Dívek a žen je v IT segmentu stále velmi málo. Jejich nepoměr vůči mužům je sice patrný po celé Evropě, v Česku je ale o něco bolavější. Podle statistik Eurostatu pracuje v technologickém odvětví jen 12,4 procenta českých žen. Ve srovnání s jinými státy starého kontinentu je v našich reáliích situace vůbec nejhorší. Pro lepší představu: Průměr Evropské unie v zastoupení žen byl v roce 2023 19,1 procenta.
Ačkoliv se situace v posledních deseti letech i u nás o něco zlepšila, Česko si v tomto ohledu zvýšilo skóre jen o 1,5 procentního bodu. Naproti tomu třeba v Estonsku tvoří ženy v IT téměř čtvrtinu všech pracovníků. Na této úrovni se pohybují i velké technologické firmy z USA, jako je Apple, Google či Microsoft.
I v Česku se však už najdou vývojářské týmy s podobně velkým zastoupením žen přímo v IT pozicích, jako jsou vývoj, design, testování nebo integrace.
Například v pražském vývojovém centru traveltechu Omio jsou na takových místech zaměstnané ženy z 24 procent, ve vývojářském a designovém týmu STRV je to z 20 procent a pětinu žen mezi vývojáři má i estonský Pipedrive s vývojářským centrem v Praze. V Ataccamě působí na technických pozicích 30 procent žen. Vstřícný přístup mají i ve společnosti Applifting.
Rodičovská? Chceme pracovat i s dětmi, říkají české matky
Podobnému trendu se snaží dostát i řada dalších firem, které nastavují pracovní podmínky tak, aby se potenciálním uchazečkám v jejich týmech dobře fungovalo a připadaly si dostatečně respektované, zároveň aby měly možnost vyprofilovat se a kariérně růst.
Tento progres potvrzuje i Dita Formánková, zakladatelka neziskové organizace Czechitas, která pomáhá ženám prosadit se v segmentu digitálního světa. „Situace v Česku se lepší. Vidíme to denně na jednání s firmami, které nás podporují nebo chtějí podpořit. Zatímco před deseti lety jsme jim vysvětlovali, proč mají být ženy v IT, dnes s nimi řešíme, jak dostat více žen do IT. A to je obrovský posun,“ konstatuje.
Jiná cesta, podobná praxe
Pozitivní posun je viditelný nejen ve statistikách, ale i v reálných příbězích žen, které se v IT uplatnily. Trajektorií v technologických firmách v Česku si prošlo i několik oslovených vývojářek. Motivace, proč do tohoto oboru vstoupily, byly v mnohém odlišné, zkušenost se ale pak v některých ohledech shodovala.
Yulia Butyrskaya, vývojářka v technologickém týmu STRV, se o programování začala zajímat už během školních let, kdy trávila u počítače hodně času, především hraním her. Do oblasti vývoje softwaru ji pak nasměrovali rodiče.
Martina Stremenová, iOS vývojářka v STRV, zase říká, že ji programování na střední nebavilo. „Učili jsme se ho vcelku málo a ve zjednodušené formě. Ale když jsem byla při výběru vysoké školy poněkud ztracená, stačilo mi to k rozhodnutí, že půjdu studovat informatiku,“ vysvětluje.
Podobnou zkušenost má i další vývojářka z STRV Martina Zapletalová, která se v programování našla naplno po vysoké.
Další z oslovených specialistek využily kurzů, nadchl je přístup ve škole, případně už odmala tíhly k matematice a počítačovým vědám.
Všechny tyto vývojářky, které nakonec dokázaly ve svém oboru obstát, jsou za jedno v tom, že technologické firmy se povětšinou ženám otevřely a snaží se pro ně vytvořit bezpečné a svobodné prostředí. I když to sem tam není úplně bez chyb. Což ale není zkušenost softwarové inženýrky Mii Bajić z Ataccamy. „Pracovní podmínky jsou v IT firmách ideální. Poslední práci jsem našla, aniž jsem ji hledala. Přišla jsem do Ataccamy na PyData meetup (neformální setkání lidí se společnými zájmy – pozn. red.) a líbilo se mi prostředí i produkt, který budovali. Práci jsem tehdy sice měla, ale toto prostředí mě natolik okouzlilo, že jsem se rovnou domluvila na pohovoru,“ vysvětluje Bajić.
Juniorní softwarová vývojářka Lina Vdovina z Pipedrive si zase chválí podporu, kterou dostává od svých kolegů: „Trpělivě odpovídají na mé otázky a vedou mě k řešení problémů. Tato pozitivní atmosféra založená na spolupráci definuje kulturu naší firmy. Kolegové si navzájem upřímně přejí úspěch, bez ohledu na jejich zázemí nebo kariérní dráhu.“
Pozitivní přístup potvrzuje také Martina Stremenová: „Řekla bych, že je IT pro ženy dobrým odvětvím. Ve firmách je víc mladších lidí, kteří až tolik nežijí ve stereotypech a mají méně předsudků. Lepší IT firmy mají skvělou firemní kulturu, a tím pádem bezpečné prostředí i pro ženy,“ pochvaluje si.
Nevhodné komentáře nejsou neobvyklé
Ačkoliv je podle vývojářek předsudků v tomto segmentu méně, ještě existují. Ženy narážejí i na nevhodné komentáře ze strany mužů, což někdy přátelskou atmosféru z jejich pohledu kalí.
Mnohé ženy, které neměly štěstí na zdravé pracovní prostředí, si odnesly z předchozích zaměstnání vysloveně nepříjemné zkušenosti. To bohužel v konečném důsledku může mít vliv na fakt, proč IT prostředí raději někdy opouštějí. V dlouhodobé perspektivě je takové klima totiž vyčerpává.
„Objevují se předsudky nebo kousavé poznámky. To se může juniorů a obzvlášť žen velice dotknout a zablokovat je v dalším postupu,“ říká například Markéta Willis, softwarová developerka v Appliftingu.
Negativní zážitky z firem, kde dříve pracovala, potvrzuje i Bajić: „Nelze na to nenarazit. Počínaje otázkami, proč studuji IT a místo toho nerodím děti, až po nevyžádané rady a nevhodné narážky od kolegů i nadřízených. Člověk je nejzranitelnější, když je mu dvacet a má první práci. Čím je starší, tím lépe umí takové prostředí poznat a vyhnout se mu.“
Dnes Bajić pracuje v Ataccamě, kde ženy zastávají 28 procent manažerských pozic a 24 procent jich je i ve vyšším managementu.
Podobná praxe, pokud jde o předsudky, panuje ale i v zahraničí, třebaže je tam žen „ajťaček“ podstatně více.
O zkušenost z předchozího zaměstnání v Německu se podělila Agata Galecka, která nakonec našla své místo na manažerské pozici v Omiu: „Když jsem se nastěhovala do Berlína, setkala jsem se tu s diskriminací. Pro některé kultury je obtížné přijmout, že musí pracovat se ženami, zvláště pokud jsou ve vyšší pozici. To způsobilo, že se mi muži vyhýbali, odmítali mě, pokoušeli se mě shodit u ostatních, což není ten nejhezčí zážitek,“ svěřuje se.
Bariéry vstupu do IT začínají už v dětství
Bloky, které upevňují stereotypy, že ženy do technologických odvětví nepatří, mají podle respondentek původ už v útlém věku.
„Základem pro změnu je dětství. Je důležité změnit stereotypní myšlení, že počítače jsou pro kluky a panenky pro holky. Myslím, že je zejména odpovědností rodičů a učitelů, aby mladé dívky vymanili z limitujících stereotypů,“ soudí Anna Ryndeeva, seniorní softwarová inženýrka v Omiu.
Stejnou zkušenost potvrzuje také Bajić: „Ve školách často učitelé věří, že počítače nejsou pro holky, a tím pádem je k tomu nevedou, zatímco spousta chlapců si volí informatiku jen proto, že tam chodí také jejich kamarádi.“
Problém, proč v IT není stále tolik žen, kolik by si tento obor zasloužil, nevidí ale jen v přístupu škol, nýbrž i v odlišné výchově obou pohlaví. „V programování je důležité bádat a nebát se nejistoty. Chlapci jsou často vedeni k odvaze, zatímco holčičky k poslušnosti,“ zmiňuje, kde vidí slabé místo.
Na druhou stranu může dívky velmi pozitivně motivovat rodina, pokud dobře potřeby svých potomků vnímá, což je i případ Yulie Butyrskaye, frontendové vývojářky v STRV: „Moji rodiče zaznamenali můj zájem o tuhle oblast a sami mi navrhli, že bych měla kariéru ve vývoji softwaru zvážit. To se ukázalo jako správná volba,“ říká.
Sama pak zastává názor, že pokud nebude společnost děti učit, že existují profese založené na pohlaví, časem se do IT přirozeně dostane více dívek.
Ženám ovšem nenarušují průběh kariéry jen předsudky, ale i mateřství. Jako omezení jej vnímá i Bajić. „Když se ženy přes džungli dospívání do IT dostanou, často jsou primárními pečovatelkami o děti a tím jim ujede vlak,“ vysvětluje a uvádí, že důvodem je rychlost, jakou se technologické prostředí vyvíjí.
„Když ale vidím mladou generaci, věřím ve změnu. Neřídí se společenskými normami, žije svůj život tak, jak chce. Nikoho neposlouchá a tak je to správně,“ je přesvědčená.
„Myslím si, že by si každý měl vyzkoušet všechno, co by ho mohlo bavit, a rozhodnout se následně sám za sebe. Bez ohledu na to, co nám společnost říká o tom, co bychom (ne)měli dělat,“ míní.
Edukace, komunita a nová generace
Podle dostupných dat ale mladá generace ještě v tomto segmentu navrch tak úplně nemá. Téměř 70 procent pracovníků v IT v Česku je totiž starších 35 let.
Nastupující mladší generace přitom skutečně roli žen v IT mění v pozitivním slova smyslu. V technologiích totiž vyrůstá a daří se jí lépe vymanit ze zažitých konvencí. Navíc se umí obratněji propojovat nejen v rámci ženského světa.
„Když jsem začínala s kariérou, nebylo tolik komunit pro ženy nebo jsem o nich možná jen nevěděla. Dneska už ale mám zmapováno, že jich existuje spousta, jako je například Women in Tech, které nabízejí podporující prostředí a cenné příležitosti pro mentorství. To je zvláště užitečné během počátečních fází vývoje kariéry,“ uvádí k trendu Anna Ryndeeva.
Podpůrné organizace i kurzy či komunity vnímá jako přínosné také Markéta Willis z Appliftingu. Profesně totiž pomohly i jí. Prošla si rekvalifikací z pedagogiky na vývoj softwaru díky pozitivní zkušenosti s iniciativou Czechitas: „Kamarádka před časem změnila kariéru a šla do IT. Tehdy mi tím ukázala, že IT prostředí není pouze pro muže. Přihlásila jsem se do programu Czechitas a zjistila, že je toto prostředí velice rozmanité, a nakonec jsem se v něm našla,“ říká.
Vysoká není nutnost
Sama je důkazem, že se dá programováním živit i bez zdlouhavého studia na vysoké škole. Ona sama razí názor, že první získané místo je teprve počátek cesty. Vše ostatní závisí na motivaci i samostudiu.
Stáhněte si přílohu v PDF
To jako klíčové vnímá i Yulia Butyrskaya. „Studovala jsem Vysokou školu ekonomickou a správní v Praze a ČVUT, kde mě naučili základy softwarového inženýrství a C++. Svoji kariéru jsem začala jako backendová vývojářka s použitím C#, později jsem se přeorientovala na frontendovou vývojářku pracující s JavaScriptem. Při této změně jsem se musela naučit nové jazyky a nástroje sama,“ vysvětluje s tím, že v této oblasti je učení jen na vás, je nutností, bez které se neobejdete, protože systémy se pořád mění, bez ohledu na to, na které univerzitě jste studovali.
Tomu přitakává i Laman Aghabayova z Omia: „Pevně věřím, že není nutné dokončit univerzitu, abyste se stali specialistou,“ říká. „V dnešní době mnoho online kurzů a komunit může pomoci prozkoumat oblast, která vás zajímá. Například na univerzitě jsem dělala hodně matematiky, která většinou ani není v naší profesi potřebná, ale skutečné programování jsem se naučila převážně absolvováním různých kurzů,“ říká Aghabayova.
K jejímu názoru se přiklání i Martina Stremenová. „Škola mi dala základy a zbytek jsem se naučila na internetu. Máme k dispozici neuvěřitelně mnoho spolehlivých internetových zdrojů a kurzů. A co víc – na online kurzu, který jste si zaplatili, nikdo vaše pohlaví neřeší,“ doplňuje s úsměvem.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Nejlepší zaměstnavatelé.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
