Francie si žije dlouhodobě nad poměry, ale nic s tím nedělá. Kdy ztratí iluzi výjimečnosti?

Zadlužení Evropy je alarmující, ale ještě horší je pořadí nejzadluženějších. V první trojici jsou dva zakladatelé a dvě z největších ekonomik EU. Nejzadluženější je jednoznačně Řecko, jehož dluh by podle odhadů měl za loňský rok přesáhnout 150 procent HDP. Následuje však Itálie se 140 procenty a Francie coby druhá největší ekonomika EU se 115 procenty. Bez Německa, které má zadlužení na úrovni 65 procent, by EU byla už dávno nedůvěryhodná.

Francie žije dlouhodobě nad poměry a velmi dobře to ví, ale nic s tím nedělá. Růst HDP Francie je trvale velmi nízký a v posledním roce balancuje na hranici kladné nuly a nepřesáhl jedno procento. Záměna stability s neschopností udržitelně růst je jasně patrná. Německo je na tom se svým růstem ekonomiky podobně, ale na rozdíl od Francie není předluženo a trhy mu stále silně věří. Důvěry trhů si užívá i Francie, ale reálně si musí přiznat, že zřejmě neoprávněně. Nejedná se o Řecko nebo Itálii, je to Francie, pilíř EU. Vysoké zadlužení by bylo lépe opodstatněné, kdyby Francie prováděla reformy nebo procházela krizí, ale tak tomu není. Nutná je ztráta iluze výjimečnosti.

Řecko si své odpracovalo, teď může inspirovat ostatní. V hospodaření je mezi premianty

4. 12. 2025 ▪ 5 min. čtení

Důvěra trhů je klíčová a je nezbytné, aby Francie udělala krok vpřed, a nutno říct, že výzev, které nelze již dál přehlížet, má před sebou celou řadu. Spotřebitelské ceny v prosinci vzrostly jen o 0,8 procenta a průmyslové ceny dokonce o 3,3 procenta klesly, takže je nutné nastartovat ochotu Francouzů utrácet. Země má tradičně velmi nízký růstový potenciál a není rozhodně tak silná, aby byla imunní vůči selhání.

Nejpalčivější problém je nezřízená migrace. Ghetta, paralelní společnosti, kriminalita, no-go zóny a politická korektnost v rámci statistického mlžení. Migrace se tak nestává růstovým impulzem, ale dalším tlakem na veřejné finance a společenskou soudržnost. Francie kombinuje velkorysý sociální model, slabý růst a politickou neochotu k bolestivým rozhodnutím. Pokud Francie nenastoupí na změnu kurzu, bude v případě klopýtnutí Německa držet celou EU ve stagnaci, v horším případě ji potáhne dolů.