Identifikace zákazníků v „novém hávu“. Biometrie jako optimální cesta?

Trend používání finančních a dalších služeb bez návštěvy poboček jejich poskytovatelů postoupil na další úroveň. Stále více zákazníků chce i samotné pořízení služeb provést kdykoli a odkudkoli, pomocí chytrého telefonu nebo počítače. V České republice se prosazuje Bankovní identita. Nabízí se ale i další řešení, která se osvědčila v zahraničí i tuzemsku. Velkým trendem posledních let je zakládání účtů u bank nebo mobilních operátorů vzdáleně bez návštěvy pobočky. Podporují ho nejen změněné návyky zákazníků, ale také snahy poskytovatelů služeb snižovat provozní náklady. Jejich velkou část tvoří totiž ty na prodejní sítě.

Úspěch Bankovní identity

Nejprve byla v tuzemsku zavedena takzvaná převzatá identita. Pokud totožnost klienta ověřila finanční instituce, pak jiná banka mohla účet klientovi otevřít, jestliže jí poskytl digitální kopii průkazu totožnosti, kopii smlouvy s jinou bankou a z účtu u této banky převedl na nový účet 1 korunu. Měl‑li účet stejné jméno jako klient uvedený ve smlouvě, byla totožnost ověřena. Teď už je to ale i jinak. Po vzoru Norska byl vloni ve spolupráci s Českou bankovní asociací vybudován systém Bankovní identita (BI). Ten propojuje do něj zapojené banky a participující komerční a veřejnoprávní instituce (například Finanční správu, Českou správu sociálního zabezpečení) a čerpá aktualizované údaje ze základních registrů České republiky. Kromě pravidelné aktualizace se v nich provádí také kontrola v předepsaných sankčních seznamech. Založení Bankovní identity je snadné. Zájemce o použití BI zvolí tento způsob identifikace a peněžní ústav. Poté je pomocí mobilní aplikace zvolené banky vyzvaný k potvrzení požadavku na ověření své totožnosti stejným způsobem, jako když se přihlašuje ke svému účtu. Klientovo ID a heslo se třetí strana pochopitelně nedozví, ale peněžní ústav jí poskytne požadované osobní údaje. Klient tak může otevřít účet u jiné banky, podat elektronicky přiznání o dani z příjmů a podobně.

Selfie a biometrie

Nevýhodami výše uvedeného řešení je to, že zákazník už musí mít otevřen účet u finanční instituce, aby mohl Bankovní identitu využít. To může být překážkou pro mladé zákazníky, kteří zatím účet nevlastní. Nebo pro cizince, kteří chtějí služby využívat přeshraničně v rámci Evropské unie. Dalším problémem je, že při přihlášení k Bankovní identitě pomocí mobilního bankovnictví se pouze ověří, že daná osoba má přístup k účtu. Není to důkaz, že je to daný klient. Pravděpodobnost zneužití této služby je sice malá, ale přesto existuje. Proto se ve většině zemí Evropské unie, ale i v řadě zemí mimo Evropu už před řadou let prosadila technologie biometrického ověření totožnosti. Zná ji už několik set tisíc klientů v tuzemsku, kteří používají služby finančních institucí se sídlem v jiných členských zemích Evropské unie a Evropské agentury pro životní prostředí (například ve Velké Británii, Německu, Litvě nebo Slovinsku). Princip je velmi jednoduchý: Zákazník si nejčastěji stáhne mobilní aplikaci do chytrého telefonu a dále postupuje podle návodu. Mobilem naskenuje či vyfotografuje jeden nebo více průkazů totožnosti (občanský průkaz, řidičský průkaz a další). Poté pořídí fotografii svého obličeje – takzvané „selfie“; a ve většině případů je přitom vyzvaný k pootočení hlavy, což slouží jako důkaz snímání trojrozměrného objektu (takzvaný test živosti, pozn. red.). Nejmodernější aplikace dokážou zaregistrovat „živost“ klienta i z malých pohybů tváře a očí, dokonce i z dýchání. Uvádí se, že v 93 procentech případů je ověření provedeno na první pokus. Při horší kvalitě mobilního telefonu, připojení k internetu, špatně naskenovaných dokladech nebo jejich poškození je proces zopakován nebo proveden manuálně.

Bezpečnost placení na internetu mají zvýšit klony platebních karet

9. 9. 2021 ▪ 5 min. čtení

Spolehlivost biometrického ověření je dnes vyšší než při ověření totožnosti živým člověkem. Protože detaily z fotografie či ochranné prvky nemohou úředníci pouhým okem tak precizně vyhodnotit. Naproti tomu mobilní aplikace dnes dokáže ověřit i desítky viditelných a skrytých ochranných prvků na dokladech, které ani veřejnost nezná. Dodavatelé biometrických technologií mají v databázi přes 5 tisíc různých typů dokladů více než 150 států světa a jejich počet se zvyšuje. Po biometrickém ověření totožnosti systém automaticky vyhodnotí, zda klient není registrovaný v předepsaných databázích (takzvaných blacklistech) a není politicky exponovanou osobou – pokud tomu tak je, musí totiž ještě doplnit předepsané informace. Následně se během několika minut stává žadatel zákazníkem. Také v Česku se už dospělo k úvaze o zavedení biometrické technologie pro ověření totožnosti „na dálku“ v reálném čase. Své plusy má každá z daných technologií a všechny z toho důvodu naleznou své uživatele. Možnost využití nějaké další, se kterou přijede odlišný okruh poskytovatelů, bude mít ale jednoznačně pozitivní vliv na cenu. Tím se stane digitalizace přístupu nejen k finančním službám ještě dostupnější. Co ale zůstává poměrně citlivým tématem, je osobní identita. Její propojení v digitálních prodejních kanálech bude nutné odpovídajícím způsobem zabezpečit. A to nikoliv jen pokud jde o digitální skeny průkazů totožnosti a dalších dokumentů. Platí to i v případě digitálních snímků a videí uživatele.

Zdokonalování technologií

Ačkoliv jsou on‑line otevřené účty s „na dálku“ ověřenou totožností klienta velkou produktovou inovací a pohodlnou službou pro zákazníky finančních institucí, současně ale představují také určitá rizika. Na ta se připravují evropské dohledové instituce včetně Finančně analytického úřadu České republiky. Rychlá detekce a analýza podezřelých případů ve spolupráci se zahraničními partnery v rámci Evropské unie a Evropské agentury pro životní prostředí i dalších zemí, jsou podmínkou pro prevenci rizik. Varovným případem je například pobaltská pobočka Danske Bank, přes kterou v letech 2006–2015 „prošlo“ okolo 250 miliard amerických dolarů pocházejících potenciálně z nelegálních zdrojů v Ruské federaci.

V červenci 2021 Evropská unie zveřejnila návrh nových pravidel proti praní „špinavých peněz“ pod souhrnným názvem Anti‑Money Laundering (AML). Jejich součástí je i vytvoření nové autority (Anti‑Money Laundering Authority, zkráceně AMLA) založené na spolupráci a vzájemné podpoře finanční zpravodajské jednotky Financial Intelligence Unit (FIU). Zároveň také na nových požadavcích na převody prostředků v kryptoměnách. Návrhy ovšem vzbudily velkou diskusi i obavy, zda navržený mechanismus bude fungovat. Samostatným problémem, který se týká veškerých digitálních služeb, je dlouhodobé zajištění bezpečnosti elektronické komunikace klientů s danými subjekty. V dnešní době už nejen finančními. Možné riziko plyne ze zavedení kvantových počítačů, které mohou prolomit současné metody šifrování. Například bankovní sektor čeká „up‑grade“ šifrovacích algoritmů a technologií chránících komunikační sítě a uložená data. Testují se i technologie, které zajistí jejich ochranu i bez nutnosti použít kvantové počítače. S bezpečností bankovních převodů a platebních karet je to složité v obecném měřítku. Bankovní sektor musí být neustále napřed, vyvíjet a testovat. I když kvantové technologie lze na druhou stranu využít i pro zdokonalení služeb. Konkrétně největší americká investiční banka Goldman Sachs už tak učinila. Nová technologie jí má posloužit při obchodování na burze. Kvantové počítače bude využívat na předvídání pohybů cen. Pravděpodobně se tak stane už do pěti let.