Nechtěl bych se dočkat toho, kdy na Ústavní soud projdou jenom lidé, proti kterým nikdo nic nemá, říká Simon

Už druhý kandidát prezidenta Petra Pavla na ústavního soudce má problémy se svými dřívějšími rozsudky. Po Robertu Fremrovi, který se kandidatury vzdal poté, co vyšlo najevo, že odsuzoval za minulého režimu emigranty, je to soudce Nejvyššího soudu Pavel Simon. Senátorům, kteří musí s nominací dát souhlas, vadí, že Simon v minulosti odmítal nároky na odškodné klientů zkrachovalé stavební společnosti H-System za dlouhé řízení či odmítl odškodnit chartistu Petra Hanzlíka, kterého minulý režim donutil k emigraci.

Proč je nyní najednou tolik výhrad vůči vám jako kandidátovi na ústavního soudce?

Přijde mi, že dlouhou dobu se veřejnost nijak zvlášť nezajímala o kandidáty na soudce Ústavního soudu. Případ Roberta Fremra ale ukázal, že i v těch kandidaturách mohou být zajímavé příběhy, které zaujmou veřejnost a média. Senátoři vzhledem k tomu, že posvětili Roberta Fremra jako budoucího ústavního soudce, než sám rezignoval, možná mají dojem, že by kandidáty měli prověřit důkladněji.

Souhlasím s předsedou Josefem Baxou, že na Ústavní soud by měli jít ti nejlepší z nejlepších a že bychom se měli zajímat o to, kdo ústavním soudcem bude, co má za sebou z hlediska profesního, a samozřejmě i o to, jaký je to člověk, protože to jsou spojené nádoby.

Nicméně vy jste grilován poměrně hodně. Proč?

Samotného mě to překvapilo. Témata, která se nyní objevila, byla na stole už před tím, než pan prezident ohlásil moji kandidaturu. Tušil jsem, že se budeme bavit o tom, jakým způsobem rozhoduji, a přijde mi to legitimní. A tušil jsem, že i mé soukromé aktivity budou předmětem dotazování, jestli je to pro ústavního soudce v pořádku. Ale proč to je takto negativní, to netuším.