Přes svět se za posledních 25 let přelila třetí vlna nesvobody. Trump americkou demokracii demontuje postupně a promyšleně

Demokracie je v globálním úpadku. Zažíváme třetí vlnu autokratizace světa. Začala zhruba před 25 lety na globální periferii ve Venezuele vítězstvími Huga Cháveze a Vladimira Putina v Rusku, poté se přelila mimo jiné díky Recepu Erdoganovi přes Turecko a Viktoru Orbánovi přes Maďarsko a nyní s Donaldem Trumpem dosáhla až na Spojené státy, říká výzkumnice Marina Nordová z V-Dem Institute, který poměřuje demokracii ve dvou stovkách států planety.

„V autokraciích žije 72 procent populace, což je nejvíce od roku 1978,“ dodává Švédka. Česká republika je v té nejmenší skupině, kterou V-Dem Institute označuje za liberální demokracie a kterou podle měření s údaji za rok 2024 tvoří jen 29 zemí, dalších 61 zemí je v horší kategorii volebních demokracií. I pokud tyto dvě skupiny vezmeme dohromady, demokratickou vládu má pouze 28 procent světového obyvatelstva, o 20 let dříve to bylo lehce nad polovinou.

Nordová s napětím očekává data za rok 2025, která se budou vyhodnocovat v lednu a únoru. Obává se, že stav demokracie ve světě se ještě zhorší a že Spojené státy americké za Trumpovy administrativy, která tento týden slaví rok u moci, spadnou z elitní kategorie do skupiny takzvaných volebních demokracií, nebo ještě hůř mezi volební autokracie, a stáhnou s sebou i další kouty světa. Ne náhodou se poslední zpráva V-Dem Institute ve volném překladu nazývá „25 let autokratizace – přetrumpovaná demokracie?“.

Mluvíte o třetí vlně autokratizace. Jaké byly ty předchozí a čím se od nich třetí vlna liší?

První byla ve 20. až 40. letech minulého století a kryla se se vzestupem a pádem nacistického Německa, demokracii proto často rozbíjela zahraniční invaze. Druhá vlna proběhla v 60. a 70. letech a typický pro ni byl domácí převrat, po kterém byl nastolen vojenský režim jako například za Pinocheta v Chile. Ta současná, třetí vlna má jiný vzorec. Nyní se autoritáři dostávají k moci demokraticky, prostřednictvím voleb. Chávez ve Venezuele, Putin v Rusku, Orbán v Maďarsku, Erdogan v Turecku, Módí v Indii, Trump v USA – všichni se do čela země postavili legálně, s podporou svého obyvatelstva. Jakmile se však dostali k moci, začali demokracii rozbíjet zevnitř.

Jak to dělají?

Osekávají demokracii postupně, kousek po kousku. Klasickým příkladem je Orbán v Maďarsku. Nepochybně vyhrál svobodné volby, ale pak podle promyšleného plánu využívá svou většinu v parlamentu k tomu, aby pod právní fasádou pomocí zákonů demokracii omezoval tak nenápadně, aby si toho občané nevšimli. Díky pozvolnému rozkládání demokracie zákonodárnou mocí to vůbec nepůsobí jako svévolné rozhodnutí jednoho muže. Stejně tak postupně pročišťuje soudní moc, aby ztratila svou nezávislost na vládě. V akademických kruzích se tento proces, kterým zvolený vůdce zvolna konsoliduje veškerou moc ve svých rukou, stal známým jako „executive aggrandizement“ (umocnění exekutivy – pozn. red.).

Čím to, že tento typ lídrů v novém století tak posílil?

Mezi odborníky na tom není shoda. Nejčastěji se zmiňuje kombinace tří faktorů. Zaprvé je to ztráta víry v demokracii – obvykle proto, že některé složité společenské problémy (rostoucí životní náklady, nejistota zaměstnání, rostoucí nerovnost, endemická korupce, rostoucí imigrace nebo bezpečnostní obavy) zůstávají nevyřešeny. Zadruhé je to vzestup populistických vůdců, kteří jako zástupci „obyčejných lidí“ slibují jednoduchá řešení těchto problémů způsobených „zkorumpovanou elitou“. Zatřetí je to rostoucí role dezinformací, které se rychle šíří díky sociálním médiím a jejich algoritmickému zesilování.

Analýza

Náš rok s Trumpem: americký prezident slaví výročí návratu do Bílého domu. Jakých 5 základních ponaučení přinesl Evropě?

19. 1. 2026 ▪ 4 min. čtení

Kdy zase dojde k nové demokratizační vlně?

Vrchol demokratizace byl v polovině 90. let, kdy liberální demokracie fungovala v 71 zemích. Podle našeho výzkumu se od té doby pouze třetina všech pokusů o autokratizaci ukázala jako dlouhodobě „úspěšná“ – tedy vedla k nastolení stabilního autokratického režimu, jako v Maďarsku nebo Turecku. Ve dvou třetinách byla autokratizace nakonec zvrácena a obnovena původní úroveň demokracie, obvykle do 10 let. Na základě těchto odhadů vypadají šance na globální obrat relativně dobře – alespoň dvě třetiny nyní autokratizujících zemí by se měly nakonec zotavit. Ale pochopitelně nemáme křišťálovou kouli. Nevíme, jestli se svět za deset, dvacet nebo třicet let stane demokratičtějším. Ani si nemůžeme být jistí, zda se tak vůbec stane.

Proč?

Poprvé vlna autokratizace zasáhla ve velkém jádrové státy, ve kterých se moderní demokracie vyvinula a které ji podporovaly jinde ve světě. Zasaženy jsou především Spojené státy, ale i v Evropě získávají stále větší popularitu populistické radikálně pravicové strany, které pohánějí polarizaci ve společnosti a dláždí cestu k autokratizaci. I v mém Švédsku, které se v tabulkách kvality demokracie vždy umisťuje na vysokých příčkách, to sledujeme. I kdyby demokracie v Evropě přežila, samotná EU nemá dostatek měkké síly a finančních zdrojů na to, aby demokracii prosazovala a chránila na celém světě. Ještě v roce 2024 byly právě Spojené státy předním světovým propagátorem a obráncem demokracie. EU historicky hrála hlavní roli v prosazování demokracie pouze ve svém bezprostředním sousedství – postkomunistické Evropě, na Kavkaze a ve Středomoří.

Existují příklady zemí, které v poslední době dokázaly vybrat autoritářskou zatáčku a vrací se k demokracii?

Momentálně jich mnoho není. Z těch nejvýznamnějších jsou to Brazílie po volební prohře Jaira Bolsonara a Polsko po prohře strany Právo a spravedlnost. Dále například Zambie nebo Ekvádor, ale jinak jde tendence opačným směrem. 

Jak napovídá už název poslední zprávy V-Dem Institute s daty za rok 2024, jednou z těchto zemí s opačnou trajektorií jsou i Spojené státy. Jak si za Donalda Trumpa vedou?

Přesná data dostaneme teprve v únoru a zprávu za rok 2025 zveřejníme až v březnu. Ale právě data z USA očekáváme s velkou netrpělivostí, protože důsledky tamní politické transformace budou mít obrovský dopad na zbytek světa. Už nyní je zřejmé, že Spojené státy v našem hodnocení poklesnou, protože zhoršení demokracie je zřejmé a značné. Jedinou otázkou je, jak experti posoudí rozsah tohoto zhoršení. Podle neúplných studií se ukazuje, že v USA s neuvěřitelnou rychlostí a agresivitou probíhá autokratizace, která byla předem pečlivě naplánovaná.

Vysvětlete to blíže.

K útokům na demokracii docházelo již za první Trumpovy administrativy. V letech 2016 až 2020 se kvalita demokracie podstatně zhoršila a země byla označena za autokratizující se. Polarizace se navíc zesílila na toxickou úroveň, když o sobě političtí oponenti začali mluvit jako o nepřátelích. V roce 2020, kdy se Trump snažil podkopat výsledky voleb, byla americká demokracie chráněna opozicí Kongresu, soudů, médií, občanské společnosti a odporem uvnitř samotné Republikánské strany. Americká demokracie přežila Trumpovo první funkční období, ale byla poškozena a za administrativy Joea Bidena se plně nezotavila – spíše se stabilizovala na nižší úrovni. Když se tedy Trump v roce 2025 dostal k moci, americká demokracie byla již slabší než v roce 2016. A nyní čelí závažnějšímu, systematičtějšímu a pečlivěji plánovanému útoku než za první Trumpovy administrativy.

V čem je to jiné?

Zatímco během jeho prvního funkčního období kongresová opozice, soudy a vnitřní disent dokázaly vzdorovat improvizujícímu Trumpovi, nyní je kolem něj systematicky pracující prezidentská elita. Záměrně narušuje kontrolu exekutivy tím, že útočí na nezávislé demokratické instituce, jako je ministerstvo spravedlnosti, tisk, občanská společnost a univerzity. Eliminuje vnitřní byrokratický odpor nahrazováním tisíců federálních zaměstnanců politickými loajalisty. Konečným cílem je upevnění výkonné moci. Na rozdíl od Orbána nebo Erdogana se Trump nesnaží omezit demokracii v ústraní. Je šokující, jak otevřeně ničí demokracii výkonnými nařízeními, ignoruje soudní rozhodnutí a útočí na univerzity, média, soudy či muzea. Je nepochybné, že USA již nelze klasifikovat jako „liberální demokracii“, a někteří z nás si již kladou otázku, zda je vůbec lze klasifikovat jako demokracii.

Pokud by se to Američanům nelíbilo, mají šanci za tři roky zvolit opozičního prezidenta.

Ano, ale pouze pokud budou volby za tři roky svobodné a spravedlivé. Podle globálních vzorců, když moc podnikne všechny výše popsané útoky na demokracii, nevyhnutelně bude následovat útok na volby. Podívejte se na Maďarsko a Turecko. Byly kdysi demokraciemi a měly skutečně svobodné a spravedlivé volby. Nyní mezinárodní pozorovatelé důsledně klasifikují tamní volby jako nespravedlivé: hrací pole je v obou zemích povážlivě nakloněné a silně zvýhodňuje vládnoucí stranu a jejího vůdce. V USA se již začalo se zpochybňováním hlasování poštou nebo překreslováním volebních obvodů tak, aby vyhovovaly republikánským kandidátům.

Je podle vás Trump největším nebezpečím pro demokracii?

Trump v globálním měřítku podkopal image a reputaci demokracie definované Západem. Opakovaně útočil na demokratické instituce ve své vlasti, opustil mezinárodní zákony, zpochybňoval demokratické aliance a otevřeně vyjadřoval obdiv k autokratickým vůdcům, jako jsou Putin a Orbán. To nahrává ekonomicky silným autokratickým zemím, jako jsou Čína, Indie nebo Rusko, aby nyní po celém světě šířily své vlastní alternativní podoby demokracie.

Jaké jsou?

Například podle Číňanů nejsou v demokracii volby nutné. Stačí účast občanů na různých shromážděních a konzultacích, lidé mohou vyjádřit svou vůli vstupem do strany a prostřednictvím stranického vedení. Demokracie v čínském podání by měla být posuzována podle výsledků správy věcí veřejných – například podle hospodářského růstu, stability a zlepšení životní úrovně, nikoli podle kvality volební soutěže.

A není to třeba tím, že demokracie může být forma vlády vhodná pro západní svět, ale třeba v Rusku nebo Číně nemusí fungovat?

Myslím, že příklady Japonska, Tchaj-wanu nebo Jižní Koreje jasně dokazují, že demokracie je přenosná i do Asie. Obecně platí, že je snazší ji zavádět v menších státech, ale USA či Brazílie dlouhodobě ukazovaly, že může úspěšně fungovat i v zemích s velkým teritoriem a populací. Dovedu si představit, že by mohla časem uspět i v Rusku, i když to nepůjde skokem jako například u vás v Česku.

Co byste vyzvedla jako výhodu demokracie?

Platí, že každá autokracie – snad s výjimkou malého Singapuru – nakonec kvůli svému udržení sáhne k perzekuci občanů, zatímco demokracie má tendenci práva občanů respektovat. I ona má pochopitelně své nevýhody, jako například pomalost při rozhodování, ale stále je to nejlepší způsob vlády, na který lidé přišli.