Podzim je tu. Dny se zkracují a zároveň začíná sezona schvalování státního rozpočtu na další rok. První poločas boje s letošním rozpočtem vláda prohrávala, ve druhé půli se drží statečně. I když schodek téměř 300 miliard korun je spíše nevýhra. A příští rok? Dalších více než 250 miliard na dluh. V době, kdy neřádí pandemie, nešílí ceny energií, nekolabuje světový finanční systém a nemusíme živit armádu nezaměstnaných, je to více než dost. Navíc je v návrhu několik otazníků, které si zaslouží zmínit.
Nevyjasněné zůstává financování Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI). V příštím roce bude chybět na financování plánovaných téměř 30 miliard korun a v dalších letech bude objem chybějících prostředků rychle narůstat. Snížením investičních transferů SFDI ze státního rozpočtu sice dochází k optickému zlepšení salda rozpočtu, nicméně v metodice ESA 2010 (statistická metodika používaná v zemích Evropské unie) je změna financování SFDI jen přesunem v rámci celkového vládního sektoru, který nemění jeho celkové saldo. Návrh státního rozpočtu a odhadované údaje za celý vládní sektor (včetně mimorozpočtových fondů, krajů a obcí) by měl být maximálně transparentní.
Vládní ekonomové chválí rozpočet na příští rok. Má to ale háček, o kterém raději nemluví
Pozornost a vysvětlení si vyžaduje zvýšení očekávaných daňových příjmů v příštím roce o 19 miliard korun, k němuž došlo dodatečně v průběhu září. Návrhy rozpočtu ze srpna a září přitom vychází ze stejných makroekonomických předpokladů. Odkud se tedy vzaly? Deus ex machina.
Šanci na další změny k lepšímu bude mít vláda v rozpočtu na rok 2025. Půjde ovšem o rok dalších parlamentních voleb. Dilema mezi rozpočtovou odpovědností a bojem proti populismu už tu jednou bylo. A jistě si pamatujete, jak dopadlo.