Trh rezidenčních nemovitostí se opět nachází v zajímavé fázi pro kupující. Aktivita výrazně vzrostla a tím skončila fáze korekce. Nabídkové ceny se již vrátily na vrcholy z roku 2022 a rostou i ceny realizované. Navíc se očekává rozjezd ekonomiky a další pokles úrokových sazeb. Podobnou situaci jsme zažili naposledy v letech 2014-15, kdy započalo období výrazného růstu cen nemovitostí.
Jak si tedy stojí fundamenty trhu nyní? Na straně poptávky se nic nezměnilo: v Česku díky imigraci stále přibývá obyvatel, a to zejména ve velkých městech. Mzdy rostou a nároky na kvalitu bydlení se neustále posouvají, nemluvě o směrnici EU, která tento trend urychlí. Evidentní problém se slabou nabídkou, který byl v průběhu ekonomického útlumu a nejistoty dočasně upozaděn, nebyl vyřešen.
Alternativa k vlastnímu bydlení v podobě nájmu také není všespásná. Zvýšení úrokových sazeb bylo reflektováno ve výši nájmů, z pohledu vlastníků nemovitostí došlo k „přenesení na zákazníka“. Lidé se tak budou ve zvýšené míře vracet k vlastnickému bydlení. Nejen protože jej preferují, v moment poklesu sazeb hypoték pod 4,5 procenta ročně bude i ekonomicky výhodnější.
Fundamenty poptávky a nabídky zůstávají de facto stejné jako před rokem 2020. Dá se tedy předpokládat, že ani dostupnost bydlení udávaná počtem mezd nutných k zakoupení nemovitosti se v příštích letech nezmění. To ale implikuje, že ceny nemovitostí v nadcházejících letech dále porostou, a to přibližně tempem růstu nominálních mezd. Ne méně, protože poptávka převyšuje nabídku. Tentokrát ale ani více, jelikož je počet mezd nutných k zakoupení nemovitostí již hraniční.
Změnit by to mohl například výrazný ekonomický útlum nebo významný politický zásah. Ani na jedno to ale nyní nevypadá – prognózy zvěstují návrat k ekonomickému růstu a změny diskutované politiky mají spíše kosmetický charakter. Vzhledem k tomu, že drtivá většina Čechů bydlí ve vlastním, není se čemu divit, že je motivace politiků dělat zásadní změny nízká.
