Uvařit kávu dávno nestačí. Dnešní asistentky se starají o interní komunikaci i sociální sítě, šéfové si je ale stále vybírají podle vzhledu

Když po třech letech strávených na místě asistentky generálního ředitele Nestlé povýšila Andrea Brožová na specialistku interní komunikace, přišla o prestiž, jíž se do té doby těšila. "Najednou jsem za sebou neměla autoritu generálního ředitele a jako řadová zaměstnankyně jsem si musela vybojovat své místo v týmu sama," vzpomíná současná manažerka korporátní komunikace Nestlé.

Jako asistentka neměla za úkol jenom předávat ředitelovy příkazy a rozhodnutí, ale také informovat jej o aktuální atmosféře ve firmě. "Dobrá asistentka by měla mít empatii a umět odlišit pouhé fámy od závažných problémů, které je potřeba řešit," vypočítává předpoklady pro úspěšné zvládnutí takové práce. Přestože kolegové z Nestlé žádné pokusy o zneužití jejího postavení nepodnikli, pozici asistentky přisuzuje jistou moc. "Je lepší být s ní zadobře," podotýká.

Pozice asistentky je minulost

Na jednu stranu to podle Brožové může být dobrý začátek kariéry v korporátním prostředí. "Vzhledem k tomu, že povinnosti asistentek často přesahují do oblasti interní komunikace, hodně z nich směřuje svou budoucí kariéru do oboru řízení lidských zdrojů a PR," popisuje běžnou praxi.

Na druhou stranu považuje manažerka standardní pojetí asistentek z velké části za překonanou minulost. "Oproti době před deseti lety jsou dnes administrativní úkoly méně oddělitelné od zbytku činností zaměstnance," popisuje prostředí Nestlé, kde mít asistentku je spíše výjimečné. "Když máme návštěvu, nedělá nám problém uvařit jí kávu," líčí.

Brožová má zkušenost s pozicí asistentky jak z potravinářského koncernu, tak i ze středně velkých společností. Ví proto, že rozsah a druh úkolů často závisí právě na velikosti firmy. "Úkoly osobního rázu, které někdy asistentka dostane v malé firmě, by předpisy korporátního prostředí neumožnily," tvrdí.

Asistentku má z domova zakázanou

Na svého současného šéfa narazila bývalá strážnice městské policie s patnáctiletou stáží Marcela Stejskalová náhodou. Když nastoupila jako finanční poradkyně, hned si všimla kolegy, který byl doslova zavalen administrativou. "Pořád jsem mu ze srandy opakovala, že potřebuje asistentku," vzpomíná. Od momentu, kdy pro něj začala takto pracovat sama, uplynulo devět let. "Na této pozici určitě zůstanu i nadále," říká.

Podle Markéty Greenbergové, projektové manažerky náborové společnosti nej Asistentka, existují dva typy představitelek tohoto speciálního oboru. Zatímco první vnímá pozici jako dobrý začátek manažerské kariéry, pro druhý je postavení asistentky celoživotním posláním. "Takový typ je většinou hodně komunikativní, přirozeně udržuje dobré vztahy v kolektivu a na místě klidně vydrží i deset let," popisuje ze zkušenosti. Za nejčastější důvod odchodu asistentek označuje "uváznutí na místě" − pocit, že se nikam nevyvíjejí. Stejskalová nabízí možnost, jak se mu vyhnout. "Až budou mít ostatní kolegové také asistentky, já budu jejich vedoucí a budu je zaškolovat," plánuje.

Přestože se muži o práci v této profesi nehlásí, objevují se i výjimky, a často ze zajímavých popudů. "Stává se, že nám manažer, muž, hned zpočátku hlásí, že nemůže mít za asistentku ženu, protože mu to doma bylo zakázáno, takže mu máme najít asistenta," uvádí příklad Greenbergová.