Senzory v nohách prozradí, zda pacient rehabilituje

Nemohu operačně vyřešit to, co nevidí moje oči − věta operatérů, která rezonuje o to více při náročných a složitých operacích, kdy na kvalitě toho, co operatér vidí, závisí život pacienta. Právě proto se na začátku března, kdy se do Česka dostala nákaza covidu-19 a lékaři museli pozitivní pacienty operovat při neurologických a neurochirurgických traumatech plně chráněni rouškami a štíty, potvrdilo, proč je vývoj zobrazovacích technologií jednou z klíčových priorit moderní medicíny.

"Takto chránění lékaři najednou nemohli u těchto typů zákroků v podstatě operovat s klasickým mikroskopem, protože přes ochranný štít nelze téměř prohlédnout operační pole. Jediným způsobem, jak operovat covid pozitivního pacienta, se stalo digitální zobrazení přes LCD monitor," vysvětluje výhodu unikátního 3D mikroskopu Aeos Martin Kuncek, ředitel české pobočky společnosti B. Braun, která vyrábí zdravotnické prostředky a technologie.

3D mikroskop umožňuje operatérovi pozorovat na velké LCD obrazovce operační pole a lépe se orien­tovat v právě prováděném zákroku. V neurologii, ve které má přesnost obrovský význam, naprosto zásadní výhoda. "Výrazně také zvyšuje schopnost operatéra se koncentrovat, protože únava očí je u 3D mikroskopu dramaticky menší než u klasického optického, u kterého se musí lékař dívat do okuláru. Vliv má také na jeho postoj. To, že není u operace trvající mnoho hodin shrbený a může stát normálně vzpřímeně, výrazně snižuje jeho únavu. Zvládne pak vydržet mnohem delší operaci při podání stoprocentního výkonu," vysvětluje Kuncek.

Stará technologie musí být na sále

Vývoj podobných zařízení přitom probíhá mnoho let, jen na 3D mikroskopu Aeos pracovali němečtí a američtí technici spolu s českými lékaři přes šest let. "Od nějaké prototypové verze, kde zobrazení přenášely místo klasických optických čoček první verze digitální kamery, až po současnost, kdy přenos zajišťuje soustava digitálních kamer a obraz z nich slévá software do jednoho výsledného 3D obrazu s vysokým rozlišením, které umožňuje operatérovi mnohem lepší orientaci," vypráví Kuncek.

Ve chvíli, kdy má podobná novinka všechny certifikace a je schválena pro standardní využití ve zdravotnictví, následuje pečlivé zaškolení obsluhujícího personálu a uvedení na operační sál. Během operace je pak na sále vždy k dispozici stará technologie, na kterou je operatér zvyklý. "Je to z toho důvodu, kdyby bylo během zákroku potřeba vrátit se k původní technologii, aby nedošlo k žádné komplikaci, kterou nelze předvídat," vysvětluje Kuncek. Z každé operace se sbírají data, která se používají pro další optimalizaci softwaru. "Data se sbírají tak, aby se i v průběhu užívání přístroje navrhovala nová vylepšení, například v barevné struktuře," říká.

Systémy lékařům odhalí, jestli pacient spolupracuje

S chytrými technologiemi v oblasti péče o zdraví je možné se setkávat stále častěji, ať již v komerčním sektoru, či ve zdravotnictví. Výjimkou nejsou speciální náramky, které měří srdeční tep, poznají nejrůznější arytmie, sledují dechovou frekvenci či snímají polohu pacienta a vyšlou signál v okamžiku pádu. Senzory, které jsou umístěné na končetinách, zase mohou pomoci lékařům zjistit, jakým způsobem pacient rehabilituje po ortopedických operacích a kolik udělal cviků.

"Je to jeden ze systémů, který ho provází celým pooperačním průběhem a který může významně ovlivnit kvalitu výsledku operace. Je totiž obrovský rozdíl mezi tím, zda pacient aktivně spolupracuje, tedy cvičí, rehabilituje a rehabilituje správně, a tím, když je pasivní a nespolupracuje. Senzory jsou napojeny na aplikaci, která dá lékaři a rehabilitačnímu pracovníkovi stoprocentní zpětnou vazbu o tom, jak pacient dodržuje rehabilitační režim," popisuje Kuncek, který zároveň pozoruje v souvislosti s koronavirem obrovský tlak na zefektivnění cesty pacienta zdravotnickým zařízením. A právě tuto technologii vidí jako jednu z cest, jak ulehčit v dalších měsících zdravotnictví, které bude muset řešit problémy v důsledku odkládaných ortopedických výkonů.

Koronavirus zároveň urychlil rozvoj telemedicíny, která umožňuje provádět řadu úkonů, aniž by nemocný musel jít do ordinace. "Spustili jsme například pilotní projekt pro pacienty s chronickými ranami. Ti prostřednictvím chytrého telekomunikačního softwaru sdílejí fotografie a videa ve vysokém rozlišení se svým lékařem, který z nich dokáže určit způsob ošetření chronické rány a monitorovat její vývoj na dálku," říká Kuncek. "Očekávám, že se v příštích měsících a letech podobné technologie velmi rozvinou ve standardní ambulantní péči," věří.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Moderní medicína.