Když Jules Massenet, jeden z největších operních skladatelů 19. století, zkomponoval ve svých necelých třiceti letech svou Máří Magdalénu, byl to jeho první skladatelský triumf. Vynesl mu obdiv Petra Iljiče Čajkovského, Charlese Gounoda nebo Georgese Bizeta. Po premiéře v pařížském divadle Odéon na Velký pátek 11. dubna 1873 mu dokonce ohromený Bizet napsal: „Z naší moderní školy nikdy nevzešlo nic takového. Mám z toho horečku, ty bandito!“
„Drame sacré“ neboli duchovní drama, jak Massenet dílo na libreto Louise Galleta nazval, popisuje poslední dny Ježíšova života pohledem Méryem (Máří Magdalény). Příběh začíná na veřejném shromáždění, kde se Ježíš s Máří setkají poprvé a Ježíš jí přislíbí, že ji večer navštíví v jejím domě. Moment, který zřejmě zavdal příčinu k nařčení skladatele, že si vykládá vztah Božího syna a hlavní hrdinky jinak než jen jako čistě duchovní. Třetí dějství pak začíná na Golgotě, kde Máří truchlí u Ježíšova kříže, a drama končí oslavně zobrazením jeho vzkříšení.
Milostný příběh, nebo láska k Bohu?
Massenet nebyl prvním ani posledním, kdo spekuloval o vztahu Ježíše a Máří Magdalény, stačí připomenout fiktivní thriller Da Vinciho kód od Dana Browna. Že byla Máří „společnicí Spasitele“, ostatně uvádí již Filipovo evangelium, sepsané někdy na počátku prvního tisíciletí (koptský překlad z třetího či čtvrtého století po Kristu byl objeven po druhé světové válce v egyptském Nag Hammádí). V žádném případě to ale neznamená, že by se kdy mezi nimi potvrdil milostný vztah. Nálepku „kajícnice“, jež žila hříšným, promiskuitním životem, přisoudil Máří v šestém století papež Řehoř I. To on ji prohlásil za padlou ženu a trvalo čtrnáct století, než ji papež Pavel VI. v roce 1969 omilostnil.
Verdi vás nutí odložit masku každodennosti a přejít na jinou úroveň
Pro Masseneta byla ale pochybná pověst Máří Magdalény nesmírně lákavou zápletkou, a to navzdory tomu, že pro ni v evangeliích neexistuje jediný důkaz. Hned v úvodu podpořil skladatel obraz padlé ženy tím, že ji u bran Magdaly vystavil nelítostnému posměchu davu. „Skutečně pláčeš? Hanbu na tebe, děvko!“ zpívá rozvášněný sbor. Spekulace o milostném vztahu Máří a Ježíše pak přiživil ve druhém dějství, když vložil Méryem do úst dvojsmyslná slova: „Žiji jen díky myšlence na něj a unavena přílišným studem prosí má duše o jeho návrat tak, jako vyčerpaná a zlomená květina volá po rose a prvních polibcích dne!“ Co se ale jeví možná jako nejvíce šokující, je duet Jidáše a Marty ve druhém jednání, který naznačuje, že Jidášovou pohnutkou ke zradě nemusela být ani touha po penězích, ani zklamání z Ježíšova učení, ale úplně obyčejná žárlivost.
Fikce za hranou? Ano. Ale přesně tak se rodí drama! „Rozumím, proč to tak Massenet napsal. Chtěl biblické figury prostě zlidštit, což je mi blízké, protože rád hraji postavy z masa a kostí,“ říká pražský představitel Ježíše, australsko-čínský tenorista Kang Wang, aktuálně jedna z největších hvězd nastupující pěvecké generace. Jen pro zajímavost: sympatického pěvce, který miluje český medovník a výborně ovládá čínská bojová umění, předurčuje k zářivé pěvecké kariéře už jeho jméno. Kang se totiž v čínštině nazývá krk v souhvězdí Draka.
„Kdybych měl Máří Magdalénu k něčemu přirovnat, tak k Nabuccovi. To je také biblický příběh vyprávěný ve sledu nádherných hudebních čísel,“ tvrdí dirigent Robert Jindra, který bude řídit pražskojarní provedení. „V tomhle díle následuje jeden ‚šlágr‘ za druhým. Jde o okouzlující, romantickou hudbu, jednu z nejromantičtějších, které znám. Závěr vystupňovaný až do jakési apoteózy je zkrátka strhující.“
Další obrovskou devízou tohoto díla na pomezí opery a oratoria je fakt, že nepůsobí ani v koncertním provedení staticky. Zrcadlí se v něm Massenetův obrovský talent a cit pro dramatickou situaci. To dokládá i partitura, do které skladatel vepsal četné režijní poznámky. Například to, že ve scéně ukřižování nemá být Ježíš vidět. I proto bývá Máří Magdaléna občas prováděna scénicky. Také v Praze se můžeme těšit na určité prostorové řešení, které Robert Jindra potvrzuje slovy: „I mě ten příběh láká k nějaké ‚akci‘, aby to nebyl pouze koncert.“
Světová hvězda v roli Máří
Při premiéře v roce 1873 se v hlavní roli Méryem představila slavná francouzská mezzosopranistka Pauline Viardotová. „Massenet pro ni psal velice často. Měla údajně obrovský hlasový rozsah, který pojmul jak výšky, tak hloubky v plné barvě. Proto může role Máří působit při prvním otevření partitury jako mezzosopránová. Problém je ale s tessiturou, tedy s polohou, ve které se hlas pohybuje nejvíce. Tou se pro mezzosoprán stává tento part mnohem vypjatější. Zároveň se tak svým způsobem omezuje měkkost a lyrika, kterou v této roli cítím jako klíčovou. A také se přiznám, že je mi bližší, když Máří interpretuje spíše lehčí hlas. Neříkám jemný, ale lehčí, který dokáže pojmout nejenom dramatickou střední polohu, ale zapojit i úžasnou lyriku ve vyšší poloze. Pražskému jaru se podařilo získat jednu z nejlepších operních zpěvaček současnosti Aleksandru Kurzakovou. Záběr jejího repertoáru je neskutečně široký, na jednu stranu zpívá Toscu nebo Turandot, zároveň ji dodnes můžeme slyšet jako Mimi v Bohémě. Díky této nadstandardní flexibilitě má předpoklady tento typ role zvládnout a mít všechny polohy, které jsou pro ni zapotřebí,“ říká Robert Jindra.
Aleksandra Kurzaková dnes patří k nejvyhledávanějším sopranistkám světa. Na operní jeviště vstoupila v jednadvaceti letech, kdy po boku matky a zároveň učitelky Jolanty Żmurkové debutovala jako Zuzanka ve Figarově svatbě. Dnes zpívá Turandot a připravuje se na roli Carmen. V roce 2004 se poprvé představila v Metropolitní opeře a vzápětí také v Královské opeře Covent Garden v Londýně. Na obě tyto scény se s železnou pravidelností dodnes vrací. Mimo jiné alternovala s Annou Netrebko a Ailyn Pérez Toscu, kterou v roce 2025 zahájil své působení v Covent Garden dirigent Jakub Hrůša.
V roce 2010 dobyla další metu – milánské Teatro alla Scala – a ve svém životopise má i řadu úspěšných produkcí ve Vídeňské, Bavorské či Berlínské státní opeře nebo na slavném Salcburském festivalu. „Vždycky jsem měla ve zvyku nazývat Masseneta francouzským Puccinim díky jeho vokální lince, velmi bohaté harmonii a tomu, jak pracuje s orchestrem,“ říká o skladateli, jehož Máří Magdalénu bude v Praze zpívat poprvé.
Také ona vítá, že Massenet vnesl do biblického příběhu lidský aspekt. „Z náboženského pohledu se možná můžeme na Máří dívat jinak, ale byla to lidská bytost, stejně jako Ježíš Kristus byl lidská bytost. Massenet jejich party napsal způsobem, který nám dává možnost pracovat se skutečnými pocity,“ říká. „Jsem katolička, křesťanka. Když si ale odmyslím svou víru a začnu o tom přemýšlet s chladnou hlavou, samozřejmě se sama sebe ptám, proč žena této, řekněme, vratké pověsti stála u Ježíšova kříže společně s jeho matkou? Jaké je v tom poselství? Možná byla pro Ježíše opravdu něco víc než jen cizí člověk? Nebo ji možná chtěli jen takto ‚označkovat‘, když se budovala církev? Nevíme. Je to ale krásný příběh, který dává naději, že i když se v životě dostanete na samotné dno, můžete se změnit, můžete se stát lepším člověkem, a že vždycky může přijít pomoc. A to je krásná zpráva! To, co nám Ježíš Kristus skutečně dal, je láska. O ničem jiném to není. Pokud se na to podíváme čistě z pohledu křesťanství, jde o lásku. O to, že milujete bližního stejně jako sebe sama,“ dodává emotivně.
Již zmíněné další dvě důležité postavy dramatu – Jidáše a jeho sestru Martu – uslyšíme v podání předních sólistů Opery Národního divadla a Státní opery: basisty Františka Zahradníčka a držitelky International Opera Award 2024 v kategorii „Rising Star“, islandské mezzosopranistky Arnheidur Eiríksdóttirové. Sbor a Orchestr Opery Národního divadla bude řídit Robert Jindra, jehož slovy také uzavřeme naše vyprávění o tomto mimořádném díle: „Massenetova hudba je jakýmsi přechodem od Richarda Wagnera k francouzské eleganci směřující až k barvám impresionismu. Často se tematicky upíná k Orientu, mýtům, legendám, pohádkám nebo právě k biblickým námětům. Tento skladatel měl nevídaný divadelně-dramaturgický instinkt. Proto Máří Magdaléna osciluje mezi sakrálním a jevištním dílem. Nejedná se však jen o duchovní, ale i o mimořádně dramatickou skladbu.“
Máří Magdaléna
Sbor a Orchestr Opery Národního divadla
Robert Jindra – dirigent
Kurzaková, Kang Wang, Eiríksdóttirová, Zahradníček
Národní divadlo, 27. května
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
