Zchudli jsme a chudneme. Nejdřív kvůli pádící inflaci, teď slábnoucí koruně

Konec zdražování, konec nejistoty, tak okomentoval na speciální tiskové konferenci nové číslo o vývoji růstu cen premiér Petr Fiala. A dodal, že teď už bude jenom lépe, protože konečně mzdy a platy porostou a lidé si budou moci koupit víc. Guvernér České národní banky Aleš Michl žádnou tiskovou konferenci nesvolal, i když by samozřejmě mohl. Na síti X se ale pochlubil, že centrální banka pod jeho vedením změnila strategii měnové politiky, díky níž se podařilo inflaci podstatně snížit a obnovit cenovou stabilitu. Zdá se, že doby, kdy se premiér s guvernérem navzájem obviňovali z toho, kdo může za to, že Česko bylo dlouhodobě evropským „premiantem“ v  růstu cen, jestli vláda schodkovým rozpočtem, nebo centrální banka a její měnová (ne)politika, skončily.

Jak ráno uvedl Český statistický úřad, inflace za leden zpomalila na 2,3 procenta. Ceny tak rostly podstatně pomaleji, než odhadovaly všechny prognózy. Lednové číslo podle diskusí analytiků navíc mělo předurčit měnovou politiku pro celý letošní rok, tedy to, jak rychle bude ČNB snižovat úrokové sazby.

Nízké číslo o vývoji inflace vypadá samozřejmě skvěle. Možná důležitější než jeden údaj, byť je potvrzený černý na bílém, jsou další čísla, události i komentáře.

Jako první je tady kurz koruny. Jak guvernér, tak premiér jsou jejími fanoušky, o čemž svědčí další posun ve věci přijetí, respektive spíš nepřijetí eura. Obchodníky na trhu ale pokles inflace nepřesvědčil, že by se koruna měla stát jejich setrvalou favoritkou, a tak vyprodávají, co se dá. Kurz koruny vůči euru tak spadl na 25,4 Kč/EUR. Pokud bychom chtěli srovnat mzdy a platy v eurech za poslední rok, tak nyní (bráno nominálně, podle průměrného příjmu za poslední tři čtvrtletí předchozího roku) má onen průměrný občan skoro o dvacet eur každý měsíc méně než loni na jaře. A to průměrný příjem rostl (byť výrazně méně než inflace), jen koruna se propadla daleko víc.

Inflační vlna končí, úroky mohou jít rychle dolů, hlásí ekonomové. Guvernér ČNB to tak jasně nevidí

16. 2. 2024 ▪ 8 min. čtení

Propad koruny není jen o tom, že lidé zchudli po přepočtu na euro, což koneckonců nevadí nikomu, kdo necestuje. A co se týká věcí z dovozu, tak ty jsou v Česku o tolik dražší, že na nich desetiprocentní změna kurzu měny stejně není poznat. Což je samo o sobě dost strašné, horší je, že po přepočtu na eura je v Česku výrazně dražší i většina českých služeb počínaje těmi, které nabízí telefonní operátoři.

Propad koruny není jen o tom, co má kdo v peněžence. Jak spočítala ekonomka Helena Horská, oslabení měny o jedno procento oproti prognóze znamená, že si centrální banka nemůže dovolit snížit základní úrokovou sazbu o 0,25 procentního bodu. A teď je koruna o plná tři procenta slabší, než s čím počítala ČNB, což znamená, že sazby by mohly být o 0,75 procentního bodu nižší – s ohledem na inflaci. Takže jestliže se nyní repo sazba ČNB pohybuje na 6,25 procenta (a mohla by být klidně na 5,5), pak slábnoucí koruna znamená, že další pokles úroků bude hodně pozvolný. Protože kdyby nebyl, tak by koruna dál oslabovala, což znamená zdražení dovozu, a tedy potenciální návrat inflace.

S tím, že centrální banka rozhodně nebude spěchat se snižováním sazeb, ostatně přišel i její šéf Michl. Ve svém projevu na síti X napsal, že úrokové sazby budou na vyšší úrovni, než bylo zvykem posledních více než deset let.

Co to znamená pro ekonomiku? Úvěry budou i nadále dražší než v eurozóně, a to včetně hypoték. Slabá koruna zlevní nemovitosti pro zahraniční zájemce – stejně jako je donedávna lákaly výrazně nižší úrokové sazby na euro. Vzhledem k tomu, že většina komerčních pronájmů se uzavírá v eurech (ano, v České republice funguje euro jako paralelní měna pro mnoho firem z mnoha oblastí), znamená to výrazné zdražení nájemného. Navíc často platí, že s eurovým nájemným má nájemník inflační doložku podle českého vývoje cen. Což znamená v podstatě dvojí zdražení a ti, kterých se to dotkne, rozhodně nebudou spěchat se snižováním cen.

Avizované mírné snižování úrokových sazeb znamená, že útlum na rezidenčním realitním trhu bude pokračovat. Což ovšem neznamená, že povede k dalšímu většímu propadu cen nemovitostí – lidé na trhu se shodují, že dno už je za námi a prodejci se snaží dál neustupovat. Výsledkem bude pokračující dvojí nedostupnost nemovitostí – kvůli drahým hypotékám i drahým bytům. A také rostoucí ceny nájmů, protože zájem o nájemní bydlení nebude v této situaci polevovat.

Pokles inflace je samozřejmě dobrou zprávou, kterou je ovšem nutné vnímat v kontextu vývoje posledních let. A ten není dobrý ani při pohledu na fiskální politiku nejen této vlády, ale ani měnovou.