Ještě před rokem jsem hrdě přednášel (a zde psal) o tom, jak je česká ekonomika na krásném 30. místě ze všech zemí světa, jak jsme předběhli Izrael a Japonsko a jak předháníme Itálii. Mluvil a psal jsem o tom, jak jsme podle statistik Mezinárodního měnového fondu na prvním místě ze všech postkomunistických zemí. Navíc jsme měli novou, reformní vládu a zbrusu nového prezidenta, který byl konečně po dvaceti letech jednoznačně prozápadní.

Mezitím jsme se ovšem ve stejném žebříčku propadli na 39. místo. V mezinárodně nejpoužívanějším ekonomickém srovnání (HDP na hlavu v paritě kupní síly) nás definitivně předběhlo nejen Slovinsko, ale i Litva. A ono Japonsko a Izrael, které jsme na chvíli předběhli, nám opět utekly a nechaly nás o pět (Japonsko), respektive o devět (Izrael) míst za sebou. Ona Itálie, kterou jsme skoro předběhli, je od nás podle posledních dostupných statistik o osm míst napřed. Předběhlo nás pohříchu i Španělsko, země, kterou jsme nechávali za sebou již delší dobu…

Vzpomínáte, jak se všichni těšili na reformy? Vláda se opět ponořila do hádek o DPH a o změny, které nás nikterak kupředu neposunou. Jedná se o jakousi reformu z nutnosti, reformu, která má snížit dluh, ale na nějakou výraznou změnu struktury ekonomiky či upgrade si ambice ani neklade. Jestli všechno dobře dopadne, podaří se zalepit některé díry, kterými teče voda do lodi. O nějakém zlepšení – natož výrazném – lodi samotné asi nemůže být řeč. Zkrátka usínáme na jakýchsi vavřínech. Je jasné, že naše ekonomika žije ze zastaralé podstaty a potřebuje nový impulz.

Téma přijetí eura je v tomto symbolické. Musel to být prezident, nikoli vláda, kdo téma rozhýbal. Vláda se k euru staví podobně nudně jako k ostatním ekonomickým krokům: budeme dělat jen nutné a nezbytné.

Chápu, že vláda má plno jiných starostí (a za zahraniční politiku je třeba ji pochválit), ale přesto: výkon ministra financí je žalostný. Nemluvě o tom, že i levicové vlády ČSSD měly post ministra pro reformy (za Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka ho zastával Martin Jahn), kde se odvedlo celkem dost práce. Navíc ji vedl člověk, který to s byznysem uměl, jak je vidět z jeho následné světové kariéry. Kde je někdo takový, byť jen vzdáleně, teď?

Vládní reforma je mdlá, nezajímavá, až nudná. To i za oné levicové vlády Vladimíra Špidly pod taktovkou tehdejšího ministra financí Bohuslava Sobotky se deficit snižoval radikálněji a daňové změny byly srovnatelné či v některých klíčových oblastech dokonce výraznější a každopádně zajímavější. Výrazně se tehdy – opakuji, během levicové vlády! – třeba snížila korporátní daň. To mělo blahodárné dopady na celkovou kvalitu ekonomiky zejména z dlouhodobého pohledu. Oproti tomu je současná reforma nemastná, neslaná, taková účetní. A propad české ekonomiky v mezinárodních číslech je toho nevyhnutelným důsledkem. A pokud se pořádně nepraštíme přes zadek, bude pokračovat.

Kýžená a slibovaná digitalizace se koná leda někde na papíře, byť k tomu covid mohl být ideální šancí. O ztenčování byrokratické zátěže, zjednodušení zákonů a snižování administrativy už nikdo ani nemluví. Jako by to najednou nebylo potřeba.

Jako by došel dech nejen vládě, ale i NERV. Kde jsou nápady, kde je fantazie, kde je vize, kde je nějaké dlouhodobé makroekonomické směřování, kde je byť jen prachsprostá inspirace z jiných, úspěšnějších zemí? Proč nikdo nekřičí, že se nic pořádného neděje?

Dělat za takto výhodné pravicové vládní konstelace takto kosmetické změny je zkrátka hřích. A přihlížet tomu z NERV a aspoň nekřičet, že vláda neposlouchá, je hřích možná ještě větší. Jak je možné, že o euru hovoří nadšeně jen lidé mimo vládu a její NERV, jako třeba můj přítel Radek Špicar? Možná je na čase založit novou stranu, která ekonomické otázky začne brát vážně, a ne jen jako koketerii.

(Kam se dokonce poděla byť jen bazální snaha o boj s korupcí? U té bil původní NERV na poplach při každé příležitosti. To u nás korupce přestala? Něco se zlepšilo? Podle statistik je u nás korupce v podobném, žalostném stavu jako v roce 2015, kdy „boj s korupcí“ byl hlavním tématem následných voleb.)

Když už vláda ani NERV nejsou schopny vymyslet něco nového, ať se aspoň zavážou k něčemu, co funguje skoro všude v západní Evropě, kam tak moc chceme patřit: ať se aspoň zavážou k pevnému datu zavedení eura. Určitě by to byl dlouhodobě nejužitečnější reformní počin, který by tato vláda české ekonomice a zejména podnikům dala. Jinak po sobě tato vláda ekonomicky skutečně nezanechá nic moc. Bohužel.

Chcete dostávat investiční texty do e-mailové schránky?

Přihlaste se pravidelnému odebírání investičního newsletteru Peníze HN, kde naleznete naše původní analýzy, tipy na dobré čtení nebo glosy analytiků.

newsletter Peníze