Stát by si měl uvědomit, že jinou než digitální cestou už jít nelze, říká Kolář z bankovní asociace

Bankovní identitu v Česku má k dispozici asi 4,4 milionu lidí a alespoň jednou se skrze ni v loňském roce přihlásilo na státní digitální portály 700 tisíc z nich. Aby došlo k ještě většímu využívání této služby, je podle gestora pro digitalizaci v České bankovní asociaci Pavla Koláře potřeba lidi více vzdělávat. Mnozí z nich novým technologiím nevěří, což dává vzniknout řadě zavádějících mýtů.

„Nejčastějším z nich například je, že pokud budu využívat svou bankovní identitu při elektronické komunikaci s úřady, stát díky tomu uvidí, kolik mají peněz na účtech a za co je utrácí. To je samozřejmě nesmysl,“ říká v rozhovoru pro HN. Tím, že tuzemské finanční domy tento identifikační nástroj úspěšně zavedly, skončila podle Koláře debata o tom, zda nové digitální agendy státu budou mít své uživatele a zda je má vůbec smysl vyvíjet a investovat do nich.

HN: Už rok se mohou klienti k digitálním portálům státu přihlašovat přes bankovní identitu. Na začátku projektu se mluvilo o tom, že ji bude mít k dispozici až 5,5 milionů lidí, kteří užívají internetové bankovnictví. Kolik lidí ji tedy v současnosti má?

Z šesti bank, které službu momentálně nabízejí, jde dohromady o 4,4 milionu unikátních klientů. Číslo je ve skutečnosti ještě asi o milion vyšší, to je ale dáno jistým překryvem, protože někteří klienti si vedou účty u vícero bank. V roce 2022 tím, jak se budou připojovat další finanční domy, mezi nimi UniCredit Bank, Fio banka či mBank, se dostaneme zhruba na 5,5 až šest milionů unikátních klientů, kteří budou držiteli bankovní identity.

HN: K čemu ji lidé využili nejčastěji?

Co se týče využívaných služeb, bylo to spojeno s jakousi sezonností. Tím myslím, že pokud člověk koupil pozemek, zajímalo ho využití bankovní identity zejména v souvislosti v komunikaci s Generálním finančním ředitelstvím, které provozuje portál Moje daně, kde se musíte registrovat pro daň z nemovitosti. Daňové portály státní správy budou hojně využívány i letos v období od ledna do března, protože to je doba, kdy fyzické osoby podávají daňové přiznání za uplynulý rok. Vloni se k portálu Moje daně přes bankovní identitu přihlásilo asi 210 tisíc unikátních uživatelů, což bylo asi 66 procent všech přihlášení skrze elektronické identitní prostředky. A lidé se takto ověřovali i při sčítání lidu. Z našich dat víme, že až 150 tisíc lidí vyplnilo formuláře tímto způsobem. A to i přesto, že stát sám sčítání hodně zjednodušil a člověk nemusel fyzicky nikam chodit, i když bankovní identitu nevlastnil, protože stačilo opsat údaje z dokladů totožnosti. Vůbec největším odběratelem metody bankovní identity pro vstup do klientských zón je pak Ústav zdravotnických informací a statistiky, kam proběhlo přes 1,5 milionu přihlášení. Souvisí to například s registrací na očkování a do aplikace Tečka či se stahováním certifikátů. 

HN: Co může nejvíce pomoci ještě většímu využívání služby mezi občany?

Pokud by stát elektronizoval takové agendy, které se masově využívají například ve vztahu k dávkám státní sociální podpory. Je jasné, že k těmto záležitostem by používal bankovní identitu ohromný počet lidí. Velkou výhodou této identitní metody je, že její uživatelé se nemusí nic učit, protože přihlásit se do internetového bankovnictví umí každý klient, který aplikaci používá. A také si uvědomují, jak ji chránit, protože k přístupovým údajům ke svým bankovním kontům jsou velmi opatrní. Z prohlášení členů současné vlády vyplývá, že by mělo z počátku jít prioritně o dopravní sektor, například v souvislosti s registrací vozidel.

HN: V čem bankovní identita z vašeho pohledu nejvíce pomohla?

Jejím zavedením skončila debata o tom, jestli digitální státní agendy budou mít uživatele a zda tedy má smysl vyvíjet je a investovat do nich. Už nyní jich mají miliony. Nejvíce využívané budou vždy agendy, které se vážou na konkrétní životní situace, protože tady nemluvíme jen o agendách ústředních orgánů státní správy, ale i o agendách obcí, měst i krajů, které v běžném životě potřebují ke komunikaci využívat někteří klienti častěji. Tyto agendy třeba nevyřizují objemově stovky tisíc lidí, půjde třeba jen o jednotky tisíc, to ale neznamená, že jsou méně důležité. Lidé potřebují elektronicky komunikovat i na úrovni menších správních jednotek.

Stát by si zároveň měl uvědomit, že digitalizace je budoucnost a jinou cestou už nelze jít. Je potřeba, aby nové agendy vytvářel už přímo pro digitální kanály. Samozřejmě, že tyto budou muset fungovat i v offline, tedy papírovém světě, protože ne každý má internet anebo používá internetové bankovnictví. Ale takových lidí je už dnes minorita a ta se bude pořád více zmenšovat. A také je extrémně důležité, aby stát zapracoval na propojení svých datových fondů, protože ta data v současnosti ještě úplně nekolují. Ve chvíli, kdy se tak stane, výrazně to urychlí proces digitalizace. 

HN: V současnosti platí, že jednotlivé portály nejsou spravovány jednotným orgánem, ale vždy to spadá pod nějaké konkrétní ministerstvo. Není třeba i toto trochu problém, který rychlost digitalizace v Česku brzdí? Nepomohla by trochu větší centralizace?

Tento resortní přístup je samozřejmě dlouhodobě kritizován i samotnými politiky. Tedy že každé ministerstvo má na svůj vlastní rozpočet vývojáře i dodavatele softwaru. V současné době už při ministerstvu vnitra funguje útvar hlavního architekta eGovernmentu, který by měl právě na tyto investice dávat razítko pouze v tom případě, že budou splňovat jednotné standardy, mezi něž do budoucna snad bude mimo jiné patřit i jednotné uživatelské a programové rozhraní pro čerpání dat. Samozřejmě je podstatné také to, jak se bude dařit naplňovat jednotlivé výzvy z programového prohlášení vlády. Kdyby se tak dělo, jistě to digitalizaci pomůže. Bankovní sektor se snaží být v tomto směru co nejvíce nápomocen. Stojíme o to, aby Česko obstálo v mezinárodní konkurenci. A nejde jen o digitální stát, ale i digitální soukromý sektor, tedy i infrastrukturu, obchod i průmysl. Věříme, že tento proces navíc zrychlí i postupný přechod na 5G sítě. Data se budou šířit daleko rychleji a možná se brzy objeví nové služby, o nichž v tuto chvíli vůbec netušíme, že by je bylo možné poskytovat. 

HN: Bankovní identitu loni aktivně využilo zhruba 700 tisíc lidí, tedy 15 procent těch, co ji mají k dispozici. Z tohoto pohledu nejde o nijak ohromující číslo. Často slýcháme, že lidé o službě třeba vůbec nevědí anebo jí nevěří, protože se bojí o svá data. Co dělat pro to, aby se toto smýšlení lidí změnilo?

Je potřeba je více informovat. Třeba tak, že těm, kteří aktivně využívají internetové bankovnictví, budou banky zasílat přímo v aplikacích stále více informací o dalších přidaných elektronických službách státu. A extrémně důležité je i zvyšování digitální gramotnosti. Řada lidí totiž stále vnímá nové technologie jako nedůvěryhodné a pak vznikají různé nesmyslné mýty. Jedním z nejrozšířenějších z nich je, že pokud budu využívat svou bankovní identitu při elektronické komunikaci s úřady, stát díky tomu uvidí, kolik mají peněz na účtech a za co je utrácí. To je samozřejmě nesmysl. O použití bankovní identity a v jakém rozsahu vždy rozhoduje klient. Se třetí stranou, ať už je to stát, anebo soukromá firma, nebudou nikdy sdílena žádná data bez jeho souhlasu. Banka provede jen takzvanou autentizaci, předá informace, ke kterým dá občan souhlas, a třetí strana pak ví, že skutečně komunikuje s ním. Věříme tomu, že většina lidí brzy pochopí, že jde o prostředek, který se jim snaží život usnadnit, a ne zkomplikovat. Myslím si, že postupem času předsudky opadnou a lidé službu začnou využívat bez obav stejně jako například platební karty. V minulosti také panovaly obavy kvůli bezkontaktnímu placení a dnes si většina neumí představit, že by musela svou platební kartu fyzicky zasouvat do terminálu.

Bankovní identita zrychluje digitalizaci. Stovky tisíc Čechů díky ní podaly daňové přiznání nebo se sečetly online

1. 2. 2022 ▪ 7 min. čtení

HN: Před půl rokem začaly bankovní identitu využívat k ověřování klientů i firmy. Jak velký mají o službu zájem?

Momentálně ji podle dat společnosti Bankovní identita využívá asi 70 firem z oblasti energetiky, pojišťovnictví anebo sázkového průmyslu. Měsíčně pak přibývá asi pět až deset firem v závislosti na tom, v jakých investičních cyklech se zrovna nacházejí. Kolegové z Bankovní identity, kteří napojení služby se zájemci z řad firem připravují, říkají, jak je překvapivé, kolik podniků na to technologicky vůbec není připraveno. Často se setkávají s tím, že pokud není firma ryze digitální, je práce mnohem více, a to i přesto, že o službu opravdu stojí. Samotné připojení služby BankID přitom zdaleka není tou nejnáročnější věcí. Mnohem náročnější je připravit firmu na vzdálenou akceptaci klientů, upravit, anebo si dokonce postavit portál, připravit si back office, to je pro firmy největší výzvou. A to jak časově, tak finančně. Zájem je obrovský, ale připojení služby často firmám z těchto důvodů trvá tři až pět měsíců, protože na své straně musí udělat mnohem více než jen připojit službu. 

HN: Banky nástroj nabízejí za poplatek firmám v rámci obchodní aliance s názvem Bankovní identita. Nějakou dobu to ale vypadalo, že se peněžní ústavy na společném postupu nedohodnou a ty menší z nich vytvoří konkurenční alianci, která by využití služby pro firmy kvůli nejednotným podmínkám zkomplikovala. V čem spor spočíval?

Bankovní identita je patrně vůbec největším digitalizačním projektem českého bankovního sektoru, který byl iniciován a veden na půdě České bankovní asociace. Jedním z důležitých kroků bylo vytvoření společnosti, jedné digitální platformy, která by propojovala banky se soukromými firmami. Tak, aby se podniky nemusely při zavádění bankovní identity pro klienty obracet na jednotlivé peněžní ústavy individuálně, ale mohly spolupracovat s jedním subjektem. Nejdříve se iniciativy chopily tři největší banky na českém trhu – Česká spořitelna, ČSOB a Komerční banka – a vytvořily akciovou společnost Bankovní identita, což pomohlo řadu potřebných kroků uspíšit. Dovedete si asi představit, jak obtížný může být vznik společného podniku s tolika vlastníky, bylo třeba vyřešit řadu právních a obchodních věcí, což nešlo prostě urychlit. Nakonec se podařilo najít funkční a otevřený model, ve kterém fungují banky společně.

HN: Na co kromě nabírání nových klientů, tedy takzvaného onboardingu, firmy BankID nejvíce využívají?

Podle podkladů, které mám k dispozici od kolegů z Bankovní identity, to byl v první fázi v polovině loňského roku právě tento onboarding. Nyní ale firmy zjišťují, že BankID je pro ně řešením i pro obsluhu již stávajících klientů, protože i pro ně je jednodušší si pamatovat pouze jednu sadu přihlašovacích údajů, a tak začínají službu zavádět i pro ně. Ke konci loňského roku začala být k dispozici i služba ověřeného elektronického podpisu, kde je to ale trochu složitější. V tuto chvíli je to především o právním vysvětlování a také o zmiňované edukaci. Podobně jako lidé ani firmy nemají mnoho zkušeností s elektronickým podepisováním, a tak je potřeba vzdělávat i je. Protože tato služba najde uplatnění nejen v interakci s koncovými klienty, ale i v rámci některých personálních procesů uvnitř firmy, zjednoduší to například podepisování nových smluv, dodatků a dalších dokumentů.

HN: Jaké jsou nejvyspělejší státy světa v oblasti digitalizace a jak si v porovnání s nimi vede Česko?

Nejvyspělejší jsou jistě severské státy, jako je Švédsko, Norsko, Dánsko, Finsko, a pak také Estonsko či Kanada. Tam je to dáno především tím, že tyto země začínaly s digitalizací mnohem dříve než my. V případě severských zemí se banky domluvily někdy v roce 2004, kdy si řekly, že se bude vytvářet jednotné identitní schéma. V roce 2012 to pak začalo zajímat i tamní vlády, jež si uvědomily, že když to funguje na soukromé úrovni, bude to fungovat i u státu. Tam to tedy šlo spíše přirozenou cestou a v té linii, že stát to převzal od soukromé sféry. To mimo jiné znamená, že tam většinou neexistuje žádný státní identitní prostředek jako u nás. Podobnou cestou půjde zřejmě i Belgie. I zde začaly banky v rámci společnosti Itsme v roce 2017 vydávat nové identifikační prostředky. A až někdy v polovině loňského roku do této společnosti poměrně významně zainvestoval i stát tak, aby prostředky mohl začít využívat také.

HN: Trochu bokem pak stojí Estonsko, kde se začaly rovnou vydávat státní digitální identifikační prostředky a nešlo se cestou převzetí identit od soukromých firem.

I tam ale platí, že se na projektu začalo pracovat už někdy v roce 2004. A stát to udělal tak uživatelsky přívětivé, že to od něj pro identifikaci svých klientů nakonec převzaly samy banky a další společnosti. Čili tam šlo o naprostý opak. U nás spočívá specifikum v tom, že máme mix. Pro ověření totožnosti na elektronických portálech státní správy můžete použít jak státní elektronické identitní prostředky, což je například eObčanka, tak soukromoprávní prostředky, tedy mimo jiné bankovní identitu.