Temné stránky emocí. Haas uvede jedno z prvních mistrovských děl 21. století

Nejen jako skladatel, ale též otevřeným přístupem ke své sexualitě či temné rodinné minulosti proslul Georg Friedrich Haas. Devětašedesátiletý Rakušan bude rezidenčním umělcem příštího ročníku festivalu Pražské jaro. Zúčastní se dvoudenní akce Prague Offspring, která v Centru současného umění Dox představí soudobou tvorbu.

„Wow, tvůj profil je skvělý,“ napsal Haas své současné manželce do messengeru na online seznamce Okcupid. Zaujalo ho, že se charakterizovala jako dobře vyvinutá černá kočka, zdroj neobvyklé duchovní potravy i rozechvělá květina submisivity. Skladatel s ní žije coby takzvaný dominantní partner v BDSM vztahu, což je zkratka pro dobrovolný sexuální sadismus a masochismus.

Mollena Williamsová zprávu dostala v roce 2013, kdy Haas začal vyučovat kompozici na newyorské Columbia University. Přešel tam ze stejné pozice ve švýcarském Baselu. Stěhoval se kvůli zaměstnání a také do anonymity velkoměsta. V něm našel partnerku a impulz vyjít na veřejnost s pravdou o svém sexuálním životě. Stejně jako o předcích zapletených s nacisty.

Třikrát denně výprask

Haas vyrůstal v alpské vesnici Tschagguns, kde si vytvořil odpor k horám. Ubíjela ho jednorozměrnost cest, jež vedly jen do kopce, nebo z kopce. S dětstvím se ale pojí i nacistická minulost předků a domácí tyranie. „Myslel jsem, že je normální dostat třikrát denně výprask a nesmět u stolu promluvit bez vyzvání,“ řekl německému týdeníku Die Zeit.

Ve škole se dozvídal o hrůzách nacismu a zároveň si uvědomoval, že se na nich podíleli prarodiče. Zejména dědeček, významný architekt Fritz Haas. Rozpor mezi láskou k rodině a dějinami vnuk držel pod pokličkou do zralého věku.

Diriguji tak, abych si zachovala ženskost. Kdybych na to šla jako muž, neuspěji, říká Oksana Lynivová

10. 11. 2022 ▪ 5 min. čtení

Otevřenost, s níž udělal svůj sexuální coming out, vyvolala i negativní reakce. „Když je se svými výstřednostmi spokojený, ať si jich užije. Lepší by ale bylo poslouchat jeho hudbu bez takových asociací,“ poznamenal německý deník Die Welt. Nechyběly ani invektivy, že Haas jen zvyšuje zájem o svou osobu. Střízlivější hlasy rozumně připomínají, že se jedná výhradně o problém lidí okolo něj.

Kolem roku 2016, kdy s coming outem vyrukoval, už Haas nesporně patřil k nejpopulárnějším a nejvyhledávanějším současným autorům. Měl za sebou mnoho úspěšných děl včetně šesti oper, a především: již od roku 2000 existuje jeho klíčová kompozice In vain, která 27. května zazní na Pražském jaru. „Všichni, kdo patří ke scéně současné hudby, považují In vain za jedno z mála již uznaných mistrovských děl 21. století,“ prohlásil dirigent sir Simon Rattle. „Jakmile z něj lidé slyší minutu, touží po pokračování,“ dodal.

In vain účinkuje jako droga způsobující zvýšenou citlivost smyslů. Haas ji však složil coby reakci na vzestup rakouské krajní pravice – roku 1999 skončila druhá ve volbách Strana svobodných, vedená dnes již nežijícím Jörgem Haiderem. Repríza úvodu, jež zní na konci skladby, podle Haase představuje bolestný návrat starého zla.

Více prostoru pro emoce

V rozhovoru pro Die Zeit umělec oznámil, že jeho dědeček udával gestapu židovské rodiny, které přišly prosit o jídlo. Určitě věděl, co dělá: snad je i litoval, ale zákon byl pro něj přednější, vypráví Haas. Později si uvědomil, že se při tvorbě chová podobně: potlačuje sám sebe ve jménu zákona, jenž je mu cizí. Koncem 80. let minulého století tak začal dávat víc prostoru emocím a markantně proměnil svůj hudební jazyk, tvořící oblouk mezi evropskou a americkou avantgardou 20. století.

Patří k němu mikrointervalové experimenty Ivana Vyšněgradského i Aloise Háby, autorů narozených ještě v 19. století, či mysticismus Itala Giacinta Scelsiho nebo mikropolyfonie Györgyho Ligetiho. A dále francouzští spektralisté s počítačovými analýzami zvuku, případně svérázný svět podomácku vyrobených nástrojů amerického skladatele a tuláka Harryho Partche. Své místo by zde našel i Alexandr Skrjabin. Nemluvě o analogiích mezi hudbou a světlem, které Haas často zaznamenává i do partitur.

Je posedlý vytvářením nových světů, zajímají ho zejména temné stránky emocí – ty nakonec dominují i Koncertu pro perkuse, který Pražské jaro uvede o den dřív, 26. května. Součástí výbavy sólisty je zde kromě konvenčních nástrojů takzvaná klangwand, zvuková stěna z přibližně 150 kovových předmětů nalezených ve sběrném dvoře.

Nástroj vytvořený perkusistou Christophem Sietzenem, když měla kompozice před třemi roky světovou premiéru v Lucemburku, do Prahy také přijede. Na festival tím pronikne nejen vynalézavý duch Harryho Partche, ale také aktuální a diskutované téma recyklace či udržitelnosti.

Koncerty: Georg Friedrich Haas, Prague Offspring, Centrum současného umění Dox, 26. a 27. května