Rakouští „magoři“ a polská „bába“. ANO se blíží k nacionálnímu extremismu. Je čas na politiku Antibabiš 2.0

Mezi českými demokratickými stranami se rozšířil mýtus, že politika „Antibabiš“ je překonaná. Jedni tvrdí, že nefunguje, druzí, že by bylo možná dokonce lepší se s oligarchou nějak dohodnout. Jenže poslední vývoj ukazuje, že to slepá cesta je. A že je nejvyšší čas, aby demokraté kromě snahy o co nejlepší správu země vrátili do hry i Antibabiše. Tedy aby začali voličům vysvětlovat, jak obrovské riziko pro Česko by návrat majitele ANO k moci představoval.

Důvod, proč je to nutné, je zřejmý. Hnutí ANO i Babiš sám se radikalizují a postupně se blíží k extrémním pozicím.

Babišovci začali například zpochybňovat investice do obrany země. Babišova dvojka Alena Schillerová se dala slyšet, že se osypává, když slyší náčelníka generálního štábu Karla Řehku mluvit o nutnosti přípravy na možnou válku, a že by obranné výdaje přibrzdila. To je v situaci, kdy je svět stále nejistější a kdy se šíří ozbrojené konflikty, daleko za hranicí pouhé populistické nezodpovědnosti. Jde o přímé ohrožení bezpečnosti Česka, o faktickou nahrávku agresivnímu Rusku, přesně ve stylu ani ne moc skrytě proruské Okamurovy SPD.

Komentář Petra Honzejka

Z Babišova ANO se stává extrémní formace

19. 4. 2022 ▪ 4 min. čtení

Radikalizace směrem k extrému byla dobře vidět i tento týden ve sněmovně, kdy Andrej Babiš propadal záchvatům nacionalismu. Rakušany například nazval „magory“. Naši sousedé podle něj zdržují výstavbu dálnice S10, která by navazovala na českou D3. „Vykašlali se na to. Proč? Protože mají ty Zelené ve vládě, ti magoři,“ horlil Babiš. Nájezd na nacionální notu podtrhlo jeho tvrzení, že by čeští občané žijící v zahraničí neměli mít možnost hlasovat ve volbách ani na ambasádách, ale že by měli „hrdě přijet hlasovat domů“. Toto už je také extrém, nikoli pouhý populismus. No a do národoveckého extrému spadá i stále hulvátštější Babišův slovník – například ředitelku Národní galerie Alicji Knastovou, původem Polku, nazývá „bábou“, kterou by měl ministr kultury odvolat.

O radikalizaci babišovců svědčí i další záležitost: Náhlá láska k referendům, která představují tradiční nástroj extrémnějších partají a ANO je jako takové dosud odmítalo. Teď Babiš a spol. chtějí, aby se hlasovalo co nejhojněji a zejména o záležitostech, které Česko vážou, nebo by mohly vázat, k jádru EU – tedy o Green Dealu a euru. Nebo o znacích civilizační příslušnosti k západním zemím – například o korespondenční volbě. Nejen v názorech, ale i v metodách se tak babišovci už potkávají s Okamurovou SPD, která se celým názvem jmenuje „Svoboda a přímá demokracie“.

Celkově je zřejmé, že za radikalizací ANO není nic menšího než příprava půdy pro povolební spolupráci s SPD. Ta se nikam neposunula, ale Babiš jí jde rychlým tempem naproti. Kam by takové spojenectví naši zemi zavedlo? Je to zřejmé. Byla by to slovensko-maďarská cesta: nacionalizace, oslabení pomoci Ukrajině, zpochybňování spojeneckých závazků, odklon od jádra EU. Úplný obrat dosavadní hodnotově-politické orientace Česka. Pokud tomu chtějí demokratické strany zabránit, musí se přestat tvářit, že radikalizaci babišovců nevidí, a začít na nebezpečí nahlas upozorňovat. 

A jak je to s oním defétistickým „politika Antibabiš nefunguje“? Inu, člověk bývá zpravidla úspěšný nikoli na základě toho, CO dělá, ale JAK něco dělá. Například když zatloukáte hřebík, můžete si jistě urazit prst a hřebík ohnout. Ale to ještě neznamená, že zatlouct hřebík byl špatný nápad. Jen se to musí umět. S politikou je to stejné. Babiše lze kritizovat nešikovně jako dosud (třeba donekonečna omíláním jeho příslušnosti k StB, kauzy Čapí hnízdo atd.), což nemůže skončit jinak než ekvivalentem rozmláceného prstu. A pak to lze dělat šikovně – třeba tak, že se, kromě snahy o co nejlepší správu země, věrohodně a přesvědčivě poukáže na reálná nebezpečí, která Babiš pro Česko představuje. Což je cesta, kterou by se politika Antibabiš 2.0 mohla a měla vydat.