Rok 2024, ač není rokem „velkých“ voleb, by mohl být na české politické scéně rokem zásadních změn. Lze to vyvozovat ze dvou indicií. Tou první je nespokojenost části vládních voličů s výkonem Fialovy sestavy, druhou pak snaha stran, které zatím podle průzkumů zůstávají mimo sněmovnu, více promlouvat do velké politiky. Co se tedy může v roce 2024 přihodit?
Jako rozcvičku si dejme předpověď výsledků voleb. V průběhu roku nás čekají troje volby „druhého řádu“. V květnu půjdeme volit do Evropského parlamentu, v říjnu pak do krajských zastupitelstev a do třetiny Senátu. Ve všech těchto volbách lze očekávat posílení hnutí ANO.
Jak může vypadat výsledek v číslech?
Pokud se podíváme na výsledky v minulosti, vidíme, že ANO evropské volby v roce 2019 i krajské v roce 2020 vyhrálo s celkovým ziskem 21 procent hlasů. Zdánlivě nízký volební zisk jde na vrub volební účasti, která bývá v těchto volbách výrazně nižší než ve volbách sněmovních, přičemž právě voliči populistů chodí neochotně. Podstatné ale je, že nyní jsou celostátní preference hnutí ANO zhruba o pět procentních bodů výše než v letech 2019 a 2020. Tehdy se pohybovaly pod třiceti procenty, nyní jsou kolem pětatřiceti procent.
Takže pokud se nestane něco zlomového, připíše si ANO výraznější volební vítězství než posledně. V eurovolbách i v krajských volbách může získat i přes 25 procent hlasů. A patrně vylepší i svou pozici v Senátu, kde má nyní, kvůli pro něj nevýhodnému dvoukolovému volebnímu systému, pouhých šest senátorů. Bezprostřední, praktický vliv na celostátní politiku nic z toho mít nebude, ale vzroste nervozita v řadách současné koalice.
Proč chce Kalousek podupat Fialovi a Pekarové bábovičky?
Čímž se dostáváme k tomu, co se může odehrát v roce 2024 ve vládním táboře. Již koncem roku 2023 bylo stále zřejmější, že voliči pětikoalice jsou nespokojení s výkonem Fialovy sestavy. Vyčítali jí zejména nesrozumitelnou komunikaci a nekonzistenci postojů. Symbolem obojího se stala snaha o rozpočtovou konsolidaci na straně jedné a neochota zdanit tiché víno na straně druhé. Důsledkem deziluze byl jednak nárůst preferencí hnutí ANO, ale především výrazný pokles ochoty vládních voličů přijít k dalším volbám. Začal se tak otevírat prostor pro vznik nové politické strany.
Není vyloučeno, že k založení nové formace skutečně dojde. Indicií jsou jednak debaty, které se vedou v kruzích českých přívrženců zavedení eura. Ale hlavně politický návrat Miroslava Kalouska, silné politické osobnosti, která má sice množství odpůrců, avšak zároveň nemalou část nadšených obdivovatelů. Z jeho vystupování, které je velmi kritické vůči krokům vládní koalice, je cítit, že svou budoucnost nespojuje s žádnou z existujících pravostředových formací.
I jeho zájem kandidovat do Evropského parlamentu za TOP 09 na kandidátce koalice Spolu byl insidery hodnocen spíše jako snaha koalici rozklížit, neb ODS a KDU-ČSL ho na kandidátce nechtěly, než jako vážný zájem zaparkovat v evropských strukturách. TOP 09 nakonec dala před Kalouskem přednost spolupráci ve Spolu, což nyní může Kalousek využít jako záminku, že „to zkusil po dobrém, ale teď už mu nic jiného nezbývá než postavit vlastní projekt“.
Samozřejmě by – podobně jako při zakládání TOP 09 – potřeboval k sobě další silné respektované osobnosti a druhý Karel Schwarzenberg v Česku není. Takže uvidíme. Pravděpodobnost, že ke vzniku nové formace, která by změnila poměry v demokratické části spektra, dojde, je jen zhruba padesátiprocentní. Což je ale oproti době před rokem pořád padesátiprocentní nárůst.
Podobné je to s poměry v části politického spektra, která je nyní mimo Poslaneckou sněmovnu. Jednotlivé dvou- až čtyřprocentní strany začínají chápat, že se samy k podílu na moci vyškrábou jen těžko. Náznaky konsolidace jsme viděli už na podzim, kdy se na společné tiskové konferenci objevili šéfové Socdem Michal Šmarda a Přísahy Robert Šlachta. Nižší volební práh pro koalice (dvoučlenná potřebuje pro vstup do sněmovny sedm procent) je může motivovat k dalšímu sbližování a společnému postupu. Spolupráce Okamurovy SPD s Trikolorou je pak už prakticky hotovou věcí. To všechno může znamenat posílení části spektra, které patří mezi logické spojence Babišova ANO.
Rok 2024 bude sice jen „předskokanem“ klíčového roku 2025, který určí směřování Česka na další období. Ale podstatné trendy uvidíme už v jeho průběhu. Pokud se na dvě stě procent nevyplní přání z vánočního projevu Petra Fialy, že se ekonomická situace výrazně zlepší, současná vládní koalice z vývoje šťastná nebude.
