Poslední dva týdny na světových dluhopisových trzích se nesou ve znamení rapidně rostoucích úrokových měr. Na první pohled se tohle může zdát ne moc překvapivé, vzhledem k tomu, že ruská invaze Ukrajiny vedla k výrazně vyšším globálním cenám energií, a tedy i výrazně vyšší letošní inflaci. A vyšší inflace přece vyžaduje vyšší úrokové sazby stanovené centrálními bankami.

Nicméně ve skutečnosti situace není až tak jednoduchá. To je evidentní, když se podíváme na vývoj dluhopisových úrokových měr od začátku invaze. Výnosy z německých státních dluhopisů se propadly z 0,23 procenta den před invazí na -0,07 procenta o dva a půl týdne později. Nyní je vše naopak, přičemž výnosy z německých dluhopisů jsou již na 0,50 procenta, nejvýše od roku 2018.

Jak si vysvětlit tuto divokou jízdu? Stačí se zamyslet na tím, co je skutečným popisem práce centrálních bank. Ty totiž nemají bojovat se současnou inflací, což by ani nebylo možné, ale dbát o střednědobý inflační výhled. Dopad ruské invaze na tento výhled je výrazně méně jednoznačný než dopad na letošní inflaci. Pokud povede pouze k vyšší letošní inflaci bez zásadnějšího dopadu na reálnou ekonomiku, tak střednědobá inflace nedozná velké změny a pravděpodobně bude o něco málo vyšší. To by vedlo centrální banky ke zvýšení úrokových sazeb.

Nicméně pokud invaze bude mít vážný dopad na reálnou ekonomiku – což by nastalo, pokud by došlo k embargu na vývoz či dovoz ruské ropy a plynu –, tak výhled pro střednědobou inflaci bude výrazně nižší, jelikož s recesí by se snížily mzdové tlaky. V takovém případě by centrální banky přehlédly současnou inflaci a úrokové sazby by nezvedaly. Jednoduše, při malém šoku dominuje efekt na současnou inflaci, ale při velkém šoku začne dominovat efekt na reálnou ekonomiku. Na začátku března to začínalo vypadat, že invaze opravdu povede k embargu na ropu a plyn a tak i k recesi. Nicméně od té doby se výhled vylepšil natolik, že nyní se centrální banky pravděpodobně soustředí na inflaci.