Další útočící teenager s nožem. Proč jsou mladí agresivní? Roli hrají sítě i nezvládnuté emoce

Ve čtvrtek šestnáctiletý mladík ubodal v Hradci Králové dvě ženy. Jde přitom o další ze série násilných činů v krátké době po sobě. Jejich počet za poslední dva roky stoupl o čtvrtinu. Podle odborníků za tím stojí nejistota a frustrace mladé generace z celospolečenského dění. Kvůli ní mají někteří pocit, že musí zasáhnout. Stupňující se násilí a tolerance k němu přiživují sociální sítě. „Mladí se snaží zviditelnit a nerozlišují, co se odehrává na sociálních sítích a co je realita,“ říká například dětský psychiatr a psychoterapeut Peter Pöthe. 

U dětí pozoruje Pöthe zvýšenou zátěž a nejistotu, ale na druhé straně i křehkost a zranitelnost. „Když si k tomu přidáte kombinaci vzorů a příkladů na sítích, kde je agrese hodně, tak myslím, že tu vzniká větší skupina dětí náchylná k řešení napětí násilnou formou,“ míní. 

Násilníkem může být podle Pötheho někdo frustrovaný, komu chybí pozornost doma nebo ve škole a touží ji získat na internetu. „Děti jsou od deseti, dvanácti let na TikToku a dalších platformách a ztrácejí přehled o tom, co je realita. Hledají slávu a inspirují se činy, které jsou populární na internetu. A ty bývají i násilné,“ míní Pöthe.

Sociální sítě podle jeho kolegy Jana Kulhánka z Psychoterapie Anděl přispívají k radikalizaci hned několika způsoby. Šíří se na nich různé názorové vlivy, za které nikdo nenese odpovědnost. Vznikají sociální bubliny, v nichž se pak lidé povzbuzují ve svých názorech, a naopak přestávají rozumět těm, kteří si myslí něco jiného.

„Vždy jsem byl spíš proti tomu dávat všechno za vinu sociálním sítím, ale je pravda, že radikalizují společnost a podle mě vůbec nepatří do ruky dětem mladším 13 let,“ říká Kulhánek. Mladí lidé na nich chtějí zaujmout a to se lépe daří šokujícím videím.

Podle Kulhánka jsou nebezpečné také různé výzvy, které se mezi mladými šíří a často bývají za hranicemi bezpečnosti a normálnosti. Seriály typu Hra na oliheň zase asi přímo neeskalují násilí, ale podle psychologa přináší větší toleranci k němu. Pokud ve třídě dochází k šikaně, může se stát, že spolužáci nezasáhnou nebo budou násilníka obhajovat.

Motiv čtvrtečního útočníka z Hradce Králové zatím není znám. Ráno přišel do obchodu v Hradci Králové a nožem ubodal dvě prodavačky. Patnáctiletá dívka, která loni na podzim plánovala vraždu spolužačky, se však inspirovala u střelce z filozofické fakulty, jehož čin obdivovala. 

Rozhovor

Jak vychovat odolné dítě? Musí zažívat příkoří. Umetání cestiček nikomu nepomáhá, říká expertka

23. 12. 2024 ▪ 14 min. čtení

Problémem je, že mladí lidé jsou ve virtuálním prostoru neustále vystavováni tomu, jací by měli být, co by měli dělat. „Sítě jsou strašně kruté,“ říká Pöthe s tím, že těžká je pro dospívající i realita – neustále slyší o válkách, klimatické změně, jak svět ovládne AI. To vše podle něj psychickou pohodu mladých zhoršuje. A stále je podle něj také patrný vliv covidu. „Moji klienti se vracejí k tomu, jak jim nucená izolace ublížila,“ zmiňuje. 

S tím souhlasí i Kulhánek, který má zkušenost ze své praxe i supervizí školních psychologů. Byť motiv útočníka a další okolnosti činu z Hradce Králové zatím nejsou známé, připomíná, že útočníci málokdy trpí přímo duševní poruchou, spíše mají psychické problémy. 

Na přibývající počet případů násilí, kyberšikany a agrese ve školách upozornila i čerstvá zpráva České školní inspekce. Dokonce o polovinu pak loni stoupl oproti předchozímu roku počet nahlášených případů šikany přes aplikaci Nenech to být.

Větší míra agrese je podle Kulhánka obecně ve společnosti, napříč generacemi. „S kolegy se shodujeme na tom, že děti mají problém s regulacemi emocí, což souvisí s výchovou. Je dobře, že je rodiče podporují v tom, aby se projevovaly, ale nemají žádné limity a málo se učí svoje emoce kontrolovat,“ vysvětluje Kulhánek. 

Pokud se pak dostanou do zátěžové situace, řada dětí má problém poradit si se svými emocemi. To vytváří velké napětí, nějakou formu agrese, kterou potřebují ventilovat. Část dětí ji obrací proti sobě, což ukazuje i zvyšující se počet případů sebepoškozování, část proti svému okolí. 

Jak předcházet situacím, kdy se děti dostanou na hranu toho, co jsou schopné zvládnout? „Důležité je, aby dospělí na děti netlačili, nebagatelizovali jejich problémy a rozuměli tomu, že jejich náročné chování pramení z toho, že něco v jejich životě dlouhodobě nefunguje tak, jak by potřebovaly,“ říká psycholožka Kristýna Šeniglová z neziskové organizace Sofa. Rodičům radí ptát se dětí, co cítí, a učit je o problémech komunikovat, aby v nich nezůstávaly samy. A také s nimi mluvit o tom, co zažívají na internetu a jak se tím nezahltit.

Dítě, které „volá o pomoc“, může působit smutně či podrážděně, izolovat se od rodiny a spolužáků, častěji vyrušovat ve škole. Dalším ze znaků hrozících problémů mohou být zhoršené známky, změna v jídle nebo oblékání či pití alkoholu nebo užívání drog.