Evropské protestně populistické strany těží z krizí, jako byly ty při ekonomických a finančních otřesech po roce 2008 nebo při migračním přílivu kolem roku 2015. Při pandemii koronaviru ale ustoupily do pozadí, přestože se dočkaly zavření hranic, po němž tak volávaly. Stalo se to proto, že v čele sice mívají zdatné rétory, zato málokdy disponují odborným zázemím nabízejícím konkrétní recepty. I když ale lídry, jako je Marine Le Penová či Matteo Salvini, nebylo v minulých měsících ve Francii nebo v Itálii slyšet, neznamená to, že se nechystají na svou další příležitost.

Dcera, která nechce být otcem

Bojovná a natěšená Marine Le Penová na jaře 2017 jasně neuspěla v televizním duelu před prezidentskými volbami. Po porážce na čas vyklidila pole, aby se rozhodla vrátit pod čerstvě přemalovaným štítem. Výměnou dlouholeté značky Národní fronta za Národní sdružení dala najevo odstup od zakladatele strany a svého otce Jeana-Marie Le Pena, jemuž stačilo pravicovou formaci udržovat vědomě na okraji jako hlučně provokující entitu, ale bez skutečné mocenské ambice.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se