Konferenci o trendech v ocelářském průmyslu uspořádala na začátku června ve své nové výrobní hale v Bruntálu společnost Alfun, která obchoduje s hutním materiálem a provozuje servisní centrum na jeho zpracování. Jejím cílem bylo poskytnout zákazníkům a obchodním partnerům z Česka i ze Slovenska informace o tom, kam se ubírá trh s kovy a ocelářství, co je možné v mimořádně turbulentní době v průmyslové výrobě v Česku i ve světě očekávat a na co se připravit. O prognózách a výhledech do budoucnosti, která se v hutním průmyslu počítá na desetiletí, hovořili zástupci renomovaných výrobců, odborníci na energetiku i bankovnictví. Ojedinělou, a přitom tak potřebnou konferenci moderoval novinář s příznačným příjmením Jakub Železný.
Setkání zahájil předseda představenstva pořádající firmy Václav Jízdný, který upozornil na řadu současných dilemat v průmyslu. Ani další řečníci se nevyhýbali důrazným upozorněním na nejrůznější úskalí, jimiž je provázeno podnikání v Evropské unii. Jsou to mnohdy byrokratická a svazující pravidla a ne vždy logické restrikce, které dostávají evropský, potažmo český průmysl pod obrovský tlak, samozřejmě především ekonomický. Moderátor Železný naopak připomněl slova guvernéra ČNB Miroslava Singera, že inflace půjde téměř jistě dolů.
Velkým tématem byla dekarbonizace průmyslu a s tím spojené nároky na investování. „Zákazníky ovšem zajímá hlavně cena. Já bych si taky přál, aby nebe bylo modré, voda průzračná a příroda zelená, ale otázka je, kdo to zaplatí! V konečném důsledku to budeme my, zákazníci. A obávám se, že majitelé ve firmách chtějí logicky hlavně profitovat. Umístit na trhu všechny ty dražší zelené oceli a výrobky z nich bude náročné. Zvláště když je trh v současnosti tak těžko predikovatelný, měnící se pod rukama. Ale na druhé straně také plný příležitostí, hlavně v podobě úžasných technologií,“ řekl mimo jiné ve své prezentaci Vladimír Brídzík, obchodní ředitel společnosti Alfun.
Protože firma poskytuje služby ve zpracování různých kovů pro mnohé obory, umí i analyzovat, které jsou v kondici a které ne. Mezi ty pokulhávající ředitel Brídzík zařadil například stavebnictví, gastronomii, bílou techniku a přes mnohá ujištění o růstu také automotive. „Všude zaznívá, že se automobilovému průmyslu v Evropě po covidovém propadu opět daří a výroba vozidel stoupá, ale při zpracování hliníku pro naše odběratele tento trend nevidíme. Boom ale zažívá elektromobilita, například v souvislosti s výstavbou dalších nabíjecích stanic; zapotřebí jsou též materiály na výrobu baterií,“ upozornil Vladimír Brídzík. Po krušném období, kdy se nikam nelétalo, je opět v kurzu letectví, v důsledku předchozího šíleného vývoje na trhu s energiemi také solární průmysl, hodně se vyrábí tepelná technika, kamna, rekuperační jednotky, bude se dařit zbrojnímu průmyslu.
Dekarbonizace ve výrobě oceli
Snižování emisí CO2 ve výrobě oceli a téma uhlíkové daně na konferenci otevřeli Radim Konečný a Jiří Brandýs z hutní skupiny ArcelorMittal. Protože výroba železa a oceli patří k energeticky náročným oborům se zatím stále vysokou spotřebou fosilních paliv, je také velkým producentem skleníkových plynů. Evropská unie zpoplatňuje všechny emitenty CO2 pomocí systému emisních povolenek, aby je tak ekonomicky motivovala k investicím do úspornějších výrobních zařízení. Systém EU ETS (European Union Emissions Trading Scheme) však nákladově znevýhodňuje producenty oceli v EU oproti těm mimoevropským.
Cestou, jak zachovat konkurenceschopnost evropských hutí, by měla být právě uhlíková daň, která z pohledu obchodování s povolenkami sladí nákladovost mezi evropskými výrobci a importem. Systém CBAM (Carbon Border Adjustment Mechanism) bude zahrnovat široké spektrum výrobků jako například hliník, ocel, cement, hnojiva, zkrátka většinu výrobků, při jejichž produkci vzniká velké množství CO2. Náběh systému je rozprostřen do relativně dlouhého období, které odstartuje v říjnu letošního roku povinností reportování a sběru informací od importérů směrem k Evropské komisi. Další fází je ostrý start (sladění doposud nerovných podmínek) od 1. ledna 2026, ale nárůst bude postupný, stoprocentní rozdíl by měli importéři hradit až od roku 2034.
Bez domácí výroby ztratíme konkurenceschopnost
Ve snaze upozornit na probíhající změny v byznysu vtipně uvedl svou prezentaci Vít Voláček, předseda představenstva firmy Conteg Group, výrobce a dodavatele řešení pro datová centra, rozvaděčů a výdejních boxů. Všiml si, že všichni jeho předřečníci měli hnědé boty, a dáma dokonce růžový kostým. V minulosti by všichni přišli v šedé a černé, takže změna veskrze pozitivní.
Shrnul klíčové faktory pro konkurenceschopnost, mezi které patří kvalita výrobků i služeb, inovace, výzkum a vývoj, flexibilita a přizpůsobivost výroby, digitalizace a automatizace výrobních procesů, dostupnost kvalifikované síly a její motivace, efektivita a produktivita a nyní také environmentální udržitelnost. Při nákladech na výrobu, zejména na materiály a energie a na mzdy, je toho hodně, s čím se musí český průmysl vypořádávat bez pocitu, že bychom tady byli byznysově „středobodem vesmíru“, přestože patříme k největším výrobcům aut a jsme třetím největším zpracovatelem oceli na hlavu.
K tomu výrobní firmy čelí obrovským turbulencím, nestabilitě cen i dodavatelských kanálů a nepochopitelným sektorovým zvýhodněním. „Proč mají výrobci energií největší zisky? Proč je vykázali třeba výrobci cihel? Kdo z vás tady má na pěti miliardách obratu 1,5 miliardy zisku?“ ptal se Vít Voláček. Byť sám souhlasí s dekarbonizací a snižováním uhlíkové stopy, nesdílel nadšení svých kolegů z ArcelorMittalu.
Podle něj trh nefunguje tak, že by si někdo koupil za vyšší cenu výrobek jen proto, že je environmentálně citlivý. Zákazník se ptá na cenu, nedá více za televizi jen proto, že je vyrobená v Evropě a s nižší uhlíkovou stopou, když je na trhu k dispozici stejná, třeba z Indie, za méně peněz.
Očekával by proto vyšší podporu domácím výrobcům od Evropské unie, kterou považuje za příliš byrokratickou, zatěžující průmysl celou řadu restrikcí, jimž producenti v mimounijních zemích nemusí čelit. „I když nespornou výhodou EU je stabilní právní prostředí a jednotný trh,“ dodal spravedlivě Vít Voláček.
Podle něho musí Evropská unie najít cestu, jak zlepšit pohyb na pracovním trhu, jak ochránit své výrobce, pokud na ně má tak vysoké požadavky, a to ne někdy v budoucnu, ale teď, aby se Evropa nestala skanzenem.
Zároveň Voláček zcela odmítl strategii přesunu jednodušších výrob do levnějších zemí. „To umí každý. Ale už jsme si to zkusili s textilním průmyslem, výsledkem je, že tu z něj nezbylo skoro nic. Dům se staví od základu. Když neumím na plechu udělat jeden ohyb, když ztratím tu znalost, asi se nenaučím dělat těch ohybů, zcela přesných, třeba 48. Je know‑how každé firmy, jak si udržet zaměstnance se znalostmi. Neumím dát radu, jak to udělat. Ale když odsuneme základní výrobu, je jen otázkou času, kdy v tom oboru ztratíme celou konkurenceschopnost. Cestou je vyšší kvalita, lepší služba a pokročilé technologie.“
Rozkolísané dodavatelské řetězce
Po covidových propadech v dodávkách materiálů a pak zběsilých nákupech a importech, protože to vypadalo, že plechy snad už „nikdy“ nebudou, se dodavatelsko‑odběratelské řetězce stále ještě nekonsolidovaly. Aktuálně se tak průmysl vyrovnává s propadem poptávky, vysokými skladovými zásobami a velkým zpomalením obrátky ve skladech, vysokými cenami vstupních materiálů při současném propadu cen hotových výrobků, zvýšeným tlakem na produktivitu a také zhoršující se platební morálkou v souvislosti s problémy s cash flow firem.
„S budoucností dokážeme něco udělat,“ prohlásil ředitel nákupu a spoluzakladatel firmy Alfun Josef Sklenář. I on vzpomněl na covidovou dobu, kdy Evropa dostala strach a všichni začali importovat materiály pro výrobu v obrovském množství, takže následně nákupy logicky spadly pod reálnou spotřebu. „Nedostatek materiálů hlavně v roce 2021 způsobil, že najednou nebyl důležitý zákazník, ale dodavatel,“ zmínil Josef Sklenář.
Na konkrétním příkladu také ukázal, jak ošemetná může být ochrana evropského trhu ne úplně promyšlenými množstevními kvótami pro import ze zemí méně zatížených snahou o snížení uhlíkové stopy. „Například v okamžiku, kdy jsme se rozhodli nakoupit v Číně elektrolytický pozinkovaný plech, nebyly kvóty vyčerpány. Jenže mezi objednávkou a dodáním na dvou lodích se kvóty naplnily, nebyly vagony na přepravu, pak se čekalo na otevření nové kvóty…,“ popisoval Josef Sklenář.
Výsledkem bylo, že část dodávky plechu byla zatížena clem, další část bez této zátěže čekala v celním skladu, a než firma mohla dodat zpracovaný materiál svým zákazníkům, musela ho profinancovat sedm měsíců. A protože mezitím ceny materiálů spadly, realizovala ztrátu ještě dříve, než cokoliv prodala. Byl to hluboký povzdech, ovšem soudě podle významných investic do moderních technologií a do obnovitelných zdrojů energie, které jsou podle Alfunu pro konkurenceschopnost nezbytné, Josef Sklenář v další budoucnost českého a evropského průmyslu stále věří.
Energie nakupujte v létě
S obnovitelnými zdroji energie, především s fotovoltaikou, má bohaté zkušenosti společnost Veolia Komodity. Podle odbornice na energetiku Lucie Kosíkové mají firmy při výstavbě fotovoltaických elektráren udělat o něco větší instalaci, než by odpovídalo spotřebě, a to přesto, že se tomu nyní ČEZ brání. A poskytla i další praktické rady: „Nejčastější jsou monokrystalické panely, jejichž životnost je skutečně těch 25 let. Lithiové baterie jsou nejlepší, protože když v zimě chybí slunce, nepotřebujete je tolik dobíjet, vydrží to, jsou kvalitnější než ty trakční.“ Zmínila také, že sezona výroby fotovoltaických elektráren je sice od dubna do října, ale i v dalších měsících mohou produkovat tak 10 až 30 procent, jak ostatně ukazují i zkušenosti se soláry v Alfunu. A pak také doporučila firmám nakupovat energii na další rok tak ještě dva měsíce, dokud jedou fotovoltaické elektrárny naplno, pak podle její predikce cena o něco stoupne.
Marek Nepustil, ředitel korporátního centra Ostrava Komerční banky, se rozhodl eliminovat „blbou náladu“ panující v průmyslu řadou grafů, které ukázaly, jak jdou vystřelené ceny elektřiny, plynu a dalších komodit dolů. Také inflace, kterou v takové výši nepamatujeme skoro třicet let, se snižuje. „To neznamená, že se snižují ceny, ale jen že zpomalil růst inflace, ceny jdou stále ještě mírně nahoru,“ uvedl Nepustil s tím, že naprostá většina centrálních bank za této situace zvedá úrokové sazby a jen velmi malá část je snižuje.
Nepustil také upozornil, že budoucnost světové ekonomiky budou nadále diktovat USA a Čína. A zatímco v USA je jiná zaměstnanecká politika, takže se lidé v krizi prostě propustí, u nás spolu s cenami energií patří nízká nezaměstnanost mezi příčiny vysoké inflace. Nejsou ale jediné. „Naše vláda v covidových letech investovala velké množství peněz, které natiskla, jen do spotřeby, a tak se nikde neprojevily. Šlo o stovky miliard korun a to je také inflace, kterou dnes sklízíme.“ Za hospodaření ale nepochválil ani vládu současnou.
Že se bude mít český i evropský průmysl s čím potýkat, je nasnadě. Přesto všichni řečníci vždy našli něco, z čeho je možné vyvodit optimistický závěr.
Článek vznikl ve spolupráci s firmou Alfun
