Platby kartou neznamenají nižší spropitné. Co o „dýšku“ rozhoduje a kdy ho lidé dávají nejčastěji?

Nejen úsměv a pochvala výběru jídla může obsluze v restauracích přinést větší spropitné. Roli také hraje, jestli zákazník platí hotově, nebo využívá například platební aplikace. Ukazuje to analýza aplikace Qerko a společnosti Dotykačka.

Z letos provedené analýzy vyplývá, že třetina hostů v Česku dává spropitné ve výši pěti procent celkové útraty, zhruba stejně lidí dává i desetiprocentní „dýško“, což je považováno za evropský standard. Po pandemii covidu dávali Češi v restauracích vyšší spropitné, to ale skončilo s nástupem energetické krize a zdražováním. Celkově pak podle posledních dat Dotykačky a Querka nedává v restauracích a podobných podnicích „tuzéry“ asi pětina zákazníků.

Díky moderním způsobům platby však mohou restaurace či hospody lidi motivovat k vyššímu spropitnému. Například Dotykačka, jež poskytuje pokladní systémy zhruba 8000 podnikům, zavedla funkci „chytré spropitné“, která zákazníkovi přímo na platebním terminálu nabízí různé procentuální podíly.

„Pochopitelně může zvolit i možnost ‚žádné spropitné‘, ovšem to se téměř neděje. Ve výsledku tak díky platbám přes terminál získávají podniky nadstandardní spropitné, leckdy až dvojnásobné,“ říká ředitel společnosti Petr Menclík.

Kluby a bary jsou v Česku na ústupu. Zákazníky jim berou kavárny i sociální sítě

22. 12. 2023 ▪ 4 min. čtení

Průměrné spropitné z aplikací je pak podle analýzy Dotykačky a Querka mírně vyšší, než když host platí hotově. Jak ale upozorňuje restauratér a člen představenstva Hospodářské komory Luboš Kastner, podíl plateb přes aplikaci zatím zůstává nízký – byť přesnou výši nesdělil. Zároveň takový způsob používají lidé hlavně v Praze a Brně. Bezhotovostně, tedy kartou či přes aplikaci, pak loni Češi platili v 59 procentech případů.

Na výši spropitného pak podle zmíněné analýzy má vedle způsobu placení i vliv, v jaký čas host dorazil do podniku. Nejvyšší jsou totiž „dýška“ během víkendu v obědových časech. Naopak nejméně štědří jsou Češi v poledních hodinách všedních dní.

„Na obědy chodí lidé v průběhu pracovní doby a pak jsou více funkční – mají na ně omezený čas a většinou konzumují polední menu. Tam jsou tedy přísnější a mají i omezený rozpočet. Kdežto večer chodí sami, s partnerkou, s kamarády… a to už znamená jiné nastavení v hlavě,“ vysvětluje Kastner.

Psycholog a ekonom Jan Urban zmiňuje i další důvody pro dávání spropitného a vlivu na jeho výši. Například pravidelní zákazníci si od dávání „dýška“ podle Urbana slibují, že se při dalších návštěvách dočkají lepší kvality obsluhy.

Obsluze pak Urban radí, aby dala zákazníkovi najevo, že jí záleží na jeho spokojenosti. Toho může docílit například zopakováním jeho objednávky nebo pochvalou zvoleného jídla – tím udělá dobře jeho egu, což pak může „oplatit“ u placení.

Urban zároveň doporučuje pravidelného zákazníka oslovovat jménem, pokud ho obsluha zná. Takový strávník také ocení, když si číšník zapamatuje jeho objednávku z předchozí návštěvy a nabídne mu ji znovu, nehledě na to, zda si ji skutečně znovu objedná.

Mimoto se uplatňují často psychologické faktory. „Spropitné je v řadě zemí nepsanou společenskou normou a lidé tuto normu často nechtějí porušovat. Důvodem je, že se nechtějí cítit špatně před druhými, ale ani před sebou samým,“ říká Urban. Pro některé představuje spropitné možnost na sebe upozornit.

„Zajímavé je, že motivace k poskytnutí spropitného většinou výrazně klesá, pokud je restaurace tak či onak vyžadují,“ dodává Urban. Podobný trend ukazují i data americké společnosti Pew Research Center. Přibližně sedm z deseti zákazníků v USA zavrhuje zahrnování automatických poplatků za služby do konečné ceny.