Průlom v logistice drony zatím nezpůsobily, uplatňují se ale v mnoha jiných oborech

Před deseti lety přišel zakladatel společnosti Amazon Jeff Bezos s ambiciózním plánem, který byl jako z filmového sci‑fi. Největší světová e‑commerce firma chtěla v roce 2018 začít lidem s pomocí dronů doručovat menší zásilky o hmotnosti něco přes dvě kila. Ty představují osm z deseti Amazonem doručovaných balíčků. S drony experimentuje i další americký řetězec Walmart, jenž se letos spojil se společností Wing, patřící pod koncern Alphabet. Nebo globální logistické kolosy jako UPS a DHL.

Celkem má ve Spojených státech od americké vládní agentury FAA, dohlížející na bezpečnost letového provozu, právo užívat drony pro doručování zboží necelá desítka firem. V oboru jich ale působí několik set. Odhady velikosti trhu pro takzvaný Advanced Air Mobility, který je nyní v počátcích, jsou přes 20 miliard dolarů (téměř 500 miliard korun) už v roce 2035. Meziroční růst se tak čeká o více než 20 procent ročně.

Podle loňské analýzy Evropské komise mohou služby spojené s drony při zavedení vhodných pravidel do konce roku 2030 vytvořit v EU 145 tisíc pracovních míst a generovat tržby 14,5 miliardy eur (přes 350 miliard korun).

Letectví

Vojenský dron musí obejít rušičky a nesmí být vidět ani slyšet, říká generál, který je vybírá pro armádu

29. 10. 2023 ▪ 11 min. čtení

Pomalejší rozjezd

Na cestě k masovému využití dronů je ale ještě hodně obtíží, což dobře ví Amazon, jejž Bezosova vize stála v nákladech už přes dvě miliardy dolarů. Služba Amazon Prime Air sice letos v říjnu představila nový dron ­MK‑30, s nímž chce od roku 2024 začít doručovat zásilky i ve Velké Británii a Itálii. A mluví o doručování 500 milionů zásilek ročně do konce roku 2030. Realita je ale taková, že ve čtyřtisícovém městě Lockeford v Kalifornii a stodvacetitisícovém College Station v Texasu, kde má americký gigant od FAA povolení drony používat, se zatím ani zdaleka neblíží svému letošnímu cíli 10 tisíc zásilek ročně.

Důvodem jsou omezení ze strany regulátora. Ten kvůli bezpečnosti omezuje využívání dronů tak, že se musí vyhýbat silnicím i lidem. Vzdálenost dronu od budov a lidí při letu musí být 30 metrů. Amazon také může doručovat zásilky jen za světla. Zájem o tuto službu by sice mělo přes tisíc domácností, fakticky ale může firma zásilky dodávat jen do několika z nich. „Dron tak připomíná pětileté dítě, které je potřeba držet za ruku, aby mohlo přejít ulici,“ komentoval to jeden z bývalých zaměstnanců Amazonu. Právě rozšíření do hustě osídlených oblastí je přitom u doručování zboží pomocí dronů zásadní, byť to zrovna nemusí být hned centrum New Yorku.

Vůbec nejefektivnější je zatím doručování drony ve zdravotnictví, při přepravě léků, laboratorních vzorků nebo krve. Špičkou je v tom americký start‑up Zipline, jehož aktuální tržní valuace je 4,2 miliardy dolarů. Zipline působí v USA, ve Švýcarsku, ale třeba i v Africe. Jeho nový dron P2 Zip má zvládnout přepravu nákladu vážícího osm liber (3,6 kilogramu) na vzdálenost deset mil, tedy asi 16 kilometrů. Zároveň by měl umět spustit balíček na místě velikosti stolu nebo přede dveřmi domu.

Obecně ale platí, že naděje na průlom v logistice byly u této technologie mnohem větší. „Asi jsme všichni čekali, že se trh rozvine rychleji a do větší šíře,“ připustil pro HN už před třemi lety Marek Tajbl, spoluzakladatel a ředitel společnosti Drone Services. Jeho firma byla v listopadu 2016 první, která v Česku pro e‑shop Mall.cz zkušebně přepravila první balík dronem.

Na druhou stranu, teď se zdá, že v roce 2023 se doručování drony konečně dostává do bodu nula. Minimálně ve Spojených státech. Už zmíněný Walmart třeba od roku 2021 dopravuje zboží drony ze 36 obchodů (v USA jich má 4600). Využívá pro to právě Zipline a další dva významné hráče na trhu – společnosti DroneUp a Flytrex. Tato trojice operátorů pro Walmart přepravila přes 10 tisíc zásilek. Ve spojení s firmou Wing pak hodlá rozjet doručování drony ve více než milionovém městě Dallas v Texasu. Hlavní konkurent Amazonu by tak mohl zasáhnout 60 tisíc domácností.

Jinde to jde s drony lépe

Zatímco v logistice jsou drony pořád na začátku, fungování některých oborů už výrazně mění. Třeba hasiči a záchranáři využívali drony při hašení v Hřensku, kde vypukl největší požár v Česku za řadu let. Drony takto při lokalizaci požárů úspěšně fungují po celém světě. Do budoucna mohou autonomním hasičským vozům i „razit“ cestu při efektivnějším hašení.

Velkou budoucnost mají drony v zemědělství, kde se využívají k monitorování plodin nebo při jejich hnojení a ochraně před škůdci. Úplně samostatným oborem je městská mobilita, kde už nelétají několikakilogramové drony, ale až tuny vážící stroje, které budou přepravovat lidi a fungovat jako aerotaxi. Na letošním aerosalonu v Paříži byl tento druh letounů jedním z hlavních taháků.

Už řadu let mají drony komerční využití pro natáčení obrazu a zvuku. Na tomto trhu prakticky dominuje čínská společnost DJI. Ta má u dronů, jejichž cena se pohybuje od 500 do čtyř tisíc dolarů, podíl přes 70 procent. Úplně nejmenší modely dronů od této firmy si také kupují hobby piloti, kteří s nimi létají jen pro zábavu. Čínská DJI ale malá rozhodně není, její obrat se pohybuje kolem čtyř miliard dolarů a zaměstnává 14 tisíc lidí.

Na úplně druhém konci jsou mezi výrobci dronů dodavatelé pro armádu. V jejich případě už je ale lepší označení bezpilotní letadla (UAV). Jejich největšími výrobci jsou americké koncerny Boeing, Lockheed Martin a ­Northrop Grumman. Třeba americký RQ‑4 Global Hawk od posledního z nich má délku přes 14 metrů, rozpětí křídel téměř 40 metrů a při plném zatížení váží téměř 15 tun. Global Hawk dokáže létat ve výšce až 18 kilometrů a vydrží ve vzduchu přes 30 hodin. Ovládá ho ze země tříčlenná posádka. Tomu všemu odpovídá cena, která v základní verzi přesahuje 130 milionů dolarů. Možná ještě známější je menší bojový stroj MQ‑9 Reaper za necelých 20 milionů dolarů od americké firmy General Atomics.

Kromě Američanů jsou v armádních dronech nejdále Izraelci a jejich firmy Elbit nebo státní izraelská zbrojovka IAI. S válkou na Ukrajině nebo s konfliktem v Náhorním Karabachu je pak spojovaný turecký výrobce Baykar a jeho bezpilotní stroj Bayraktar.

V Česku nejen špičkové motory

Své zástupce má v bezpilotních prostředcích i Česko. Asi nejviditelnější je firma Primoco podnikatele Ladislava Semetkovského. A to proto, že je na burze. Její stopadesátikilogramový bezpilotní prostředek se vyrábí v pražském Radotíně a továrna se chystá i v Písku. Původně Semetkovský počítal s využitím dronu ropnými a plynárenskými koncerny při kontrole tisíce kilometrů dlouhých potrubí. Nakonec ale slouží hlavně při ostraze hranic, včetně té námořní, protože vydrží ve vzduchu 15 hodin.

Mnohem větší dron, který by měl fungovat jako aerotaxi, připravuje státní Výzkumný a zkušební letecký ústav (VZLÚ). Stroj pro čtyři osoby má startovat i přistávat kolmo a zásluhou elektrického pohonu má být velmi tichý. Letos VZLÚ dokončil zmenšený model stroje a provádí jeho testování. Pro výrobu aerotaxi by se podnik v budoucnu určitě spojil se strategickým průmyslovým partnerem. Ředitel VZLÚ a také prezident Asociace leteckých a kosmických výrobců Josef Kašpar vidí v dronech obor, který si české firmy nemohou dovolit ignorovat. A to proto, že tady dochází k rychlé aplikaci principů automatizace, autonomie a umělé inteligence. „Vzhledem k tomu, že letectví je jedním z nejvíce regulovaných průmyslových oborů, nasazení pokročilých technologií nebývá tak rychlé a snadné. O to více je potřeba se těmito směry zabývat, protože mohou znamenat velmi výraznou konkurenční výhodu na trhu,“ vysvětlil Kašpar.

Letectví

Stáhněte si přílohu v PDF

Přes výše zmíněné je tuzemská stopa zatím poměrně malá. Existuje ale jeden segment trhu, kde český výrobce patří k absolutní špičce. Jde o výrobu motorů, které různé bezpilotní prostředky používají. Společností, která je vyrábí, je PBS Velká Bíteš. Patří mezi pouhé čtyři firmy na světě, které mají u pomocných pohonných jednotek všechny potřebné certifikace. Těmi dalšími jsou obří koncerny jako francouzský Safran a americké Pratt & Whitney a Honeywell.

Firma z Vysočiny vyvíjí vlastní turbínové motory od roku 2001. Kromě bezpilotních prostředků je dodává do cvičných terčů používaných pro výcvik bojových pilotů. Odebírají je i výrobci lehkých vrtulníků, jako třeba italský Zefhir. Na letošním aerosalonu v Paříži představila firma spolupráci s ukrajinským partnerem Ivčenko Progress. Model silného motoru AI‑PBS 350 využitelného pro velké bezpilotní drony už byl v Paříži k vidění, probíhá jeho certifikace a letos by se měl začít vyrábět.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Letectví.