Automatická třídicí linka na odpad pro Prahu za 100 milionů nefunguje. Spor s rakouskou firmou může skončit u soudu

Měla to být teprve třetí automatizovaná třídicí linka v republice, místo toho to vypadá na fiasko. Linka za sto milionů pro městkou odpadovou společnost Pražské služby, kterou dodává rakouská M.U.T., dosud nebyla spuštěna naostro, dodavatel se ji už rok a půl marně snaží vyladit.  

V obří plechové hale v Chrášťanech na západním okraji Prahy stojí už rok a půl propletenec pásových dopravníků a třídicích technologií. Touto dobou měl zpracovávat pět tun plastového odpadu za hodinu a třídit ho na patnáct typů odpadu – několik druhů plastů, železné a neželené kovy či tetrapack. Jenže kvalita třídění je mizerná a stroje se zasekávají.

Slavnostní stříhání pásky proběhlo už v září 2022 a linka zahájila zkušební provoz. „Linku se nám podařilo postavit v rekordně krátkém čase čtyř měsíců. Naše nová linka je v současnosti nejmodernější zařízení svého druhu v Česku,“ chlubil se podle tiskové zprávy tehdy generální ředitel Pražských služeb Patrik Roman.

Linka měla nahradit ruční třídění plastů a kromě toho z odpadu vytřídit i nápojové kartony a kovové obaly. V loňském roce kvůli tomu Praha zavedla multikomoditní sběr, takže do žluté nádoby se teď v hlavním městě hází plast i tetrapacky dohromady, u rodinných domů dokonce i s kovy.

Dodnes ale Pražské služby linku kvůli jejím potížím nepřevzaly a obsah žlutých kontejnerů dál dotřiďují ručně. „Aktuální stav projektu je takový, že některé dílčí nedostatky třídicí linky zjištěné během zkušebního provozu byly odstraněny, ale linka nadále nesplňuje všechny parametry požadované smlouvou,“ říká mluvčí Pražských služeb Alexandr Komarnický.

Unipetrol domlouvá přísun plastového odpadu z obcí. Do technologie pro jeho recyklaci investuje miliardy

4. 10. 2023 ▪ 4 min. čtení

Optická linka, která umí rozeznat materiál, by měla umět vytřídit 80 až 90 procent jednotlivých druhů plastů (tvrdé HDPE nádoby například od šamponů, polystyrenové nádobí na jedno použití, polypropylenové kelímky od jogurtů či sáčky, PET lahve atd.). Podle lidí z branže byla ale technologie špatně zvolená a nedokáže splnit předepsaná procenta. „Technologie neodpovídá složení odpadu, který na linku jde, takže neplní požadované parametry. Je to předpotopní technologie, z větší části na výměnu,“ uvedl pro HN pod podmínkou anonymity jeden z odborníků z oblasti odpadového hospodářství. „Jakmile to rozjedou na větší množství, aby mohli plnit parametr kvantity, linka se jim zahltí a nesplní parametry kvality, musí to odstavit a vyčistit,“ dodává.

Podle Komarnického Pražské služby nadále dávají dodavateli prostor k nápravě a zároveň se snaží situaci řešit právně. „Ze strany Pražských služeb dosud nebyla společnosti M.U.T. uhrazena celá smluvní cena a byly uplatněny příslušné smluvní sankce. Souhrnně se jedná o desítky procent smluvní ceny,“ uvedl. Více informací s ohledem na hrozící soudní spor odmítla firma uvést. Rakouská společnost M.U.T. na dotazy HN neodpověděla. 

Problém zpožděné linky se letos v lednu dostal i na jednání Rady hlavního města Prahy. „Pražské služby zmrazily poslední platbu rakouskému dodavateli ve výši 39 milionů korun a zaslaly předžalobní výzvy,“ upřesnila Jana Komrsková (Piráti), náměstkyně primátora pro oblast životního prostředí a klimatického plánu. 

Automatizované třídicí linky u nás fungují aktuálně dvě – jedna v Brně, která dotřiďuje plasty a přišla na 140 milionů korun. Druhá pak v Ostravě za 280 milionů korun, která třídí směsný komunální odpad a dotřiďuje i separované plasty a papír. S tím, jak se postupně zvyšuje povinné procento třídění odpadu pro obce a města a blíží se zákaz skládkování, se automatizované linky chystají stavět i jinde – v Olomouci, Havířově či Pardubicích. 

Optická linka na plasty dokáže být asi čtyřikrát efektivnější než manuální třídicí linka. Těch je v republice 120. Pracovníci u běžícího pásu na nich ručně vybírají ty materiály, které je provozovatel schopen se ziskem prodat, nejlukrativnější jsou PET lahve. Dokážou vytřídit zhruba jen 20 procent odpadu, zbytek jde na skládku, do spalovny, výjimečně na výrobu alternativního paliva pro cementárny.