Čtyři předsedové a jedna předsedkyně koaličních stran podepsali koaliční smlouvu budoucí vlády. Snažili se při tom, aby z nich vyzařovala až nerozborná jednota. Leč z textu dohody vyplývá, že vědí, jak obrovské jsou mezi nimi rozdíly. A že dovládnout do konce volebního období bude docela fuška.

Už z preambule smlouvy je zřetelné, že se koalice snaží za každou cenu sešroubovat dohromady ne úplně kompatibilní akcenty jednotlivých stran. Ve smlouvě se píše: „Budeme prosazovat úctu k lidskému životu (to chtěli protipotratoví lidovci), principy občanských svobod (TOP 09), svobodnou hospodářskou soutěž (ODS), zodpovědnou solidaritu s těmi, kteří si sami pomoci nemohou (Piráti), a správu veřejných věcí co nejblíže občanům (téma STAN). Jde to odprava doleva od konzervatismu k liberalismu. Jednotlivé priority se můžou nejen často míjet, ale dokonce jít i proti sobě. Namátkou třeba volná soutěž a solidarita. Společné vládnutí bude vyžadovat opravdu hodně vzájemného pochopení. A to je kvalita, které zpravidla ve vztazích (osobních i koaličních) s postupujícím časem nepřibývá.

Je to o to rizikovější, že podle koaliční smlouvy je možné, aby nejsilnější články – tedy ODS a STAN – převálcovaly slabší strany. Píše se v ní: „Za koaličně dohodnutý se má takový vládní návrh a takové usnesení vlády, které podpoří nadpoloviční většina z přítomných členů vlády z každé koalice.“ Co se za kostrbatou formulací skrývá? ODS má šest ministrů, tedy většinu v rámci Spolu. STAN má čtyři ministry, tedy většinu v rámci PirSTAN. Takže stačí, když se na čemkoli dohodne ODS a STAN, a ostatní ostrouhají. Pokud toho budou pánové Fiala a Rakušan pravidelně zneužívat na přehlasovávání lidovců, TOP 09 a Pirátů, může být brzy po koalici.

Zřejmě právě z obavy, že se to stane, byl do koaliční smlouvy namontován jakýsi pojistný ventil. Text uvádí: „Porušením koaliční smlouvy není, pokud zástupce koaliční strany hlasuje jinak, než stanoví koaliční smlouva, aniž by to mělo dopad na výsledek hlasování a tento postup je předjednán předsedy koaličních klubů.“ Jinými slovy to znamená, že když budou proti něčemu Piráti, tak klidně můžou hlasovat proti vládnímu návrhu. Jejich čtyři hlasy ve sněmovně stejně nic nezmůžou. Fakticky tak Piráti dostali možnost chovat se jako opozice uvnitř koalice. Zřejmě proto, aby byl uchován jejich protestní étos a vláda mohla zůstala celá.

Je to vymyšlené vlastně docela chytře. Ale stejně se těžko ubránit otázce: Jak dlouho asi může tahle bizarní konstrukce fungovat?