Jak Rusové kvůli válce na Ukrajině pustili Číňany na Sibiř a jak to Češi zdokumentovali

Na satelitních fotografiích z roku 2020 jsou v budovaném ruském terminálu na zkapalněný plyn Arctic LNG 2 na Sibiři vidět tři zuby pro budoucí plovoucí terminály, v nichž se plyn mění na kapalinu a plní do tankerů. V okolí je patrná stavba. O tři roky později už stavba vypadá mnohem pokročileji – a zuby jsou čtyři. Kapacita terminálu na vývoz se zvětšuje, nepochybně kvůli tomu, že Rusko přišlo o evropský trh, kam plyn ze Sibiře dopravuje po zemi trubkami.

Kde ale Rusové vzali peníze a technologie na rozšiřování terminálu, když se na zemi vztahují sankce a peníze vysává válka na Ukrajině?

Odpověď nabízí nedávno zveřejněná analýza poradenské firmy Strider. Rusové se rozhodli pod tlakem okolností pustit do svých arktických projektů, na kterých bude ekonomika čím dál víc závislá, Čínu. Podle Strideru je ostrý kontrast mezi tím, jak se neinvestuje do vojenských základen na severu, a jak se naopak budují různé průmyslové objekty, jako jsou právě terminály na zkapalněný plyn. „Mezi lednem a červnem 2023 se v regionu registrovalo 123 nových firem s vlastníky v Číně. V roce 2022 jich bylo 111, o rok dříve 77 a v roce 2020 jen 48,“ tvrdí analýza.

Na jejím zpracování se podílel český start-up SpaceKnow, který má unikátní technologii zpracování a sledování dat ze satelitních snímků. „Nedá se říct, že by Rusové začali víc investovat v Arktidě po začátku invaze na Ukrajinu, když přišli o odbytiště plynu v Evropě. Dá se ale říci, že Rusové začínají pouštět Číňany tam, kam to dříve nedělali,“ říká analytik SpaceKnow Jiří König.

A ukazuje, jak je možné pomocí satelitních snímků sledovat, jak si Rusové postupně staví celý nový vývozní řetězec pro zkapalněný plyn. Ten se pro Rusko v tuto chvíli stává poměrně kritickým způsobem, jak plyn vyvážet a prodávat. V roce 2021 byl podíl ruského plynu na dovozech do EU 40 procent, v roce 2023 jen 14 procent – 8,7 z toho pomocí plynovodů. Oba plynovody přes Baltské moře – Nord Stream 1 a 2 – jsou zničené sabotáží z podzimu 2022. Do střední Evropy pak ruský plyn stále putuje tranzitem přes Ukrajinu, země jako Rakousko či Slovensko jsou na něm dokonce více než z 90 procent závislé.

Ale letos na podzim má skončit tranzitní smlouva mezi Ruskem a Ukrajinou a Kyjev už dal několikrát najevo, že ji neprodlouží. Plynovod Turkstream přes Turecko a Balkán má malou kapacitu. A plynovod Síla Sibiře, kterým by mohli Rusové vyvážet plyn do Číny, se musí rozšířit, aby se mohl kapacitou srovnávat s trubkami do Evropy.

Rusové si proto musí vybudovat jednotky, které vytěžený plyn zkapalní, podobné terminálům, které nyní připravuje Evropa a které si pronajalo Česko v nizozemském Eemshavenu. Tyto ruské jednotky jsou vidět na snímcích SpaceKnow v docích ve výstavbě v Bělokamence u Murmansku, asi 2300 kilometrů vzdušnou čarou vzdálené od terminálu Arctic LNG 2. Po moři je není problém odtáhnout.

Rusové jsou připraveni použít jaderné zbraně v konfliktu dřív, než se myslelo, odhalují uniklé dokumenty

29. 2. 2024 ▪ 5 min. čtení

Pro odvoz zkapalněného plynu LNG jsou ale zase potřeba speciální tankery, které si poradí nejen s tím, že vezou náklad při teplotě -162 stupňů Celsia, ale také s ledem, kterým je i přes globální oteplení pořád severní cesta ucpaná osm měsíců v roce. I tady pomohou satelitní fotografie a program SpaceKnow, který pomocí umělé inteligence umí sledovat, jaké objekty kde jsou. Intepretace už je potom na analyticích, kteří propojí obrázky s dalšími daty, většinou z otevřených zdrojů.

Díky tomu je možné podle Königa vysledovat, že Rusko si už dříve v jihokorejských loděnicích objednalo speciální LNG tankery-ledoborce nazvané Yamalmax. Korejci jich postavili patnáct a kvůli sankcím nemohou postavit další. Jak ale ukazují satelitní snímky, lodě typu Yamalmax se zřejmě staví v loděnicích ve Vladivostoku, kde si Rusové i za pomoci jihokorejských firem osvojují novou technologii.

Podle Königa nelze říci, že stavba všech těchto zařízení začala až po začátku ruské invaze na Ukrajinu před dvěma lety. Spíš jde o dlouhodobý plán, který se nyní urychluje a zvětšuje – a bez čínských investic a technologií by nebyl možný.

Evropská unie se také úplně neodstřihla od ruského plynu, který do ní putuje nejen plynovody, ale také loděmi právě jako LNG. Největšími odběrateli ruského LNG v EU jsou Španělsko, Belgie a Francie. Tam se dováží převážně z terminálů v Baltském moři. Celkově byl v roce 2023 podíl ruského LNG na dovozech plynu do EU 6,1 procenta. Letos v lednu ale EU dovezla podle dat evropského think-tanku Bruegel rekordních 20,1 milionu krychlových metrů ruského LNG.

Podle agentury Reuters poklesl v roce 2023 vývoz ruského zkapalněného plynu do celého světa o šest procent kvůli opravám na zařízeních, ale už v prosinci byl vývoz na měsíčním rekordu. Výstavba terminálu Arctic LNG 2 ukazuje, že americké a evropské sankce nefungují tak, jak bylo zamýšleno – tedy aby omezily schopnost Moskvy vydělávat na válku prodejem nerostných surovin. Rusko dokázalo s čínskou pomocí nahradit chybějící západní technologie, jako jsou třeba turbíny.

Deník Financial Times cituje datovou firmu Kpler, která zdokumentovala 12 cest nákladních lodí z čínských přístavů od zavedení unijních sankcí na technologie spojené s LNG. Nejpravděpodobněji obsahovaly zařízení potřebná ke spuštění terminálů. První z nich začal pracovat loni v prosinci, další má začít fungovat do konce letošního roku.

Jen tento terminál by do roku 2035 měl mít roční kapacitu 19,8 milionu tun, což by měla být dost zásadní část předválečné ruské produkce plynu, která se pohybovala mezi 80 a 140 miliony tun ročně.

Většinu v terminálu Arctic LNG 2 vlastní ruská společnost Novatek, podíl v ní má francouzský TotalEnergies, dvě čínské a jedna japonská firma. Zahraniční spolumajitelé zastavili svoji účast loni v prosinci. Celý projekt je jakýmsi testem, zda Rusko bude schopné nahradit potrubní vývoz plynu loděmi.

Čína se loni stala největším dovozcem ruského LNG a vidí ruský Dálný východ tradičně jako možný zdroj surovin pro svůj průmysl. Rusko kvůli tomu bylo dosud velmi opatrné. Jak vyšlo najevo, ruská armáda dokonce ještě v roce 2014 cvičila případné odražení čínského útoku na Dálném východě pomocí jaderných zbraní.

Větší vliv Číny může ještě zkomplikovat měnící se bezpečnostní situaci v Arktidě. Ta nejen že trpí táním ledu v důsledku klimatické změny, ale jako následek ruské agrese vůči Ukrajině se v ní mění mocenské poměry. Po vstupu Švédska do NATO zůstává Rusko jedinou zemí Arktidy, která není v alianci.

Zároveň se nové situaci musí přizpůsobovat spojenci, kteří v těchto týdnech organizují největší cvičení v Arktidě za desítky let, které má simulovat odražení ruského útoku na severské členy NATO.

Proměna Arktidy, zdokumentovaná i pomocí českého start-upu, je tak součástí hlubokých a pravděpodobně dlouhodobých geopolitických změn, které odstartovala ruská invaze na Ukrajinu. V jejich rámci už se NATO rozšířilo o dva vojensky silné členy, dříve neutrální Finsko a Švédsko. A Rusko, jak vidno, se stává slabším politickým a ekonomickým partnerem Číny.