Bez Ruska. Nové cesty ropy a plynu do střední Evropy nejsou improvizace, ale řešení na desítky let

Je nepochybné, že Evropané prožívají časy, které budou jednou označované za historické. Mezi milníky, o kterých budou jednou třeba politici a hlavně veteráni evropského energetického průmyslu vyprávět vnoučatům, bude zoufalé a rychlé hledání nových zdrojů ropy a plynu pro evropské země, spojené s urychlenou snahou nahradit tato fosilní paliva něčím levnějším, udržitelnějším a dostupnějším. Izolovat se od ruského plynu a ropy se stalo imperativem morálním, politickým, bezpečnostním, a ve svém důsledku i ekonomickým.

Rychlost, s jakou například Německo sehnalo k pronájmu čtyři plovoucí terminály na zkapalněný plyn a stavby jejich přípojek, byla ještě na počátku letošního února nepředstavitelná. Oprašují se staré plány na plynová a ropná propojení, hledají se technické možnosti, jak zvýšit kapacitu už existujících trubek. Hlavně vnitrozemské státy střední Evropy jako Česko, Slovensko, Rakousko a Maďarsko budou v nejbližší době odkázány na solidaritu a spolupráci dalších členů Evropské unie, kteří mají moře a vhodné přístavy.