Česko je na střeše Evropy, musí si vodu pochytat, říká ředitel pro hydrologii ČHMÚ

V Česku není hydrologické sucho žádnou novinkou, velmi suchá období jsme zažili například v letech 2015, 2003, 1982, ale i před začátkem moderního měření plošných územních srážek. Letos se extrémní sucho stalo mediálním tématem díky vizuálům klesající hladiny Orlíku a také kvůli kombinaci nedostatku srážek s letními vlnami veder. Podle Daňhelky se podobným jevům do budoucna nevyhneme a nezbývá nám nic jiného než se na suché podnebí adaptovat.

O problému sucha slyšíme v posledních letech opakovaně, stává se možná už jedním z dlouhodobých problémů, vůči kterým se společnost časem stane otupělá. V čem konkrétně byl tento rok z hlediska sucha mimořádný?

Zatím děláme, jak se říká, účet bez hostinského, protože letošní rok ještě není ukončený. Nicméně je pravda, že už jsme letos nějaké mimořádné jevy zaznamenali, a to především tři významné vlny veder.

Co se týče sucha, je složité dělat nějaká srovnání jednou společnou metrikou, protože je to komplexní fenomén, který se podle jednoho ukazatele porovnat nedá. Velmi suchý byl například i rok 2024, pak ale přišla v září povodeň, která to celé vyrovnala. Letošní rok je také suchý, ale je potřeba si říct, že na něj už bylo založeno v tom loňském, který žádnou větší povodeň nepřinesl. Spoustou vodních toků vloni protekl nejnižší objem vody za celou dobu, kdy to pozorujeme. Na Lužnici například od roku 1911. Sucho se kumuluje delší dobu, takže když letos pozorujeme nízkou hladinu řeky, je to vlastně výsledek loňského sucha.

Vloni to ale nebylo tak viditelné jako letos, kdy to pozorujeme na krajině a především na prázdných přehradách, jako je Orlík. Tenhle obraz se stal jakýmsi vizuálním symbolem problému, který tady byl už dřív, jen potřeboval zviditelnit, aby si to společnost uvědomila.

Zmínil jste letošní vlny veder. Ty se suchem přímo souvisí.

Je to samozřejmě jeden z faktorů, které sucho prohlubují, protože vedro zvyšuje výpar. Letošní rok je rozhodně výjimečný právě kvůli kombinaci sucha a vedra. Některé hydrologické parametry jsou letos největší, jaké jsme kdy naměřili. Jenže měříme v podstatě teprve od šedesátých let minulého století.

Jak se u dlouhodobé veličiny, jako je množství srážek nebo stav podzemní vody určuje, co je normální?

Porovnává se to s průměrem hodnot během posledních tří ukončených desetiletí. Takže teď je klimatologický normál typická hodnota z let 1991–2020. To také znamená, že například s dobou osmdesátých let, kterou si někteří pamatujeme ze svého dětství, už se současné hodnoty nesrovnávají.

V rozhovoru pro Český rozhlas jste řekl, že k vlnám veder paradoxně přispívá i to, že jsme snížili znečištění vzduchu a tím oslabili filtr, který brání dopadání slunečních paprsků na povrch Země. Znamená to, že ochrana životního prostředí v důsledku zvyšuje i sucho?

Některé nové studie opravdu ukazují, že čistější ovzduší zesiluje sluneční záření, které dopadá na povrh Země, což snižuje takzvané albedo a zvyšuje teplotu. Už samotné zvýšení teploty samozřejmě zvyšuje i výpar. Navíc když svítí sluníčko, voda se vlivem radiace vypařuje rychleji než při stejné teplotě ve stínu. Takže v jistém smyslu ano, čistější ovzduší přispívá k většímu suchu. Nicméně si nemyslím, že bychom se kvůli tomu měli snažit o větší znečištění vzduchu.

Jaké má aktuální sucho příčiny?

Záleží na tom, jaké sucho máme na mysli. Z klimatického pohledu je to jednoduché: výpar je větší než úhrn srážek. Deficit vody se navíc kumuluje dlouhodobě, takže i když třeba zaprší a vegetace na to krátkodobě zareaguje, tak se voda stejně nedostane hlouběji a spotřebuje se výparem.

Potom je tady půdní sucho, u kterého hraje důležitou roli stav a kvalita půdy. Za běžných okolností mají tyhle vlastnosti vliv na to, jestli a jak se sucho projeví. Letos je ale sucho tak extrémní, že se mu žádná půda ubránit nedokáže. Půda má vliv i na sucho ve vodních tocích, protože hladinu řek ovlivňuje její schopnost zasakovat vodu.

A nakonec se na tu otázku můžeme podívat z pohledu socioekonomického sucha. Když bereme sucho jako nedostatek vody, tak je to poměr mezi zdroji a spotřebou vody.

Když tedy mluvíme o socioekonomickém suchu, má na něj vliv i naše spotřeba?

Je to kombinace spotřeby a zdrojů. U zdrojů je to například otázka vodních nádrží. Jejich smyslem je zadržet vodu, když je jí hodně, a zachovat ji do doby, kdy jí bude málo. Jenže letos ani vloni nebyly žádné povodně, které by stav vody doplnily, takže už ta startovací pozice byla nedobrá. Do nádrží přitékalo méně vody, než se z nich vypouštělo a vypařovalo, takže se vyprazdňovaly. Letos poprvé jsme se dostali do situace, kdy se do zásobování dolní Vltavy a Labe musela zapojit vodní nádrž Slapy, protože v Orlíku už ubylo vody příliš.

Na straně spotřeby se zase můžeme podívat na malé vodárny z vlastních vrtů, které si budují některé obce pro své zásobování. Když v nich chybí voda, nemusí to být dáno jen poklesem zásob podzemní vody, ale také způsobem spotřeby. Obce, které si třeba před třiceti lety vybudovaly takový zdroj vody, mohou dnes mít i trojnásobný počet obyvatel. Nebo tam na víkend přijede spousta lidí, kteří si tam napustí bazény a nárazově je tam spotřeba vyšší, než vrty dokážou pokrýt.

Pomůže šetřit vodou na úrovni domácností?

Určitě to smysl má. Záleží samozřejmě na tom, jaké máte zdroje vody. V Praze to bilanci Želivky asi neovlivní, ale na individuální úrovni vám třeba jen úsporná sprchová hlavice s perlátorem sníží spotřebu vody až o třetinu.

Myslím si, že u hospodaření s vodou fungují příklady dobré praxe zdola, ať už jsou to chytré obce nebo zodpovědné domácnosti. Lepší než čekat, jak to vyřeší stát, je začít u sebe a pořídit si úsporné spotřebiče, zvlášť když se to rodině ekonomicky vyplatí.

Stát to nicméně řeší taky. Plán pro zvládání sucha už máme od roku 2017. Jak po téměř deseti letech hodnotíte jeho účinnost?

Vůbec to není špatný materiál. Mimochodem, s touto koncepcí (Koncepce ochrany před následky sucha pro území České republiky – pozn. red.) bylo Česko jednou z prvních zemí v Evropě, která sucho vůbec definovala jako problém a vytyčila si strategii pro jeho zvládání. Vznikly pak jednotlivé krajské plány a teď je možná čas je vyhodnotit, jak fungují v praxi.

Problém je ale v tom, že jsou to doporučení, která nemají samostatnou legislativní váhu. Dokument definuje záměry, které jsou nadčasové, ale nezavazují nás k zavádění dílčích opatření. Například víme, že potřebujeme více mokřadů a méně zastavěných ploch, přesto mokřadů ubývá a zpevněných ploch přibývá.

Proč to tak je?

Protože voda v Česku (ani jinde v Evropě) nemá jednoho garanta. Neexistuje ministerstvo vody. Řeší to několik různých ministerstev a dalších subjektů, které mají různorodé zájmy. Například potřebujeme stavět, a tak rozvolňujeme pravidla pro záplavová území a stavíme i na místech, kde hrozí povodně.

Já nicméně chápu, že stát má spoustu jiných priorit, a když se rozhoduje, jestli investovat víc do dálnic, do zdravotnictví, do důchodů nebo do řešení sucha, není to jednoduchá otázka. V posledních letech jsme se významně posunuli na úrovni krajské protipovodňové ochrany, máme výborné příklady toho, jak to někde funguje, ale nemáme asi kapacity ani peníze na to, abychom za pár let vyřešili sucho v Česku kompletně.

Zásadním způsobem teď sucho dopadá na zemědělství. Vy ale říkáte, že suché roky tu byly i v minulosti a zemědělci si s tím museli poradit i bez současných závlahových technologií…

Zemědělství vždycky záviselo na vodě, a když dlouho nepršelo, tak prostě nebyla úroda. Zároveň ale po každé velké suché epizodě přišla ve společnosti nějaká reakce, například po velkém suchu v roce 1874 se začaly budovat vodní nádrže. Celé vodní dílo Nové Mlýny bylo vybudované právě pro zemědělské závlahy na jižní Moravě. Na severní Moravě jsou zase velkokapacitní nádrže určené pro hutní průmysl. V tom právě spočívá logika socioekonomického sucha, že řeší vodní zdroje v souvislosti s konkrétní spotřebou na daném místě.

Budoucnost vody a vodárenství

Stáhněte si přílohu v PDF

Hutě už tolik vody v budoucnu potřebovat nebudou. Vznikají ale nové průmyslové zóny. Jak se z hlediska spotřeby vody proměňuje český průmysl?

Existuje ukazatel, který sleduje, kolik vody obecně spotřebuje česká ekonomika na každou vyprodukovanou miliardu korun. Tohle číslo klesá. Snižuje se i konkrétně u energetiky, tedy v množství potřebné vody na vyprodukování jedné gigawatthodiny. To jsou dobré trendy. Když jsme ale mluvili o zemědělství, tam naopak spotřeba vody narůstá.

Říkal jste, že v Česku nemáme ministerstvo vody, které by resort koordinovalo. Kdybyste byl ministrem vody vy, co by pro vás bylo prioritou v boji proti suchu?

To je složitá otázka. Nemyslím si, že by to šlo řešit plošně. Principiálně bych se snažil zacílit jednotlivá opatření na konkrétní lokality a na rovnováhu jejich současné i budoucí spotřeby a zdrojů. Je ale potřeba to řešit z hlediska celého povodí. Když někde potřebujeme vybudovat nádrž, aby město mělo zdroj pitné vody, není to jen jedno technické řešení, ale celá soustava opatření, aby například do té nádrže přitékala čistá voda bez pesticidů a podobně.

My máme štěstí, že se u nás stavěly už od předminulého století soustavy nádrží, ze kterých těžíme dodnes. Jsme na střeše Evropy a nemáme jiné zdroje, musíme si vodu pochytat, aby od nás neodtekla.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost vody a vodárenství.