Podporu drobní akcionáři ČEZ nenajdou

Menšinoví akcionáři to u nás nemají lehké. Prakticky ve všech společnostech, pro které je pražská burza hlavním trhem, hrají okrajovou úlohu. S výjimkou Monety, jejíž prodej skrze pražský parket je výsledkem několika historických náhod, je v každé obchodované firmě jeden dominantní akcionář, kterého ostatní nepřehlasují, ani kdyby se domluvili všichni.

Soužití s majoritním akcionářem je ještě komplikovanější, když je jím stát. To se potom vedení korporace může měnit podle výsledku voleb a rozhodnutí managementu se nemusí řídit ekonomickou logikou.

Nejhodnotnější česká firma ČEZ tímto neduhem netrpí. Její vedení je stabilní a "životnost" generálních ředitelů je v průměru čtyřikrát delší než českých premiérů. Zda ale management pracuje efektivně na zhodnocování majetku akcionářů, je už jiná otázka. Je poučné sledovat, jak se šéf polostátní energetiky postavil k iniciativě soukromých akcionářů, kteří poprvé dali dohromady dost sil na svolání valné hromady. Zatím sledujeme kombinaci procedurálních tahanic a nezvykle osobního napadání "aktivistických akcionářů" se zřejmým cílem zafixovat současné postavení představenstva.

Na valné hromadě jako vždy rozhodnou zástupci státu, jemuž patří sedmdesátiprocentní podíl. Těžko čekat, že by se postavili proti managementu. Změn se asi nedočkáme ani v případě odměňování vedení dle růstu akcií. Jejich zhodnocení či pokles přitom z rozhodující části závisí na vývoji cen elektrické energie, na což manažeři ČEZ nemají vliv. Přesto opční program přežívá. Bráno čistě podle mnohaleté rétoriky premiéra Babiše dříve plné ostrých výpadů proti ČEZ − není nejmenší důvod, proč by zástupci státu (delegovaní ve většině už dnešní vládní garniturou) měli hlasovat proti návrhu na omezení nezasloužených odměn. Pokud to neudělají, můžeme to brát jako příznak suverénní pozice představenstva v čele s Danielem Benešem.