Zatímco běžná pole jsou na podzim hnědá, zoraná a neroste na nich nic, pole obdělávaná regenerativně nejsou nikdy holá. Buď na nich zůstávají zbytky dříve pěstovaných plodin, nebo rostou plodiny nově zaseté.
Smyslem takzvaného regenerativního zemědělství, což je druh udržitelného hospodaření na zemědělské půdě, které se již mnoho let rozšiřuje v západní Evropě a nyní přichází i do Česka, je nechat plodiny růst co nejvíce přirozeně. A také na polích vůbec nepracovat těžkou orební technikou.
Výsledkem mají být mnohem odolnější a zdravější lány, které nepodléhají tolik erozi, k jejich pěstování není třeba tak velké množství hnojiv a pesticidů, a především půda, na které plodiny rostou, zadrží mnohem více CO₂ než klasická oranice.
„Způsob, kterým se u nás tradičně půda obhospodařuje, bohužel přispívá k velkému uvolňování uhlíku do atmosféry a půdní erozi. Přitom většina zemědělské půdy nejen u nás, ale i celosvětově, trpí degradací. Uhlík v ní schází, zatímco ve vzduchu je ho nadbytek,“ vysvětluje Václav Kurel, zakladatel projektu Carboneg, jenž se regenerativnímu zemědělství věnuje.
Namísto hnojiv půdu vyživují bakterie
Regenerativní zemědělci využívají sílu fotosyntézy rostlin a jejich symbiózy s půdní mikrobiologií, při které dochází k ukládání uhlíku v půdě, k takzvané sekvestraci. Udržují půdu po celý rok pokrytou plodinami anebo rostlinnými zbytky a tím podporují život půdních mikroorganismů. Tito zemědělci pole neorají, ale sejí přímo do strniště, takže půdu zbytečně neotevírají a neuvolňují tak uhlík do ovzduší.
Výsledkem regenerativního hospodaření je podle Kurela zdravá a úrodná půda, která nechává místo hnojiv pracovat bakterie, houby a další mikroorganismy bez vlivu člověka.
„Regenerativní zemědělství má obrovský potenciál ve zmírnění klimatických změn a oteplování planety, protože v živé půdě dochází ke zvyšování podílu organické hmoty, a tím i množství uhlíku v půdě. Odměnou za tento způsob hospodaření je pro zemědělce zlepšení vitality pěstovaných plodin, lepší schopnost půdy vsakovat a zadržovat vodu nebo nižší náklady na naftu i průmyslová hnojiva,“ přibližuje Kurel.
Studie OECD z letošního roku odhaduje, že toto zadržování půdního uhlíku by mohlo vyrovnat 4 procenta ročních celosvětových emisí skleníkových plynů způsobených člověkem.
Podle zastánců regenerativního zemědělství klasicky zorané, hnědé pole nyní na podzim rozhodně není to, co půdě prospívá. Naopak. „Pole obhospodařované regenerativním způsobem není zorané ani jinak zpracované. Není utužené a rozjezděné přejezdy mechanizací, netrpí vodní ani větrnou erozí. Na regenerativním poli můžete vidět časté střídání plodin. Pravidelně po sklizni hlavní plodiny, například pšenice nebo kukuřice, na něj zemědělci okamžitě sejí meziplodiny nebo ideálně směs meziplodin, což může být vojtěška, svazenka, jetel a mnoho dalších,“ vysvětluje Kurel. Nesmírně důležitá je rozmanitost pěstování jednotlivých druhů plodin, protože pestrost nad povrchem znamená i pestrost pod povrchem, tedy vzniká půda bohatá na mikroorganismy a živiny.
Výnosy krátkodobě klesnou, pak stoupnou
Je ale faktem, že při přechodu na regenerativní způsob hospodaření můžou zemědělci krátkodobě klesnout výnosy, protože pole bez půdního života při nedostatku hnojiv a pesticidů plodí méně, navíc v nezorané půdě toho i méně vyroste. To se ale zemědělcům kompenzuje snížením nákladů, například nemusí jezdit těžkou technikou, platit za naftu, za hnojiva a chemické posypy.
„V horizontu pěti let by se jejich výnosy měly stabilizovat a zároveň s tím by měli díky úsporám drahých hnojiv a nafty dosahovat výrazně vyšších zisků,“ tvrdí Kurel. A zvyšující se ceny potravin budou podle něj tomuto způsobu hospodaření ještě nahrávat. „Náklady na hnojiva či naftu budou to, co zemědělce donutí začít více šetřit. Ostatně kvůli tíživé ekonomické situaci začali mnozí regenerativní zemědělci jinde ve světě takto hospodařit,“ zmiňuje Kurel.
Podle Kurela v Česku nyní regenerativně hospodaří desítky zemědělců, mnozí s tím začínají a využívají třeba jen část své plochy v regenerativním režimu. Na Slovensku začalo s tímto typem hospodaření například zemědělské družstvo Krakovany, které se před deseti lety ocitlo téměř před krachem. Nyní přísně dodržuje zákaz orby a do svých osevních postupů začlenilo pěstování meziplodin. Dnes prosperuje a jeho rostlinná výroba na 650 hektarech je na vzestupu. Družstvo pěstuje hlavně kukuřici, pšenici a sóju.
Mnohem dál než Česko je s regenerativním zemědělstvím například Rakousko a Německo, velmi rozšířené je také ve Francii či Španělsku. Mezi největší propagátory tohoto konceptu patří zemědělci v USA, Austrálii a na Novém Zélandu.
Ukládání uhlíku v půdě měří laboratoře
Zemědělci, kteří se do programu Carboneg zapojí, si mohou nechat laboratorně změřit roční nárůst uhlíku v půdě. Na první závěry měření nyní Carboneg čeká.
„Z našich výsledků vyplývá, že největší úniky CO₂ z půdy vznikají při intenzivním kypření v teplém období. Nejedná se jen o orbu, ale i o hluboké kypření půdy včetně podrývání,“ říká Pavel Růžek z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, který výzkum provádí. Dá se podle něj předpokládat, že regenerativní zemědělství zvýší zadržení uhlíku v půdě, k potvrzení jsou však nutná víceletá sledování. „Regenerativní zemědělství si určitě najde své místo v hospodaření na půdě, ale v příštích letech bude zahrnovat jen malé procento zemědělské půdy. Za jeho největší přínos považuji pozitivní působení na ekologické i konvenční farmáře, z nichž ti přemýšlivější začnou některé jeho principy ověřovat a uplatňovat na svých farmách,“ doufá Růžek.
Firmy platí farmářům, že CO₂ zadržují
Přes projekt Carboneg nicméně již nyní takzvaně offsetují některé firmy. Tedy svou vlastní uhlíkovou stopu kompenzují tím, že platí někomu jinému, aby uhlík naopak redukoval. Přes Carboneg offsetuje například operátor O2.
„Chtěli jsme podpořit lokální zemědělce, takže velký benefit vidíme i v tom, že peníze zůstanou v České republice. Bez počáteční pomoci regenerativním zemědělcům by tento způsob hospodaření neměl velkou šanci se rozvíjet,“ říká Milan Ruttner, který je v O2 zodpovědný za řízení ESG aktivit.
Regenerativní zemědělství jako takové podporuje například i potravinářský gigant Nestlé. „Uvědomujeme si, že největší emise v našem výrobním řetězci pocházejí z pěstování surovin potřebných k výrobě našich produktů. V Česku a na Slovensku to je až 81 procent z celkových emisí. Právě v regenerativním zemědělství vidíme řešení,“ vzkázala mluvčí Nestlé Česko Tereza Skrbková.
Zájem o offsetování přes tento typ zemědělství mají také banky, IT či konzultační firmy, které usilují o snižování emisí, chtějí být uhlíkově neutrální, ale samy svou činností toho nejsou schopny dosáhnout. „Registrujeme daleko větší zájem o uhlíkové kredity, než kolik budeme schopni letos poskytnout. Proto také navazujeme partnerství se zemědělci z dalších zemí v Evropě a ve Střední Asii,“ dodává Kurel.
Stáhněte si přílohu v PDF
O tom, že je regenerativní zemědělství přínosné, nepochybuje ani Vít Penížek z Katedry pedologie a ochrany půd České zemědělské univerzity. Ovšem má to háček. „Využít půdu jako rezervoár uhlíku a tak snižovat jeho emise do atmosféry v podobě oxidu uhličitého je jistě zajímavá myšlenka. Je ale třeba si uvědomit, že množství uhlíku, které se v půdě dlouhodobě uchovává, je vždy omezené. Obsah uhlíku v podobě humusu se dostane na určitou koncentraci, která dále nestoupá. Osobně proto považuji aktivity firem více za marketingový tah než hledání řešení klimatických změn,“ myslí si Penížek.
S regenerativním farmařením počítá i EU
Podpora přírodě blízkého zemědělství zapadá i do konceptu EU. Evropská komise například představila novou strategii EU pro půdu do roku 2030, EU Soil Strategy for 2030, která stanovuje konkrétní opatření na ochranu a obnovu půdy a zajišťuje její udržitelné využívání. Celý koncept jako takový zahrnuje i strategie Green Dealu. Co se týče regenerativního zemědělství neboli carbon farmingu, do konce letošního roku se Evropská komise zavázala předložit Evropskému parlamentu právní rámec a návrh pro certifikační systém, podle kterého se bude započítávat a certifikovat pohlcování emisí z oblasti zemědělství a lesnictví. A téma carbon farming je jednou z priorit.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Udržitelné zemědělství.
