Česko stále ještě nepřekonalo ekonomické následky covidové pandemie. Tím v rámci Evropy neblaze vyniká. Velmi věrně se tak opakuje dlouhá stagnace po velké recesi let 2008 a 2009, kterou si Česko prodloužilo nejvíce v regionu. Tyto propady ekonomického výkonu znamenají, že jsme přestali dohánět vyspělejší státy Evropy. Tento trend byl přitom po prvních 15 let existence samostatného státu výrazný.

Že se dosavadní ekonomický model přežil, je vidět na nízké ziskovosti českých podniků, a tedy malé přidané hodnotě. Ta je pořád o pětinu nižší než v Německu, a to ještě zhruba desetina vytvořené hodnoty odteče do zahraničí vlastníkům továren.

Významní tuzemští byznysmeni a manažeři, kteří před rokem a půl vyzvali k zásadní změně Česka, vidí řešení v nastartování druhé ekonomické transformace. Své recepty v pondělí představí na první výroční konferenci své iniciativy, kterou spolupořádají Hospodářské noviny a dorazí na ni klíčové postavy české politiky včetně premiéra Petra Fialy. Podnikatelé i šéfové velkých firem za nejdůležitější považují důraz na české značky, udržitelnost, pro kterou chtějí získat skeptickou veřejnost, a otevřenost, pod niž řadí například modernizaci státu či opatření podporující příliv talentů, ale také jasné zakotvení Česka směrem na Západ.

„Analýzy dlouhodobého vývoje jednoznačně ukazují, že téměř polovina růstu ekonomiky je ovlivněna inovacemi, čtvrtina vzděláváním a 15 procent správnou alokací talentů,“ vysvětluje hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil. Připomíná také nebezpečí přílišného sešněrování ekonomiky: „Výzkum Světové banky ukazuje, že desetiprocentní nárůst regulační zátěže je spojen se snížením celkového tempa hospodářského růstu o 0,5 procentního bodu ročně.“

Pro Česko, jež i v situaci takřka plné zaměstnanosti stěží dosáhne nulového růstu, jsou to varovná čísla. V Indexu prosperity, který srovnává vývoj evropských ekonomik, Česko boduje především v kategorii Rozvoj zdraví a bezpečnosti (v celoevropském žebříčku je třetí) a dobře si, pro mnohé možná překvapivě, vede i v úrovni solidarity a důvěry ve společnosti. Jenže když jde o prostředí pro podnikatele, je Česko v žebříčku sestavovaném analytickým týmem České spořitelny a Evropy v datech na chvostu. A co hůř, klesá v celkovém hodnocení. Loni byla naše země ještě v první desítce, letos je až třináctá.

Nelze to přitom hodit na problémy sektoru automotive, který měl kvůli v pandemii pochroumaným dodavatelským řetězcům dlouhodobé problémy s uspokojením objednávek a v němž experti očekávají i krachy řady firem, typicky právě s nízkou přidanou hodnotou a bez vlastního vývoje. Česká ekonomika totiž – opět pro veřejnost překvapivě – patří mezi nejvíce diverzifikované ekonomiky. A to nejen v EU (v parametru „ekonomická komplexicita“ je před námi jen Německo), ale i na světě. „Jinými slovy, do pasti ekonomiky středních příjmů jsme se nedostali díky špatné sázce na úzké zaměření ekonomiky,“ konstatuje Navrátil.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

Problém je hlubší a srovnání se stagnujícími zeměmi jihu Evropy či východem Evropy, jehož ekonomická úroveň za Českem stále ještě zaostává, byznysmeny neuspokojuje. Míří výš. „Vnímáme nevyužitý potenciál české ekonomiky. Země má spoustu chytrých lidí a zároveň historii, v níž prokázala, že může být ve světové špičce. Na druhé straně ale vidíme, že poslední roky stagnujeme,“ řekl HN šéf Eurowagu Martin Vohánka, který je jedním z hybatelů iniciativy Druhá ekonomická transformace. 

Na rozdíl od minulosti nevolají zástupci byznysu po posilování učňovského školství. Školství ale změnit chtějí. „Vzdělávací systém je spíš otiskem dob minulých. Chybí zde zásadní systémová změna, která by odrážela realitu dnešního světa a daleko lépe připravovala na budoucí výzvy,“ upozorňuje Vohánka. Jenže může se český vzdělávací systém rychle proměnit a měřit se s nejvyspělejšími zeměmi, když na něm bude stát šetřit? 

Právě v diskusi o těchto oblastech to mezi byznysmeny na jedné straně a vládními politiky na straně druhé může hodně jiskřit. Ve snaze omezit rekordní deficit rozpočtu vláda hodlá vzít hned 30 miliard ze školství a zásadní škrty mají dopadnout i na vědu a vývoj. Například Akademie věd by podle představ ministerstva financí měla příští rok vystačit s rozpočtem o pět procent nižším než v roce 2021. Reálně, tedy po zohlednění inflace, by tak musela fungovat jen s dvěma třetinami dřívějších prostředků.

Aby Česko lépe využívalo příležitosti, volají byznysmeni i po otevřenosti talentům ze světa. „Migrační politika Česka je slepá,“ říká Vohánka a kritizuje, že lidi s vysokým vzděláním a „obrovskou přidanou hodnotou“ odrazuje. Současně odmítá naivní přístupy k migraci. „Je nutné, aby cizinci prošli procesem, který respektuje pravidla a priority země, ale zároveň je rozumný a neodrazuje, neponižuje ani není příliš dlouhý.“

Banner reVize Česka – výroční summit 2. ekonomické transformace 2023

reVize Česka 2024

Zajímají vás další kvalitní články z Hospodářských novin? Výběr těch nejúspěšnějších posíláme každý všední den večer v našem newsletteru 7 v SEDM, který si můžete zdarma přihlásit.