Tlak klientů a jejich apetit po udržitelných produktech, zájem investorů, klimatická změna i evropská legislativa. To jsou hlavní důvody, proč se reportování udržitelnosti stává pro mnohé firmy nezbytností. Podle expertů přináší zodpovědné podnikání vůči životnímu prostředí i společnosti (pilíře známé jako ESG: environmental, social, governance) několik výhod. Rovněž však přináší i výzvy – je poměrně náročné, vyžaduje kvalitní údaje, odborníky, kteří jej zrealizují, a provádí se v neustále měnícím se regulačním prostředí.

Lepší image a zájem investorů

Společnosti, které jsou transparentní, pokud jde o jejich výsledky a cíle v oblasti udržitelnosti, mají lepší reputaci. Profilují se jako ty, které dokážou přilákat uvědomělé spotřebitele, dodavatele a další partnery. Taková pozitivní image se odráží i ve vyšší loajalitě zákazníků či zaměstnanců, což zvyšuje celkovou hodnotu firmy a její renomé u investorů. Společensky zodpovědné investování je mezi individuálními i institucionálními investory stále více populární a tvoří už třetinu globálních aktiv. Například dánská společnost Ørsted, vyrábějící energii z obnovitelných zdrojů, získala významné investice díky své silné výkonnosti v oblasti udržitelnosti. Její výroční zpráva o udržitelnosti poskytuje podrobné informace o jejích projektech v oblasti obnovitelné energie, cílech snižování uhlíkových emisí a iniciativách s pozitivním sociálním dopadem. Cena akcií firmy vzrostla a tím i její tržní hodnota.

Udržitelný reporting může přinést inovace ve firmě. Díky určení oblastí, ve kterých firma dokáže zlepšit svou environmentální, sociální a řídící výkonnost, se rodí inovace v designu výrobků, výrobních procesech, v řízení dodavatelského řetězce a dalších oblastech. Vede to k úsporám nákladů, ke zvýšené provozní efektivitě a zlepšení konkurenční výhody. Tím, že má firma důvod a poskytne platformu pro dialog a komunikaci se zúčastněnými stranami, jako jsou zaměstnanci, zákazníci, místní komunity a nevládní organizace, zlepšuje s nimi vztahy, zvyšuje vzájemnou důvěru a hodnotu společnosti.

Nastavení zodpovědné firemní politiky velkých společností bylo v posledních 15 letech nedostatečně měřitelné a převážně dobrovolné. Občanská společnost, investoři a jiné subjekty ale poukazovaly na to, že často šlo jen o tzv. greenwashing, tedy jakési marketingové tahy, které s reálnými kroky směrem k udržitelnosti nemají nic společného. Chyběla i externí kontrola vykazovaných nefinančních ukazatelů. Tyto problémy jsou motivací ke standardizaci a harmonizaci rámců reportů. Firmy čím dál více přijímají celosvětově uznávané rámce, jako jsou Global Reporting Initiative (GRI), Rada pro účetní standardy udržitelnosti (SASB), Pracovní skupina pro finanční informace související s klimatem (TCFD) a cíle udržitelného rozvoje OSN (SDGs), aby usměrnily své úsilí v oblasti podávání zpráv o udržitelnosti. Cílem je zajistit konzistentnost a srovnatelnost údajů, což usnadňuje hodnocení a porovnávání výsledků v oblasti udržitelnosti různých organizací.

Udržitelné finance

Stáhněte si přílohu v PDF

V hledáčku EU jsou velké firmy

Jelikož se má Evropská unie do roku 2050 stát uhlíkově neutrální, rozhodla, že ke snížení emisí musí přispět i velcí hráči. Rozšiřuje povinnost reportovat nefinanční ukazatele přibližně z 11 tisíc firem v EU asi na 50 tisíc. V dubnu 2021 Evropská komise přijala legislativní návrh směrnice o vykazování informací o udržitelnosti podniků (CSRD), v níž se vyžaduje, aby společnosti spadající do její oblasti působnosti podávaly zprávy z hlediska dvojí významnosti v souladu s evropskými standardy vykazování informací o udržitelnosti (ESRS). Podle navrhované směrnice CSRD byla Evropská poradní skupina pro účetní výkaznictví (EFRAG), v níž má Mazars své zastoupení, jmenována technickým poradcem Evropské komise, která vypracovala návrh Evropských standardů vykazování informací o udržitelnosti, tzv. ESRS. Konečné standardy by měla přijmout v červnu.

Jak velkou výzvu bude pro firmy znamenat jejich používání, závisí na tom, jestli se na společnost už vztahovaly požadavky směrnice o zveřejňování nefinančních informací (směrnice NFRD je předchůdkyní směrnice CSRD) a ve kterém členském státě je společnost registrovaná. Směrnice o zveřejňování nefinančních informací totiž ponechala členským státům značnou flexibilitu při implementaci do vnitrostátního práva. Například v zemích, jako je Španělsko, Francie nebo Itálie, byl už podle staré směrnice povinný audit zpráv třetí stranou, zatímco v ostatních zemích EU ne. První společnosti budou muset uplatňovat normy ve finančním roce 2024 v případě zpráv uveřejněných v roce 2025.

Článek nevyjadřuje názor redakce.
Text vznikl ve spolupráci s firmou Mazars.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Udržitelné finance.