Obhajoba „kampeličkáře“ Petra Fialy. Ale vlastně tak úplně ne

Při hodnocení jakéhokoli prohřešku je podstatná proporcionalita. Tedy posouzení, o jak velký problém se jedná ve vztahu k problémům jiným. Pokud proporční přístup uplatníme na nejnovější problém Petra Fialy, spočívající v tom, že v majetkovém přiznání neuvedl podíl v družstevní záložně, kde měl bezmála milionový vklad (na případ upozornil server Seznam Zprávy), zjistíme, že jde o provinění nevelké. Petr Fiala nic neukradl, nikoho nepodvedl, nic nezneužil. Pouze formálně nedodržel zákon.

Což ovšem neznamená, že se premiér může tvářit, jako by vůbec o nic nešlo. O škrábanec na jeho dosud úplně čistém štítu přece jen jde.

První problém spočívá v tom, co se na první pohled jeví, jako by to hrálo ve Fialův prospěch: v neznalosti a naivitě. Samozřejmě se dá pochopit, když někdo „z ulice“ netuší, jak fungují družstevní záložny. Tedy mimo jiné, že člověk, který v nich chce mít peníze, se automaticky stává podílníkem, tedy členem družstva. Ovšem od politika, notabene od toho, který stojí v čele velké partaje (Fiala byl v době, kdy do záložny vložil peníze, už dva roky nejen poslancem, ale i předsedou ODS), bychom přece jen jistou úroveň právního vědomí očekávali.

Věty začínající „Neuvědomil jsem si, že…“, mohou být pravdivé a v tomto případě zřejmě i jsou, ale kompetenci premiéra to přesto poněkud problematizuje. Přední politik má vědět, nikoli „si myslet“.

Komentář Petra Honzejka

„Volal mi Rakušan.“ „A co chtěl?“ „Nic!“

18. 1. 2024 ▪ 4 min. čtení

Dvojnásob to platí ve finančních záležitostech. Žijeme v zemi, která je na finanční skandály politiků citlivá. Vzpomeňme si na moment, kdy musel v roce 2005 premiérský post opustit sociální demokrat Stanislav Gross, když nedokázal vysvětlit, kde vzal dva a půl milionu na nový byt.

Případy samozřejmě nejsou souměřitelné, to zdůrazněme znovu. O původu Fialova milionu v záložně žádné pochybnosti nejsou. Ovšem Fiala si měl vzhledem k politické a společenské atmosféře už v roce 2015, kdy do záložny vstupoval, všechno třikrát ověřit a držet své osobní finance formálně v pořádku, aby jakkoli neohrozil svou politickou misi.

Sám sebe postavil od začátku do protikladu k Andreji Babišovi se všemi jeho odpudivými finančními skandály, takže mu mělo dojít, že sebemenší problém jakkoli související s financemi bude použit proti němu. Pokud dal bez dalšího na „doporučení“ jistých lidí, že záložna je výhodná, bylo to naivní. A naivita nepatří mezi optimální kvalifikační předpoklady pro politiku.

Dalším problémem je samotná instituce. Fiala do ní dal, podle svých slov na doporučení dlouholetého klienta záložny, poradce ODS a zakladatele PR agentury Bison & Rose Miloše Růžičky, nejdříve 700 tisíc a pak dalších 250 tisíc korun. Podnikatelská družstevní záložna není žádná běžná kampelička, na jejíž dveře může zaklepat kdokoli. Má pouhých několik desítek členů a je to vlastně instituce provázané skupiny, která měla mimo jiné blízko i ke „staré ODS“.

V minulosti měla záložna problémy, dostala od Finančního analytického útvaru ministerstva financí pokutu za porušování povinností, byla prověřována pro podezření z praní špinavých peněz, na nesrovnalosti upozorňovaly i kontroly ČNB. Opět – Petr Fiala mohl nevědět. Leč jeho výskyt v takovém prostředí není, minimálně z pohledu politické estetiky, ničím pozitivním.

Premiérovi příznivci teď volají: „Nechte ho být, o nic nejde, vždyť všechno vysvětlil!“ Či „pokud se všechno bude zkoumat tak podrobně, nikdo slušný do politiky nepůjde!“ Jenže zkusme si představit, co by asi říkali, kdyby se úplně stejný problém týkal třeba Aleny Schillerové nebo Karla Havlíčka. Síť X by morálními odsudky a jedovatými komentáři přetékala. Takže těm, kdo nyní tvrdí, že se na premiéra odehrává nějaký novinářský „hon“, lze říci: Nikoli, jen se měří všem stejným metrem. Jakkoli je to, při vědomí, co reálně představuje ANO a co Fialova koalice Spolu, někdy zatraceně těžké.

Zopakujme, že celkově je samozřejmě proporcionalita jasná. Ve vztahu ke skandálům hlavního politického protivníka Andreje Babiše, který má na krku obžalobu za dotační podvod, prověřuje ho francouzská prokuratura pro podezření z krácení daní a tak dále, je Fialův prohřešek prkotina. Na nějaké větší popotahování, nebo dokonce na rezignaci to v žádném případě není, což snad naštěstí chápe i ANO a SPD.

Ovšem pochybnosti ohledně prozíravosti Petra Fialy z let 2015 až 2020 (rok, kdy ze záložny odešel) mu body nepřidávají. Věřit, že nedávná neznalost a naivita ve věci financí osobních se nemůže ani minimálně propsat do rozhodování o financích státních, není zcela samozřejmé.