Svět míří k vyšším úrokům. Michl byl v ČNB vždy proti

Reakci na covidovou pandemii si centrální banky za rámeček nedají. Na situaci, v níž produkce kvůli protiepidemickým opatřením prudce klesla a příjmy lidí kvůli pomoci od státu zase tolik nepropadly, reagovaly jako na běžnou krizi způsobenou nedostatečnou poptávkou: zaplavily prostor levnými penězi. A to přitom ještě „neodčerpaly“ likviditu vypuštěnou na trhy kvůli minulým krizím.

Česká národní banka se nejdříve chovala podobně. Expertům ČNB ale lze připsat k dobru, že na inflační nebezpečí začali upozorňovat poměrně brzy. To samé lze říct o té části bankovní rady, která varování vyslyšela a začala proti inflaci zasahovat už v době, kdy to třeba americký Fed zcela vylučoval. Guvernér Rusnok a spol. k tomu měli důvody navíc. Ani pandemie totiž nezchladila silně přehřátý tuzemský trh práce. Faktem ale je, že ČNB nezaspala tolik jako její významnější protějšky.

Nyní je jasné, že inflace sama neodejde, a tak se k radikálnímu zvýšení úroků ve středu večer odhodlal i americký Fed, ve čtvrtek sazby zvýšili Britové a už v minulých týdnech se české centrální bankéře vydali stíhat jejich kolegové z Maďarska i Polska, kteří cenu peněz zvýšili takřka na tuzemskou úroveň. Jestřábi, tedy ti centrální bankéři, kteří nebezpečí inflace nebagatelizují, mají dnes jednoznačně převahu.

Je proto paradoxní, že prozíravost a odvahu projevenou při loňském zvyšování úroků český prezident Miloš Zeman pravděpodobně potrestá a dosadí do vedení národní banky ekonomy s jiným viděním reality.