Případ soudce Roberta Fremra nabírá na obrátkách. Ukázalo se, že Fremr za komunismu odsuzoval lidi, kteří se rozhodli emigrovat. A tlak na prezidenta Petra Pavla, aby Fremra nakonec nejmenoval ústavním soudcem, ač ho již schválil Senát, je silný. Případ tím současně znovu otevírá otázku, jaký vliv má mít působení za minulého režimu na vykonávání veřejných funkcí téměř pětatřicet let po revoluci.

Na první pohled je to jasné: kdo se podílel jakkoli na chodu komunistického aparátu, neměl by sedět v tribunálu, který hlídá ústavnost demokratického státu, jenž je antitezí státu totalitního. Jenže druhý pohled je složitější. Na chodu komunistického státu se ve své době podíleli skoro všichni. Kde je hranice toho, co je ještě „přípustné“ a co už ne? A není náhodou za morální střelbou na Fremra naše snaha udělat z něj obětního kozla a zbavit se tak vlastní viny?

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se