Kompletní výroba dělostřeleckého granátu? Dnes to v EU neumí nikdo, do dvou let se to ale naučí jediná firma - z Česka

Dělostřelecká munice se, zjednodušeně řečeno, skládá ze čtyř částí: těla granátu, trhaviny, zapalovače a prachové náplně, která ho dopraví k cíli. Válka na Ukrajině ukazuje, že k obraně před ruským agresorem je potřeba této velkorážové munice obrovské množství. Ukrajinci ročně spotřebují 2,4 milionu těchto střel do děl a tanků. Evropa takovou výrobní kapacitu ale nemá – proto se velké evropské zbrojovky včetně těch českých tento stav snaží nyní změnit.

Je to investice nejen do bezpečí Evropy, ale také do budoucích velkých zisků. Kdo umí vyrobit všechny součásti a ovládá celý výrobní řetězec, využije úspor z rozsahu a může na munici vydělat ještě víc než dnes, kdy jedna střela stojí mezi třemi a čtyřmi tisíci eury. Už nyní ostatně táhne výroba velkorážové munice zisky firem, které se do ní pustily a investují do jejího rozšíření.

A tato výroba zůstane dobrým byznysem i nadále. Bude totiž potřeba podporovat Ukrajinu, a navíc i všechny evropské státy NATO se budou snažit doplnit zásoby alespoň na základní stav postačující na třicet dní spotřeby. Dnes totiž mají zásoby jen na pár dní případného boje.

Výhody komplexní výroby

Evropské firmy se nyní snaží vybudovat celý výrobní řetězec velkorážové munice uvnitř EU, aby zajistily bezpečné dodávky. Nejblíž tomuto cíli jsou dvě: německý Rheinmetall a Czechoslovak Group miliardáře Michala Strnada.

Rheimetallu se podařilo od roku 2022 výrobu velkorážové munice zdesetinásobit, což z něj podle agentury Bloomberg dělá největšího producenta dělostřeleckých granátů v západním světě. Do roku 2027 chce mít roční výrobní kapacitu 1,1 milionu kusů. Loni tvořila výroba munice 28 procent provozního zisku firmy, jejíž hodnota na burze vylétla na 63 miliard eur.

Klíčem úspěchu Rheinmetallu je takřka celý výrobní řetězec ve vlastnictví v době, kdy v zásadě ničeho není v Evropě dostatek. Nejvíc chybí trhavina TNT a prachové náplně. Pouze TNT si Rheinmetall nevyrábí, chystá se ale vybudovat vlastní továrnu na vlastní trhavinu RDX, která je alternativou k TNT. Do navyšování výroby prachových náplní bude muset německý výrobce také více zainvestovat.

Podobnou strategii vybudování si celého výrobního řetězce zvolila Czechoslovak Group (CSG), která by ho mohla mít zcela zkompletovaný v roce 2027, a to jako vůbec první firma na území EU. Klíčem k jejímu úspěchu ve velkorážové munici je Slovensko, kde ve spolupráci se státem fungují a budují se nové továrny pod hlavičkou MSM Group, jež je součástí CSG. Slovensko loni zaznamenalo rekordní vývoz zbraní a munice ve výši 1,15 miliardy eur.

analýza

Evropa rozjíždí domácí zbrojovky jen ztěžka. Lídři EU řeší, jak to změnit a kde sehnat biliony

4. 2. 2025 ▪ 5 min. čtení

Přímo v Česku je jediným producentem velkorážové munice STV Invest miliardáře Martina Drdy, který vyrábí dělostřelecké granáty v továrně v Poličce. Výroba STV je ale stejně jako produkce většiny dalších evropských výrobců závislá na dovozu a nákupu surovin na světovém trhu. V případě STV tvoří výroba a prodej velkorážové munice zhruba dvě třetiny obratu firmy.

Velkorážová munice táhne také zisky CSG, která loni ztrojnásobila čistý zisk na 526,1 milionu eur a měla tržby ve výši zhruba čtyři miliardy eur. Výroba velkorážové munice spadá spolu s výrobou pozemní techniky do divize CSG Defence, která měla tržby ve výši 3,3 miliardy eur – z čehož velkorážová munice vytvořila zhruba dvě třetiny. „V objednávkách CSG, které mají zhruba hodnotu 11 miliard eur, tvoří velkorážová munice něco přes polovinu, protože postupně roste podíl zakázek na naši pozemní techniku,“ řekl Andrej Čírtek, mluvčí CSG.

Problémy s produkcí granátů 

Problémů kolem výroby velkorážové munice v Evropě je celá řada. Nejvíc je vidět nedostatek TNT a prachových náplní. V obou případech to znamená stavbu chemických továren, což je vzhledem k unijním i státním regulacím byrokratické peklo. Chybí také zkušení odborníci a na nové stroje do těchto továren se čeká měsíce, protože si je objednávají jak evropské, tak třeba i americké nebo blízkovýchodní firmy.

Proto se firmy přetahují jak o lidi, tak o nákup již existujících, ale třeba zastaralých kapacit v EU, které pořád mají příslušná povolení. Pro současnou výrobu suroviny většinou zatím nakupují „na globálním trhu“, což je eufemismus pro dovoz ze zemí, jako je Čína, Indie, Turecko nebo Brazílie. Kupříkladu francouzský Thales má továrnu na výrobu TNT v Austrálii.

CSG nakupuje jak továrny od soukromých majitelů, tak vytváří společné podniky se státními firmami. Továrnu na nitroglycerin, který je potřeba jak k výrobě prachů, tak TNT, by měla postavit ve španělské Granadě v areálu muničky FMG, kterou firma Michala Strnada koupila v roce 2020. Nitroglycerin by podle Čírtka měla nová linka začít dodávat pro potřeby celé CSG na přelomu let 2026 a 2027.

V Řecku chce CSG obnovit výrobu TNT v tamním státním podniku Hellenic Defence Systems ve městě Lavrio, na což obdržela dotaci z EU v programu ASAP. Během jara by měl vzniknout společný podnik s očekávanými podíly 51 procent řeckého státu a 49 procent CSG. TNT v tuto chvíli vyrábí v EU jediná továrna v Polsku s kapacitou zhruba dvanáct tisíc tun ročně. Ruská výrobní kapacita se odhaduje na 130 tisíc tun ročně. Jeden dělostřelecký náboj ráže 155 mm potřebuje zhruba osm kilogramů této trhaviny. Další továrnu proto chtějí do dvou let postavit kupříkladu Finové.

Výroba TNT pro potřeby CSG by se v Řecku měla rozběhnout do dvou let, továrna už ale s pomocí CSG začala opět vyrábět dělostřeleckou munici ráže 155 mm. Investice v Řecku by měla být ve výši 50 milionů eur a vytvořit stovky nových pracovních míst.

Ředitel Rheinmetallu Armin Papperger se na Mnichovské bezpečnostní konferenci v únoru chlubil, že dostává povolení na stavbu nových továren prakticky v řádu týdnů. Kromě domovského Německa staví továrny na Ukrajině a v Litvě a továrnu na prach v Rumunsku. Další výrobní závody má v Jižní Africe, Španělsku, Austrálii a Maďarsku. Rheinmetall na začátku dubna oznámil, že kupuje civilní výrobu nitrocelulózy v továrně Hagedorn-NC se sídlem v Osnabrücku, kterou chce přeměnit na vojenskou výrobu.

To je přesně to, co už také začala dělat CSG s továrnou na nitrocelulózu v německém Walsrode. Nitrocelulóza je základní surovina pro výrobu prachů. V Česku ji vyrábí podnik Synthesia miliardáře Karla Pražáka pro sousední státní Explosii, která ale zatím nebyla schopna po roce 2022 rychle zvyšovat výrobu prachů. Pro její navýšení dostala také peníze z unijního programu ASAP.

Nákup továrny ve Walsrode by měl být papírově ukončen v květnu, ale tým CSG už nyní pracuje na projektu překlopení civilní výroby do vojenské. Místní úřady tady v kontrastu s rétorikou nové vlády kancléře Friedricha Merze postupují podle zdrojů HN zatím hodně byrokraticky vůči plánům CSG na přeměnu a rozšíření výroby. Podle Čírtka by tu výroba tzv. energetické celulózy, tedy oné suroviny pro výrobu prachových náplní, měla začít také do dvou let.

Pro obranu EU bude klíčové Slovensko

Samotné prachové náplně pak CSG bude vyrábět ve staré továrně Chemko Strážske na východním Slovensku, kde se vyráběly výbušniny od roku 1952 a přestalo se s tím na počátku 90. let. Tam je potřeba investice 350 milionů eur a spuštění provozu se odhaduje na druhou polovinu roku 2027 s tím, že právě tato investice je klíčová, aby se z CSG stal po Rheinmetallu druhý největší evropský výrobce velkorážové munice.

Vzhledem k tomu, že partnerem CSG je tu slovenský stát a ministrem obrany je Robert Kaliňák, který má blízko k rodině Strnadových, tady se byrokratické problémy nečekají. Ve Strážském se kromě prachu mají do budoucna vyrábět i jiné chemikálie.

MSM Group si také ve slovenských továrnách sama vyrábí těla granátů a zapalovače, což jsou další součástky, které většina výrobců musí nakupovat jinde. Loni v říjnu kupříkladu otevřeli novou linku na výrobu 155mm granátů ve slovenské Snině v podniku ZVS holding, který CSG vlastní napůl se slovenským státem.

Slovensko se tak stává klíčovou zemí pro evropskou obranu, protože bude mít na svém území většinu z tohoto výrobního řetězce. Slovákům bude chybět jen samotná výroba nitrocelulózy a trhaviny. Roční slovenská produkce dělostřelecké munice ráže 155 milimetrů by se měla od příštího roku zvýšit na 360 tisíc kusů.