Tohle zautomatizovat nejde, to by bylo příliš složité, myslí si o některých výrobních postupech větší i menší průmysloví hráči. Všechno jde, namítne jednatel a ředitel společnosti Acam Solution Pavel Bortlík. Před osmi lety založil se svým spolužákem Janem Šimurdou firmu věnující se průmyslové automatizaci a právě odvaha pustit se do zdánlivě neřešitelných zakázek jim v tomto oboru otevřela dveře, které by jinak sotva dostudovaným vývojářům bez kapitálu, referencí, zázemí a zkušeností zůstaly nejspíš zavřené. „Nikdy jsme nedělali jednoduché aplikace, kde třeba robot vezme přepravku a přemístí ji na paletu. Od začátku pracujeme na komplikovaných zakázkách, kde často musíme potit mentální krev,“ přiznává Bortlík.
Dvě rady, kterými jsme se neřídili
S podnikáním začal už v sedmnácti letech, kdy se pustil do instalací fotovoltaických elektráren pro rodinné domy. Když se potom během studia na VUT společně s Janem Šimurdou rozhodli založit firmu zaměřenou na průmyslovou automatizaci, dostali doma i ve škole dvě dobře míněná doporučení. „Radili nám, ať začneme u malých klientů, ať si třeba najdeme nějakou firmičku, kam dodáme kolaborativního robota, který s něčím hýbe zleva doprava. Oni budou spokojení a my si neuděláme velký průšvih,“ vzpomíná dnes jednatřicetiletý podnikatel, který má rád ambiciózní cíle a nenechá se od nich jen tak odradit. „Tak jsme šli zaklepat na dveře do Toyoty, do Škodovky a do Bosche.“
Druhou radou bylo, aby se firma zaměřila na jednu specifickou oblast, kde vynikne svou odborností. Ani tím se mladí zakladatelé Acam Solution neřídili a s odstupem času toho rozhodně nelitují. Díky tomu, že nejsou úzce specializovaní, mají dnes širší záběr a mohou svým zákazníkům nabídnout velké spektrum služeb. Například firmě, která má deset dílčích výrobních oblastí, jako je montáž, lakování nebo balení, to může velmi usnadnit práci. Namísto deseti dodavatelů, se kterými by musela řešit servisní smlouvy a veškerou komunikaci zvlášť, jí Acam Solution zaštítí konstrukci celé linky jako generální dodavatel. U mnoha zákazníků už znají celý výrobní proces a na každé lince mají nějaké zařízení, takže když tam přijedou na servisní údržbu nebo zásah, mohou se na ně zákazníci obrátit i s jiným problémem.
Chtěli se nás zbavit nesplnitelným úkolem
Důvěra silných obchodních partnerů jim samozřejmě nespadla z nebe. Když na startu svého byznysu usilovali rovnou o spolupráci s velkými automobilkami, museli si svou první zakázku vybojovat. „Tak dlouho jsme ty firmy otravovali, až vymyslely plán, jak se nás zbavit. Daly nám poptávku, kterou pro ně nikdo nechtěl udělat. Později jsme se dozvěděli, že jim šlo opravdu o jediné: abychom jim řekli, že to nejde, a dali pokoj. My jsme ale nevěděli, že to nejde! A tak jsme nad tím usilovně přemýšleli, až jsme to řešení našli,“ vypráví Bortlík. Tuto zkušenost pak přetavil do firemní strategie, která primárně cílí na obtížně realizovatelné projekty. Zákazníků se neptá, jakou mají zakázku, ale jakou mají zakázku, kterou pro ně nikdo nechce vyřešit. Takové výzvy jsou pro Bortlíka a jeho tým motivační.
Dnes řídí firmu téměř se stomilionovým obratem a dodává automatizační řešení pro společnosti, jako je Porsche, Volkswagen, Saint‑Gobain, Honeywell nebo Rolls‑Royce. V první vlně covidu se firma Acam Solution proslavila automatizovanou linkou na výrobu ochranných filtrů, kterou navrhla, sestrojila a uvedla do provozu během dvou týdnů. Ve stejném roce získala druhé místo v žebříčku Vodafone Firma roku 2020 Jihomoravského kraje.
Ještě jsme nikdy nebyli bez práce
Acam Solution má v současnosti bezmála třicet zaměstnanců. Často však pro jednotlivé projekty využívá externí spolupracovníky, takže tým bývá i padesátihlavý. Společnost původně získávala zaměstnance náborem stážistů a absolventů, postupem času pak přešla na model, kdy nabírá i zkušené profesionály. Ti teď podle Bortlíka tvoří přes 50 procent zaměstnanců. „Většinou jsou to u nás pracovníci vývojového charakteru: programátoři, konstruktéři, elektroprojektanti…“ vypočítává ředitel a nezapomíná na bezpečnostní techniky, které považuje za hodně důležité a často neprávem opomíjené. S příchodem kolaborativní robotiky se totiž podle něj rozšířilo falešné povědomí o bezpečnosti robotů: „Když občas vidím nějaké zařízení, kde vedle pracovníka jezdí robot s vřetenem s deseti tisíci otáčkami, tak se nestačím divit, že nikdo nemá strach. On je ten robot opravdu kolaborativní, takže zastaví, kdykoli se ho něco dotkne. Ale když se taková vrtačka dotkne člověka, robot si to uvědomí až ve chvíli, kdy už má pracovník vřeteno v těle.“
Co Acam Solution nemá vůbec, jsou obchodníci. Na trhu průmyslové automatizace to pro ně podle Bortlíka zatím není potřeba, firma jde ze zakázky do zakázky a za osm let své existence se jí ještě nestalo, že by byla chvíli bez práce. „Já s nadsázkou říkám, že v našem oboru neexistuje konkurence, protože poptávka tak silně převyšuje nabídku, že jsme všichni schopní si vypomoci tam, kde máme nějakou odbornost,“ říká Bortlík. Platí to i mezi velkými firmami s mnohaletou zkušeností v oboru automatizace a s nesrovnatelným výrobním i personálním zázemím. Třicetičlenný tým z Brna s nimi často spolupracuje třeba jako subdodavatel dílčího celku a díky svému odhodlání pustit se do komplikovaných zakázek si udržuje pověst houževnatého hráče s vysokou frustrační tolerancí vůči „nereálným“ požadavkům.
„Ze začátku to byla neskutečná vášeň. Musíme vyřešit tuhle věc, to budou lidi koukat! Teď už jsou zakázky s vysokou přidanou hodnotou standard, který jsme si nastavili, a někdy je těžké si ho sami před sebou obhájit. Zaměstnanci se nás občas ptají, proč nejsme normální firma a neděláme taky jednoduché věci. Jestli by nebylo fajn trochu naředit ty vývojové projekty obyčejnými zakázkami. Už se to i trošku děje, ale záměr je u komplexních řešení zůstat.“
Slibovat téměř nemožné realizace se firmě také občas vymstilo. Ve snaze vyjít zákazníkům vstříc zpočátku zástupci Acam Solution přistupovali na termíny na hraně realizovatelnosti a odnesli to pak velkým stresem a mnohdy nezdravým pracovním nasazením. S přibývajícími zkušenostmi a rostoucím sebevědomím si ale postupně uvědomili, že je lepší o zakázku přijít než slíbit nesplnitelný termín a dostat se pak do problémů.
„Další věc, kterou neděláme, je, že bychom se podbízeli cenou. Já jsem zastáncem toho, že průmyslová automatizace není věc, která se nějak zkouší a po čase vymění za něco jiného. Je to investice na mnoho let dopředu a nevyplatí se dělat ústupky,“ vysvětluje Bortlík. Nekvalitní řešení se totiž podepíše na ceně následných náhrad a vynucených odstávek, které nakonec mohou stát mnohem víc peněz než pořádná vstupní investice.
Zautomatizovat jde téměř cokoliv, ale ne vždy se to vyplatí
Od Acam Solution zákazník málokdy uslyší, že něco zautomatizovat nejde. Zástupci firmy spíš pomohou svým partnerům zvážit účelnost, využitelnost a návratnost robotického zařízení s ohledem na jejich konkrétní potřebu. A možná dojdou i k tomu, že požadovaná automatizace pro ně není tím nejlepším řešením. Když jede výroba třeba jen na jednu směnu, investice do jednoúčelové automatizace se vyplatit nemusí. Navíc tu hraje roli i rychlý technologický vývoj, kdy je těžké předvídat, co všechno by do budoucna mělo dané zařízení umět.
„Asi před čtyřmi lety se nám stalo, že jsme pro jednoho zákazníka vyvíjeli linku, která měla termín dodání asi 45 týdnů. On ale v průběhu té doby přišel o zakázku, na kterou si tu automatizaci objednal. My jsme měli podepsanou smlouvu nezávisle na tom, jestli to potřebuje nebo ne, ale vlastně jsme mu dodávali něco, co nevyužije,“ popisuje Bortlík. Zákazník se ještě snažil nějak přepracovat zařízení na jiný výrobní proces, ale to je u jednoúčelového stroje složité a nákladné.
Aby dokázali podobným situacím předcházet, začali inženýři v Acam Solution vyvíjet univerzální robotickou buňku HXG. Ta funguje na principu připojování volitelných modulů k řídicímu jádru umístěnému v hexagonálním rámu. Dílčí operace je tedy možné měnit podle požadované funkce, případně přestavět robota podle nového zadání, takže stroj má dlouhodobě mnohem širší škálu využití.
Zařízení může být řešením pro spoustu malosériových provozů, které se do automatizace nehrnou, protože mají problém s návratností investice. Platforma HXG jim dá možnost během pár minut změnit proces a přecházet z jedné výroby na druhou. Výroba univerzálních robotických buněk zatím tvoří 30 procent obratu Acam Solution a doplňuje hlavní činnost, kterou je stále vývoj a sestavování komplexních výrobních linek pro automobilový průmysl.
Energetická náročnost může být rozhodující
Koncept univerzální robotické buňky má i svůj ekologický přínos. Ve chvíli, kdy jednoúčelové zařízení přestane plnit svou funkci, vzniká obvykle hromada odpadního materiálu a potřeba vyrábět nové a nové stroje. Oproti tomu univerzální robotickou buňku může firma prodat někomu dalšímu nebo ji využít na jiný proces.
Počítat se musí od začátku i s energetickou udržitelností. „Když se bavíme o návratnosti investice, nejde jen o to, kolik to ušetří lidí, ale patří k tomu také náklady na elektrickou energii, na přípravu tlakového vzduchu, to všechno se musí zvážit,“ připomíná Bortlík a dodává, že s touto položkou se ve firmě potýkali už před současnou vlnou zdražování energií. Ve výběrovém řízení může být podle něj energetická náročnost stroje rozhodující.
Stáhněte si přílohu v PDF
Ještě víc však firmě dělají starosti komponenty, které jsou na trhu stále méně dostupné. „Dřív si konstruktér sedl a navrhl stroj z komponent, které se mu líbily, aby vše fungovalo optimálně. Teď se například musí na začátku projekce zjistit, jaký servopohon je aktuálně dostupný na trhu v termínu, kdy máme stroj předat zákazníkovi, a podle toho se uzpůsobí zbytek zařízení. A to přináší velké komplikace. Navrhovat stroj vůči nějaké komponentě je významně náročnější,“ vysvětluje Bortlík.
O plánech společnosti však mluví se svým příznačným optimismem. Na velkém pozemku pod Brnem se chystá vybudovat vlastní vývojové středisko s montážní halou, kancelářemi, showroomem a skladovými prostory. S tím souvisí masivní nábor pracovníků, do pěti let chce firma ztrojnásobit počet zaměstnanců. „Je to ambiciózní cíl, my máme ambiciózní cíle rádi,“ dodává Bortlík. Budoucí rozvoj automatizace průmyslové výroby považuje za samozřejmost a velkou pracovní příležitost. Technické fakulty by podle něj měly generovat mnohem více odborných pracovníků, jako jsou programátoři a konstruktéři, protože poptávka po automatizovaných procesech bude dál narůstat.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Automatizace a robotizace.
