Nejistota už není výjimka, ale nový standard, se kterým se firmy musí naučit pracovat

Vývoj posledních let naučil firmy, že spoléhat se na návrat dlouhodobě stabilního prostředí už nelze. Nejistota v dodavatelských řetězcích, výkyvy cen energií, regulatorní změny i další geopolitická rizika zásadně proměnily způsob, jakým podniky plánují investice a růst. Podle Františka Ježka, ředitele korporátního bankovnictví Raiffeisenbank, se v tomto prostředí mění i role bank. Už nejde jen o to, zajistit financování, ale o schopnost pomáhat firmám kvantifikovat rizika, pracovat se scénáři a hledat řešení, která obstojí i v podmínkách dlouhodobé nejistoty. 

V rozhovoru vysvětluje, proč o úspěchu firem nerozhoduje sektor, ale síla vize, kde má digitalizace bankovnictví své limity a jakou výhodu přináší silné mezinárodní zázemí bank při expanzi do regionu střední a východní ­Evropy.

Když se podíváte na posledních pět až deset let, v jakém prostředí dnes firmy podle vás podnikají a kde vnímáte největší změny?

Když se na to dívám zpětně, zásadní změnou je konec prostředí, které firmy dlouho vnímaly jako relativně stabilní. Pandemie, energetická krize i geopolitické události velmi rychle ukázaly, že jistoty, na které jsme byli zvyklí, už neplatí. Dříve firmy stavěly své strategie na relativně předvídatelných cenách energií, stabilních dodavatelských řetězcích a dlouhodobých obchodních vztazích. Dnes tyto předpoklady nefungují. Výpadky dodávek, prudké změny vstupních nákladů nebo zásahy regulace mohou během krátké doby zásadně změnit ekonomiku celého projektu. Firmy se proto musely naučit přemýšlet jinak.

Místo jednoho scénáře dnes pracují s více variantami vývoje a počítají s tím, že nejistota není výjimka, ale nový standard. To se výrazně projevilo i v české ekonomice, která je silně výrobní a exportně orientovaná. Zde se naplno ukázala závislost na cenách vstupů, konkrétních trzích nebo dodavatelích. Z mého pohledu tedy nejde o jednu konkrétní krizi, ale o změnu celého prostředí. Úspěšnější jsou firmy, které přijaly nejistotu jako trvalou součást podnikání a dokážou s ní systematicky pracovat.

Jak se v takovém prostředí proměňuje role banky? Co dnes firmy od bank očekávají jinak než dřív?

Role banky se podle mě v posledních letech posunula poměrně zásadně. Už nejde jen o to, poskytnout firmě financování v okamžiku, kdy ho potřebuje. Firmy dnes mnohem častěji řeší, jak kvantifikovat rizika, jak se připravit na různé scénáře vývoje a jak si v tomto rychle se měnícím prostředí zachovat stabilitu. Banka v tomhle smyslu funguje spíš jako partner, který firmám pomáhá dívat se na jejich podnikání v širších souvislostech.

Díky tomu, že vidíme řadu firem napříč sektory a regiony, dokážeme upozorňovat na trendy, rizika nebo slabá místa, jež si samotná firma nemusí vždy uvědomovat. Ať už jde o koncentraci na jednoho odběratele, závislost na konkrétním trhu nebo odvětví či třeba měnová a úroková rizika. Zároveň se ukazuje, že firmy oceňují schopnost banky přemýšlet s nimi dopředu. Neřešit jen aktuální transakci, ale pomoci nastavit financování tak, aby obstálo i v případě, že se podmínky na trhu změní. Právě tahle kombinace zkušeností a dlouhodobého pohledu je dnes podle mě tím, co od banky očekávají nejvíc.

Co dnes podle vás nejvíc odlišuje firmy, které dokážou investovat a růst, od těch, které stagnují?

Ten rozdíl vidíme velmi jasně a není primárně daný sektorem nebo velikostí firmy. Klíčová je vize. Firmy, které investují a posouvají se dál, mají poměrně jasno v tom, kam chtějí směřovat a jakou přidanou hodnotu chtějí dlouhodobě vytvářet. Investice pro ně nejsou reakcí na aktuální situaci nebo příležitost, ale součástí širší strategie. Naopak firmy, kterým jasná vize chybí nebo ji neumí převést do konkrétních kroků, často zůstávají v defenzivě. Vyčkávají, reagují spíš na okolnosti než na vlastní plán a nejistotu mohou vnímat jako důvod, proč rozhodnutí odkládat. To se pak promítá i do jejich konkurenceschopnosti.

Zároveň se ukazuje, že firmy s jasnou vizí dokážou lépe pracovat s rizikem. Nespoléhají se jen na jeden produkt, trh nebo odběratele a systematicky řeší diverzifikaci i strukturu svého podnikání. Právě schopnost propojit dlouhodobou vizi s konkrétními investicemi je dnes tím, co podle mě odlišuje úspěšné firmy od těch, které stagnují.

Který DIP na trhu je nejlepší a proč? Máme komplexní analýzu trhu a známe odpověď

12. 11. 2025 ▪ 5 min. čtení

V posledních letech se hodně mluví o digitalizaci bankovnictví. Kde je podle vás její skutečný přínos a kde už naopak naráží na své limity?

Digitalizace má v bankovnictví obrovský smysl tam, kde zvyšuje efektivitu a zjednodušuje každodenní rutinu. Typicky u plateb, reportingu, správy účtů nebo napojení na interní systémy firem. V těchto oblastech dnes klienti očekávají rychlost, jednoduchost a automatizaci a tam digitální řešení fungují velmi dobře. Limity digitalizace se ale ukazují ve chvíli, kdy se rozhoduje o složitějších věcech. Jak strukturovat financování větší investice, jak pracovat s riziky nebo nastavit financování tak, aby fungovalo i při změně podmínek na trhu. Tady podle mě žádný systém nenahradí zkušeného bankéře, který rozumí konkrétní firmě, jejímu byznysu a širšímu kontextu.

Ideální stav proto není buď digitalizace, nebo osobní přístup, ale jejich kombinace. Rutinní procesy mají být maximálně digitalizované, aby firmám šetřily čas a náklady. Zároveň ale musí zůstat prostor pro lidský úsudek tam, kde jde o strategická rozhodnutí. Uvidíme, jakou roli budou v rozhodování hrát nástroje umělé inteligence.

Které typy projektů dnes podle vás nejvíce testují schopnost firem i bank přemýšlet dlouhodobě a strategicky?

Nejčastěji jde o velké investiční projekty s vysokou kapitálovou náročností a dlouhým investičním horizontem. Typicky o energetiku, infrastrukturu nebo rozsáhlé investice do výrobních kapacit. To jsou projekty, které zásadně ovlivňují fungování firem na mnoho let dopředu a nedají se řešit jen jako izolovaná investice. U části těchto projektů navíc nejde jen o vztah mezi firmou a bankou, ale často mají mezinárodní přesah nebo do nich zasahuje veřejný sektor. To platí zejména u infrastrukturních projektů nebo modelů typu PPP. Tam je klíčové, aby byly jasně nastavené role, odpovědnosti a dlouhodobý rámec spolupráce všech stran.

Raiffeisenbank působí v širším regionu střední a východní Evropy. Jaký význam má toto mezinárodní zázemí pro české firemní klienty a v čem se jeho přínos nejvíce projevuje v praxi?

Především jde o možnost pracovat s bankou, která má silné zázemí v regionu střední a východní Evropy. Pokud klient působí nebo chce působit ve více zemích, dokážeme mu nabídnout koordinovaný přístup napříč těmito trhy, a to jak z pohledu financování, tak běžných bankovních služeb. Nespornou výhodou je také to, že máme přímou znalost jednotlivých lokálních trhů. Nejde jen o centrální pohled, ale o zkušenosti z konkrétních zemí, které se dají využít při práci s českými firmami, zejména v okamžiku, kdy uvažují o expanzi nebo už v regionu aktivně podnikají.

Když se ohlédnete za uplynulým rokem a podíváte se na výhled do roku 2026, co považujete za hlavní posun ve firemním bankovnictví a co bude pro firmy v příštím období nejdůležitější?

Podle mě se definitivně potvrdilo, že nejistota není krátkodobá epizoda, ale trvalá součást prostředí, ve kterém firmy fungují. Rok 2025 byl v tomto ohledu hodně o hledání rovnováhy mezi opatrností na jedné straně a potřebou dál investovat a rozvíjet byznys na straně druhé. Diskuse s klienty o scénářích rozvoje, s nimi spojených rizicích a možnostech jejich řízení prostřednictvím našich produktů jsou na denním pořádku. Z pohledu firemního bankovnictví se také výrazně posunulo téma efektivity. Firmy čím dál víc řeší, jak si zjednodušit procesy, ušetřit čas a mít lepší přehled o svých financích. Nejde přitom jen o nové produkty, ale často o to, jak jsou bankovní služby schopné zapadnout přímo do jejich každodenního fungování. To je oblast, která se bude dál rozvíjet i v roce 2026.

Kdybyste měl na závěr dát firmám jedno doporučení, na co by se v současném prostředí měly nejvíce soustředit při svém dalším směřování, co by to bylo?

Vždy se trochu zdráhám dávat univerzální rady, protože každý byznys je jiný. Ale pokud bych měl vypíchnout jednu věc, tak je to schopnost pracovat s nejistotou. Přijmout ji jako součást reality a nesnažit se ji vytěsnit. Firmám bych doporučil, aby si zvykly přemýšlet ve scénářích. Nečekat, že se podaří přesně odhadnout budoucnost, ale připravit se na několik možných variant vývoje. To pak výrazně zlepšuje kvalitu rozhodování, ať už jde o investice, financování nebo strategické kroky. Důležité je také mít jasno v tom, kam firma směřuje a proč. Pokud existuje srozumitelný směr a dobře promyšlená strategie, je mnohem snazší se v nejistém prostředí rozhodovat a reagovat na změny. Právě kombinace jasné vize a práce se scénáři podle mě dává firmám největší šanci obstát i do budoucna.

Text vznikl ve spolupráci s Raiffeisenbank.