Češi jsou v šetření pitnou vodou evropskými premianty. Spotřeba od revoluce klesá

Tuzemsko je ve spotřebě pitné vody čtvrté nejlepší v Evropě, před ním je jen Malta, Estonsko a Slovensko. Může za to mimo jiné edukace k neplýtvání i fakt, že se v Česku platí podle reálné spotřeby, nikoliv paušálem. Problémem je však zamoření pesticidy, které se z vody složitě odstraňují. Každý Čech spotřebuje denně zhruba 90 litrů pitné vody. Na první pohled se to může zdát hodně, ale v porovnání se zbytkem Evropy jsou Češi ve spotřebě pitné vody jedním z nejšetřivějších národů.

V žebříčku organizace EurEau, což je Evropská federace národních poskytovatelů vodohospodářských služeb a patří do ní například i české Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK), je tuzemsko ve spotřebě vody čtvrté nejúspornější v Evropě. Ještě méně pitné vody potřebují k životu Estonci a Malťané, úplně nejlépe dopadli Slováci s nejnižší spotřebou. EurEau pracuje s daty za rok 2020, jež jsou nejaktuálnější dostupná.

Průměrná spotřeba tuzemských domácností na osobu a den činí 89,2 litru vody, oproti tomu nejhýřivější Švýcaři spotřebují denně 300 litrů. To je o 236 procent více.

Důvodů, proč právě Češi doma pečlivě hlídají své kohoutky, je hned několik. „Cena pro vodné a stočné se oproti začátku devadesátých let v republice významně zvýšila. Navíc prakticky všechny odběry v Česku jsou měřené vodoměrem. To naučilo odběratele ne snad úplně šetřit, ale hlavně neplýtvat,“ říká místopředseda Asociace pro vodu ČR a ředitel společnosti Vodovody a kanalizace Beroun Jiří Paul.

Dodává, že vyšší spotřeba v Evropě je hlavně v těch státech, kde mají dostatek kvalitních, a tedy levných zdrojů a kde podstatnou část platby tvoří pevná, paušální složka nezávislá na odebrané vodě. Lidé tam tedy nemají finanční motivaci vodou šetřit.

Statistiku snižuje venkov, zvyšují ji města

Zajímavostí také je, že z celoevropského pohledu nejvíce vody spotřebovávají národy západní Evropy, za prvním Švýcarskem je hned v závěsu Itálie, Portugalsko a Francie. Naopak směrem na východ se mapa zesvětluje, tedy tyto země spotřebují pitné vody méně. Podle vodního analytika a šéfredaktora portálu Naše‑voda.cz Petra Havla tenhle rozdíl mezi východem a západem způsobuje rozložení měst a venkova.

„Obecně je nižší spotřeba vody na venkově a vyšší ve městech, což souvisí s odlišným životním stylem. Je ale třeba také vědět, že pokud se využívá jako pitná voda voda ze soukromé studny, do statistik spotřeby se nezapočítává. To znamená, že v zemích s vyšším podílem venkovského obyvatelstva (tedy ve středu a na východě Evropy – pozn. red.) využívajícího více vodu ze studní je pak statisticky spotřeba pitné vody nižší,“ vysvětluje Havel.

Dalším významným trendem je i to, že Češi svou spotřebu vody postupně snižují, a to už od revoluce. Ještě na začátku 90. let vyteklo z tuzemských kohoutků více než 173 litrů na osobu a den, což je oproti současnosti jednou tolik.

„Pokles ve spotřebě domácností je velmi významný a tento vývoj má více příčin. Je to samozřejmě změna modelu chování významné skupiny odběratelů, kteří zavádí úsporné spotřebiče a technologie jako perlátory, úsporné baterie nebo využívají šedou vodu. A zavádění moderních spotřebičů s nízkou spotřebou vody. V posledních letech již však k významným změnám nedochází, spotřeba spíše stagnuje a další snížení se nepředpokládá,“ přibližuje Vilém Žák, ředitel a člen představenstva SOVAK.

Problémem tuzemské vody jsou pesticidy

Žák oceňuje, že celkově je propagace šetření pitnou vodou v Česku na velmi dobré úrovni. „Obecně lze říci, že se ve směru recyklace a otázek životního prostředí zlepšujeme. Přispívá k tomu i vzdělávací systém, kde děti v tomto smyslu vzdělávají už v mateřských a základních školách. Je ale třeba zlepšit povědomí o nakládání s vodními zdroji celkově, nejen s pitnou vodou z kohoutku, ale také využívání pitné vody jenom pro takové oblasti, kde je to nezbytně nutné,“ míní Žák.

HN BeNative

Kvalitu vody ve studni smysly nepoznáte. Testujte ji minimálně jednou ročně

▪ 5 min. čtení

Velkým tématem pro tuzemské vodárenství bude také fakt, že EU neustále zpřísňuje limity obsahu cizorodých látek v pitné vodě i ve vyčištěných odpadních vodách. „Bude to vyžadovat ohromné investice do dalších technologií a to samozřejmě bude stát peníze, které se nutně musí promítnout do ceny pro koncového zákazníka,“ připomíná Žák.

Budoucnost vody a vodárenství

Stáhněte si přílohu v PDF

I Jiří Paul hodnotí pozitivně, že už od školky se dětem vštěpuje, že šetřit vodou je přirozené. „Že při čištění zubů nemáme mít puštěnou vodu. Kdo se tohle naučí, chová se i při jiných příležitostech šetrně. Třeba jen ten puštěný kohoutek ráno a večer znamená větší spotřebu než na pití a vaření,“ upozorňuje Paul.

Naopak jako nepříznivý trend vnímá stoupající množství pesticidů a hnojiv, které se dostávají z polí do podzemních vod a kontaminují i dříve bezpečné podzemní zdroje.

„My tyto cizorodé látky umíme ve vodách stanovovat a odstraňovat je, takže pitná voda je bezpečná. Ale jsou to náklady navíc, které se cenou za vodu přenáší na spotřebitele. Tématem tak je maximální omezení vstupu těchto škodlivých látek do vodních systémů,“ podotýká Paul.

Kvůli problému pesticidů ve vodách a půdách dokonce vláda v roce 2018 schválila Národní akční plán k bezpečnému používání pesticidů, který obsahuje konkrétní kroky, jak množství škodlivin snížit.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost vody a vodárenství.