Zatím největší šance pro biopalivo z odpadních tuků: České dráhy ho začnou používat u nových vlaků

České dráhy začaly přimíchávat do nádrží prvních tří dieselových jednotek alternativní palivo HVO, vyráběné z odpadních tuků a zemědělských přebytků.

Zdánlivá drobnost může přerůst do plošného nasazení u desítek až stovek souprav – a zároveň tím vzniká první větší odbytiště v Česku. Palivo má totiž zatím o něco vyšší cenu.

Skupinka mužů v oblecích stojí mezi kolejemi drážního depa a pak jdou obřadně natankovat opodál stojící vlak. Je to vlastně obyčejná čerpací stanice pro motorové vozy, jen není u silnice. Ministr dopravy Martin Kupka (ODS) a další politici s tím trochu zápasí a je poznat, že zatím tankovali jen auta. Ale celkem rychle si poradí a prvních 150 litrů HVO začne natékat do nádrže. Jenom 150 – zbylých 500 litrů musí zbýt na klasickou naftu. I takhle začíná historie tohoto alternativního paliva na českých kolejích.

Hydrogenačně upravený rostlinný olej, tedy zmíněné HVO, se v Česku objevuje poslední zhruba rok až dva. Je to takzvané biopalivo druhé generace a jako takové vzniká hlavně z odpadních olejů a zemědělských zbytků – tedy ne jako u biosložky klasických paliv, kolem které se rozjel celý řetězec řepkového průmyslu. Naopak sběr zbytkových produktů na hydrogenaci systematicky neprobíhá.

„Jenom v síti Čepra teď měsíčně prodáváme mezi 500 a 750 tisíci litrů HVO, za celý letošní rok by to mohlo být 10 až 12 milionů litrů,“ řekl HN generální ředitel Čepro Jan Duspěva. Pro představu: v Česku se ročně spotřebuje asi šest miliard litrů nafty ročně, takže spotřeba HVO zatím pokryje maximálně 0,2 procenta. Palivo nabízí zatím spíš jen jednotky veřejných čerpacích stanic.

ČD se poprvé nepřihlásily do miliardového tendru na dotovanou linku. Riskovali bychom pokuty, vysvětlují

1. 4. 2025 ▪ 3 min. čtení

Přitom se dá s naftou ve většině motorů bez problému míchat až v poměru 60 : 40, existují i motory schopné dlouhodobě jezdit jen na HVO. Problémy jsou ale dva: malá kapacita výrobních závodů, které jsou zatím jen v zahraničí, a vyšší cena. Ta se obecně pohybuje o tři až šest korun výše než u nafty.

„Cena je pro rozšíření HVO samozřejmě klíčová. Kdo si teď vybere tohle palivo, musí v tom vidět i úsporu CO₂. Teď ho využívají hlavně firmy, které potřebují emisní úsporu do ESG  a podobně,“ řekl Duspěva. Potenciál? „Tržní podíl HVO by se časem mohl dostat zhruba na deset procent.

Vlastnosti paliva jsou trochu jiné než u nafty: nižší hustota, větší výhřevnost, ale jde spíš o hodnoty, které se navzájem kompenzují. Má i nižší emise pevných částic a oxidů dusíku.

Podstatné je, aby se jiným parametrům uměl přizpůsobit vstřikovací systém vozidla – a třeba u novějších aut vybavených vysokotlakým vstřikováním common rail to většinou výrobci umožňují. HVO má dokonce výrazně vyšší cetanové číslo, což zlepšuje starty, naopak kvůli menší mazivosti potřebuje ještě dodávat aditiva.

České dráhy zatím testují HVO na třech jednotkách řady 847 RegioFox, které teď odebírají ve stokusové dodávce od polské Pesy. A paliva budou míchat v poměru 1 : 4. „To je pro motor i ekonomiku provozu v tomto případě ideální poměr. Pokud se to osvědčí, budeme to rozšiřovat i na další RegioFoxy,“ řekl HN náměstek generálního ředitele ČD Jiří Ješeta.

První tři vlaky s přimíchávaným HVO budou jezdit na tratích z Berouna do Rakovníka a z Berouna přes Rudnou do Prahy.

RegioFox je klasický vlak začátku 21. století: dvoudílná nízkopodlažní jednotka, kapacita kolem 120 míst. Není ale nejlehčí, váží kolem 90 tun a to se projevuje na spotřebě. Ta se podle informací HN málokdy dostane pod litr na kilometr, spíš je to ještě o jednu dvě desetiny víc.

A to je vlastně ten největší paradox: na řadě tratí nahrazují tyto jednotky starší, lehčí a logicky i méně hladové motoráky. Třeba symbol lokálek, malý dvounápravový motorák řady 810, váží jen 20 tun a s vlekem a lidmi dvakrát tolik. Běžně jezdívá s méně než poloviční spotřebou – a tudíž i menšími emisemi CO₂. „Doba už je ale jinde, lidi chtějí pohodlnější vlaky,“ zavrtěl nad touhle úvahou hlavou jeden z přítomných úředníků, kteří mají v regionech na starost veřejnou dopravu.