Komentář Tomáše Sedláčka: Mytologie peněz, tvořivá tekutost

Pojem likvidní společnost zavedl světový sociolog Zygmunt Bauman. Je to užitečný termín, soudě podle toho, jak často padá při vysvětlování jevů kolem nás. Likvidita má ovšem i své výrazné pojetí v ekonomii. A také mytologii. A v byznysu.

Začněme mytologicky. V každém mýtu o stvoření hraje voda stěžejní roli. Je to furt samá voda, voda. Z vody to a nad vodami ono a vody nad zemí a vody pod zemí, všude samá voda v biblické tradici. Z vody povstala první generace pra-bohů v norské mytologii a tak dále. Ovšem česká psycholožka a autorka Jana Heffernanová si všímá, že v žádném z těchto mýtů nebyla voda stvořena. Voda tam vždy už byla. Voda je tak mytická prahmota, že na její zrod si netroufají ani nejdávnější mýty.

Živý, i když mrtvý

I z fyzikálního a chemického pohledu je voda prazvláštní, mysteriózní látka. Nemá žádné vlastnosti plynů, kapalin či látek, které by jí svým složením mohly být blízké. Před zamrznutím se voda mírně roztáhne, aby se pak opět výrazně smrskla. V pevné formě je voda méně hustá než v kapalné. Tato bizarní vlastnost produkuje to, že led plave na hladině místo toho, aby se ponořil. Kdyby voda tuto vlastnost neměla, složitější formy života by se na Zemi vůbec nevyvinuly. A voda je prameništěm života i v jiném smyslu než biologickém: v jedné sklenici vody je přes 8 × 10 na dvacátou třetí molekul vody, mezi kterými každou klidnou vteřinu probíhají desítky milionů interakcí, kdy si jednotlivé molekuly mění partnery v jakési kaskádě krátkodobých vztahů, které říkáme voda. Co vypadá jako klidná entita, je ve skutečnosti věc plná nebiologického života, pohybu, změny. Voda je tedy ještě likvidnější, živější, těkavější, než se zdá a než jak ji vnímají mýty. I člověk je − možná nejen chemicky, ale i symbolicky − ze dvou třetin vodnatý, tekutý, likvidní. Pevný je jen z třetiny jedné.

A teď k ekonomii a současné společnosti. O představě peněz jakožto (krevního) oběživa společnosti jsem již v podobné souvislosti psal. Peníze jsou to nejlikvidnější, co společnost má.

Peníze reprezentují dokonalou potencialitu (mohou vytvořit, stát se, proměnit se v téměř cokoli), ale žádnou aktualizaci (samy o sobě ničím nejsou), aristotelovsky řečeno. To znamená, že penězi lze transformovat (měřit a s-měnit) téměř vše ve vše. Skrze peníze se z vaší práce účetní stávají chleba, hřebíky, vzdělání vašich dětí a lístky do kina.