Potrubí z časů socialismu dostává druhou šanci. Bez zavlažování polí některé plodiny neobstojí

Pod mnoha českými poli dodnes leží rozsáhlá síť potrubí a mezi nimi vedou kanály a přivaděče, které jsou pozůstatkem éry velkého budování závlah v době socialismu. Historicky vznikla závlahová infrastruktura na území o rozloze zhruba 180 až 200 tisíc hektarů.

Původ českých závlah sahá až do 19. století, jejich masivní výstavba ale probíhala hlavně ve druhé polovině 20. století. Stát je tehdy budoval pro velká družstva a státní statky. Část z nich slouží dál. Jiné po revoluci zarostly, přišly o čerpadla a hydranty nebo je přerušila nová výstavba. Po desítkách let úpadku se však závlahy znovu dostávají do centra pozornosti. Důvod je prostý: změna klimatu a s ní častější sucho.

Letos nedostatek vody zasáhl nejen tradičně suchou jižní a střední Moravu, ale také Vysočinu a další oblasti. Na polích zasychala kukuřice, cukrovka či pícniny, trpěly ovocné stromy a farmářům začalo chybět krmivo.

Agrární komora odhaduje, že kvůli suchu a dalším výkyvům počasí bude letos v českém zemědělství chybět přibližně 20 miliard korun. Její prezident Jan Doležal proto označuje investice do vody nejen za náklad, ale také za prevenci budoucích ztrát.

Vysychání Evropy se posouvá na sever, riziko dezertifikace už se týká i Česka. Nová mapa odhaluje kde

10. 8. 2026 ▪ 7 min. čtení

„Zájem o závlahy jednoznačně roste, především kvůli častějším a delším obdobím sucha,“ říká Doležal. Největší význam mají podle něj pro ovoce, zeleninu, brambory či chmel a především pro oblasti, jako jsou jižní Morava a Polabí.

U zeleniny už přitom podle pěstitelů nejde o pojistku pro mimořádně suchý rok. „Zelenina se bez nich v podstatě pěstovat nedá,“ uvádí tajemnice Zelinářské unie Čech a Moravy Zuzana Přibylová. Prakticky každý druh podle ní potřebuje vodu alespoň v některé citlivé fázi vývoje a spolehlivý přístup k ní se stal podmínkou stabilního výnosu a kvality. Největší význam mají závlahy kromě zeleniny také u ovoce, chmele, révy nebo raných brambor.

Od velkého budování k rozpadu

Podle studie Výzkumného ústavu monitoringu a ochrany půdy (VÚMOP) bylo v Česku v minulosti a hlavně v době socialismu vybudováno přibližně tisíc závlahových staveb či soustav na ploše přesahující 180 tisíc hektarů. Zlom přišel na začátku devadesátých let. Družstva a státní statky se rozpadala či transformovala, noví vlastníci často neměli o údržbu zařízení zájem a část infrastruktury zničily krádeže a vandalismus.

Důsledky jsou patrné dodnes. Výzkumníci při mapování identifikovali historické či současné závlahy zhruba na 175 tisících hektarů. Podle tehdejších zjištění ale bylo alespoň částečně funkčních přibližně 41 procent této plochy. Velká část zařízení navíc pochází ze 60. až 80. let a potrubní sítě vybudované před rokem 1993 jsou často na hranici technické životnosti.

Podle předsedy Ovocnářské unie Martina Ludvíka byla oblast závlahových soustav dlouhodobě podceňována a dnes je v ní velký investiční dluh. V některých regionech podle něj může dojít až k tomu, že bez dostupné vody přestane ekonomicky dávat smysl pěstování některých plodin.

Nejnovější údaj Českého statistického úřadu, který poskytlo ministerstvo zemědělství, hovoří o 43 tisících hektarech zavlažované plochy v roce 2023. Nová data mají být k dispozici v roce 2027.

Starou kostru nebourat

Návrat závlah pravděpodobně nebude znamenat obnovování socialistických soustav v původní podobě. Petr Karásek z VÚMOP očekává spíše spojení starého a nového: pokud přežil zdroj vody, přivaděč nebo páteřní část systému, může být ekonomické je zachovat a doplnit novými čerpadly, potrubím, řízením či přesnější technologií na poli. „V praxi je mnohem častější využít zachovalou původní kostru a na ni napojit moderní technologii,“ říká.

Ukázkou je soustava Krhovice–Hevlín na Znojemsku. Hlavní část soustavy vznikala už od padesátých let, přesto zůstala v provozu a postupně se modernizovala.

Stát ostatně část velké infrastruktury stále přímo spravuje. Státní pozemkový úřad má 64 kilometrů otevřených a 37 kilometrů zatrubněných závlahových kanálů, sedm čerpacích stanic a čtyři vodní nádrže. Zařízení jsou podle úřadu provozuschopná – v letech 2024 a 2025 šlo na jejich provoz, údržbu a opravy přibližně 19 milionů korun ročně. Úřad se soustředí hlavně na modernizaci systémů na Břeclavsku a Znojemsku.

Nestačí postavit potrubí

Největší problém přitom nemusí představovat stáří zařízení, nýbrž to, co jím má téct. „Pro cílené zvýšení zavlažované plochy podle mě prostor máme, pro plošné a neomezené rozšiřování závlah určitě ne,“ říká Karásek. Potřeba vody totiž vrcholí právě v době, kdy bývají průtoky nejnižší. Budování závlah proto musí jít ruku v ruce s možností vodu v období dostatku zachytit a uchovat.

Podle Přibylové je potřeba vytvářet podmínky, abychom dokázali vodu zachytit v době, kdy jí je dostatek, a využít ji v období, kdy ji zemědělská produkce potřebuje. „Budoucnost tedy vidíme především v lepší akumulaci vody, obnově nádrží a infrastruktury, přesnějším řízení závlah a technologiích, které dokážou se stejným množstvím vody hospodařit efektivněji,“ uvádí Přibylová.

Rozhovor

Nejhorší období za 2000 let a bude hůř. Expert vysvětluje, jak může sucho a vedro zlikvidovat českou ekonomiku

14. 8. 2026 ▪ 8 min. čtení

Tomáš Hrdinka z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka říká, že vodohospodářské soustavy zatím s výraznou spotřebou vody pro závlahy moc nepočítají. „Hlavní spotřebu vody budou stále obstarávat domácnosti, které tvoří přibližně 30 procent, a průmyslová výroba s energetickou spotřebovávají zhruba 60 procent. Voda pro závlahy by mohla v budoucnu stoupnout z dnešních dvou až tří procent k pěti procentům,“ odhaduje Hrdinka.

Jižní Morava ukazuje, jak úzce je budoucnost závlah spojena s možností vodu nejprve někde zadržet. U Novomlýnských nádrží se dlouhodobě řeší zvýšení hladiny o 35 centimetrů na původně projektovanou kótu. Podle Povodí Moravy by tím zásobní objem soustavy vzrostl přibližně o devět milionů metrů krychlových vody, využitelné mimo jiné pro zemědělské závlahy. K realizaci zvýšení hladiny však zatím nedošlo.

Podobně problém popisují zemědělci. Kromě dostupnosti zdrojů narážejí na investiční náklady, cenu elektřiny pro čerpání, povolování odběrů i rozdrobené vlastnictví půdy. Podle předsedy Ovocnářské unie Martina Ludvíka komplikuje některé projekty dohoda s množstvím vlastníků, protože zemědělci velkou část obdělávaných pozemků nevlastní.

Významný vliv mají také samotné náklady na čerpání. Vodu je často potřeba dopravovat na větší vzdálenosti nebo překonávat převýšení, takže se cena elektřiny přímo propisuje do ceny produkce. Doležal upozorňuje také na celoroční platby za rezervovaný příkon u systémů, které přitom běží jen část vegetační sezony.

Kvůli klimatickým změnám zažívají rozmach i závlahy vinic.

Foto: Shutterstock

Státní podpora závlah

Ministerstvo zemědělství nyní chystá samostatnou strategii rozvoje zemědělských závlah. Dokument ještě není hotový a teprve v něm má stát určit, kam chce zavlažovanou plochu dlouhodobě posunout. Ministerstvo však už nyní říká, že její rozšiřování kvůli klimatické změně považuje za nezbytné.

Na dotační program Závlahy II, který končí letos, má od roku 2027 navázat třetí etapa s předpokládaným ročním rozpočtem 150 milionů korun. „Od roku 2017 stát prostřednictvím nynějšího programu poskytl přes 600 milionů a podpořil více než 350 projektů,“ uvádí Marek Otava, zástupce tiskového mluvčího ministerstva zemědělství. Peníze mohou směřovat nejen do postřikovačů či kapkové závlahy, ale také do potrubních rozvodů, nádrží a čerpacích stanic.

Budoucnost vody a vodárenství

Stáhněte si přílohu v PDF

Zmíněná kapková závlaha není podle zemědělců použitelná všude. „Některé plodiny, například zelenina nebo různé polní plodiny, potřebují plošné typy závlah, které jsou náročnější na větší objem vody a pro něž je třeba budovat závlahové soustavy,“ uvádí Ludvík.

Igor Pelíšek, předseda Spolku vlastníků, provozovatelů a uživatelů závlahových zařízení ČR, předpokládá, že rozvoj závlah bude řešit také některý z příštích kulatých stolů na ministerstvu zemědělství. Podle Pelíška musí Česko držet krok i se zahraničím. „Tam probíhají masivní investice do závlahové a související vodohospodářské infrastruktury,“ upozorňuje Pelíšek a dodává, že závlahy jsou významným přínosem pro ekonomiku, protože stabilizují zemědělské výnosy.

Podle Přibylové je obnova závlahové infrastruktury strategickou investicí. „Nejde jen o reakci na jeden suchý rok. Pokud chceme v Česku udržet a ideálně zvýšit produkci zeleniny, musíme současně zajistit, aby pěstitelé měli dlouhodobě dostupnou vodu a infrastrukturu, která ji dokáže spolehlivě a efektivně dopravit tam, kde je potřeba,“ zdůrazňuje Přibylová. 

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost vody a vodárenství.