Vládní záměr spustit do roku 2030 výstavbu devíti dálničních a železničních projektů formou partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP), včetně klíčových staveb D35 nebo železničního spojení Prahy s letištěm, představuje zásadní krok k modernizaci naší dopravní infrastruktury. Spuštění tolika PPP projektů však nese i řadu rizik.
Jedním z hlavních problémů je omezená kapacita finančních trhů, kam si investoři PPP projektů chodí pro peníze. Ta je způsobena zejména nižší likviditou české koruny v porovnání s eurem. I pokud stát umožní financovat tyto stavby v eurech, může souběžná realizace tolika projektů narazit na limity bank, což může vést k vyšším nákladům.
Dalším významným rizikem, zejména střednědobě, je omezená kapacita stavebních firem. Pokud budeme chtít postavit současně několik dálnic, vysokorychlostních tratí a možná ještě jaderných bloků, může výrazný nárůst poptávky ve stavebnictví vést ke zvýšeným nákladům a zpožďování harmonogramů.
Zavedení eura by v Česku zlevnilo výstavbu dálnic i železnic, říká expert na PPP projekty
Samostatnou kapitolou je pak v českých podmínkách nedostatek pracovních sil ve stavebnictví. Jako vždy je třeba připravit se i na související environmentální a regulatorní rizika. Z našich zkušeností víme, že brzdou rozvoje české infrastruktury není ani tak nedostatek peněz, jako spíše neúměrně dlouhý čas na získání pozemků a stavebních povolení. Uvidíme, jak nový stavební zákon a Dopravní a energetický stavební úřad (DESÚ) osvědčí svůj přínos v povolování klíčových staveb infrastruktury.
Konečně je tu riziko nedostatečné podpory veřejnosti a zúčastněných stran. Zapojení soukromého sektoru je mnohdy citlivé z pohledu veřejného mínění, a nelze tak podceňovat správnou komunikační strategii.
Každé z těchto rizik má své řešení a lze je mírnit. Pro úspěšnost a dlouhodobou udržitelnost infrastrukturních PPP projektů je klíčová pečlivá příprava a komplexní řízení rizik. Úspěch PPP programu tak bude záviset i na politické podpoře a odbornosti na straně resortu ministerstva dopravy.
