Konspirace světa a Duch, který nás táhne z těla

Jedna z teorií diskutovaných mezi filozofy spočívá v tom, že ten démon, kterého se bojíme, že nás posedne a bude si s námi dělat, co chce, ten vetřelec, který bydlí uvnitř nás, ten nepřirozený cizí element, že to jsme my. Že se to jednou nějak stalo, že duch posedl tělo zvířete a výsledkem jsme my, lidé.

Podobně by se musel cítit takový kámen, kdyby ovšem měl duši: když ho popadla lidská ruka – a z kamene se stal nástroj. Kámen měl jistě v ten moment pocit jisté posedlosti. Najednou se hýbe nahoru dolů, tu seká do dřeva (to nikdy nedělal) nebo opakovaně do masa, tu se klimbá u pasu. Jako by ho nesla nějaká řeka – která s ním ovšem něco kloudného zamýšlela a on vůbec nemohl tušit co. Kámen se stál součástí naší vůle, našeho ducha. Mezi kameny vznikly mnohé konspirační teorie, proč se mu děje, co se mu děje. Náš duch se nejen oblékl do těla, ale to tělo začalo obsazovat další, tělu externí, objekty. Náš duch se oblékl i do kamene. A začal s ním jednat, pohybovat, animovat ho. Kdyby kámen znal Keynesův termín anima spirits (nikoli zvířecí, ale animující duch), skloňovaný všemi ekonomy světa, za animal spirits by označil nás lidi.