Sektor finančních služeb patří k nejregulovanějším oblastem hospodářství. Současně je však též jednou z oblastí nejinovativnějších, oblastí, v níž se plně projevuje digitální revoluce. Platby – jako základní infrastruktura finančního trhu – jsou pak křižovatkou, na níž se zpravidla jako první setkávají různé trendy takzvaného fintechu s tradičními institucemi bankovního světa.

V měnícím se světě je stále intenzivněji pociťována potřeba na jedné straně řešit obavy spojené s důsledky převratných technologických inovací, na druhé straně umožnit jejich rozvoj a implementaci. Navrhnout regulační rámec, který zajistí bezpečnost uživatelů a zároveň usnadní komerční využití a spotřebitelský požitek z inovací, není snadné. To platí zejména v současném prostředí, kde inovace vznikají stále rychleji a jejich globální šíření je mnohem snadnější. V blízké budoucnosti se bude pozornost v tomto směru upírat nepochybně na virtuální aktiva. Před nedávnou dobou byli provozovatelé platforem zajišťujících obchodování s těmito aktivy podrobeni povinnostem vyplývajícím z regulace proti praní špinavých peněz. V září minulého roku pak Evropská komise schválila v rámci takzvaného balíčku digitálních financí návrh nařízení o trzích s virtuálními aktivy.

To si klade za cíl harmonizovat na evropské úrovni vydávání a obchodování s virtuálními měnami. Ve výsledku má být regulatorní režim virtuálních aktiv v podstatě připodobněn stávajícímu režimu vydávání a obchodování s cennými papíry. Veřejné nabízení virtuálních aktiv má být podmíněno sestavením určité obdoby prospektu, služby související s virtuálními aktivy budou vyžadovat licenci od České národní banky nebo jiného evropského orgánu dohledu.

Mnoho se hovoří o takzvaných sandboxech, pískovištích. Jde o regulatorní výjimku, jejímž smyslem je poskytnout start‑upům bezpečný prostor, kde mohou být testovány jejich produkty bez nutnosti dodržování regulatorních limitů. Evropská komise tak v rámci balíčku digitálních financí předložila i návrh upravující možný sandbox pro sekundární trh virtuálních aktiv v rámci nového evropského regulatorního rámce. Pro jeho využití je nutné získat povolení České národní banky nebo jiného evropského orgánu dohledu, přičemž pak budou moci start‑upy využít stávající infrastruktury regulovaných trhů a obchodníků s cennými papíry. Neregulované platformy jsou tedy ze hry. Nelze se vyhnout dojmu, že spíše než aby se na inovace reagovalo inovativní regulací, jsme svědky pokusu zatlačit virtuální aktiva do „analogového“ regulatorního schématu finančních služeb, který vznikal v 80. letech 20. století. Je otázkou, zda se to v případě infrastruktury založené na technologii nelokalizovaných distribuovaných záznamů může po‑ dařit. Nelze opomíjet, že právě snaha oprostit se od státního dohledu a především od nezbytnosti zapojení zprostředkovatelů transakcí, jako jsou banky či obchodníci s cennými papíry, byla jedním z hlavních důvodů úspěchu virtuálních aktiv. Historie ukáže, zda nadcházející regulace bude hrát roli Dona Quijota, nebo jednoho z jezdců evropské digitální apokalypsy.

Partnerský text součástí přílohy Cashless Future.