Pokud nechceme příští rok platit za všechno dvojnásobek, nemůže ČNB poslouchat Babišovy rady

Měnová politika, respektive zatím hlavně úrokové sazby, jsou další oblastí, kterou by premiér Andrej Babiš velmi rád řídil. Vzhledem k tomu, že se výsostně ekonomické téma inflace dostalo na přední místo volební kampaně, vůbec nepřekvapí, že premiéra absolutně nezajímá, že Česká národní banka je ze zákona nezávislá, má řídit inflaci, a vůle politiků včetně šéfa vlády je proto pro ni asi tak stejně závazná jako doporučení sousedky odvedle. A to i tehdy, když premiér tvrdí, že zvyšování úroků zničí ekonomiku a ČNB by měla v situaci rychlého růstu cen postupovat přesně naopak.

Pro začátek je ale nutné opustit nimbus centrálních bankéřů jako party neomylných X-menů, kteří pravidelně vybíhají zachraňovat svět před neschopností vlády. Historie na první pohled ukazuje, že vláda reaguje na „něco“ (v případě politiků jsou to hlavně volby) a pak se centrální banka musí vypořádat s tím, co se vlastně kvůli vládním krokům stalo. V minulosti se ale také stávalo, že instituce bojovaly proti sobě navzájem. A také je pravda, že reakce centrální banky občas dostala ekonomiku do ještě větších potíží než vládní populistické kroky. Nic na tom nemění fakt, že politici své kroky rádi zahalují do rétorických cvičení na téma „pomoc voličům“ a že se centrální bankéři rádi uchylují do vlastního vesmíru, kdy co nejvíce odborně znějícími pojmy vysvětlují nevysvětlitelné.