Černý scénář pro Česko? Vzniknou u nás datová centra, ale zákazníky budou americké laboratoře

Lidstvo nikdy nemělo v rukách tak extrémně schopnou technologii, jakou má nyní. Umělá inteligence představuje jednu z největších příležitostí současnosti. Zároveň také výzvu, jak ji správně nasadit. Na důležitém rozcestí se nachází i Česko. Luděk Šafář, nový ředitel spolku prg.ai, vysvětluje, proč bude pro naši zemi klíčová schopnost AI implementovat, proč nestačí jen AI gigafactory a proč by se do debaty o umělé inteligenci měli zapojit nejen technologové, ale i odborníci z humanitních věd.

Je umělá inteligence příležitost, nebo hrozba?

Ohromná příležitost. Samozřejmě s sebou přináší i různá úskalí a rizika, ale věřím, že pozitiva převáží.

Trochu jsem narážela na případy z nedávné doby, kdy se autonomní systémy umělé inteligence dokázaly nabourat do cizích firem nebo australského zdravotního pojištění.

Za mě je důležité, že se o nich ví a otevřeně mluví. Přispívá to k většímu povědomí ve společnosti, která je v tomto poměrně rozdělená. Někteří lidé si dobře uvědomují schopnosti a potenciál AI, jiní ne. A právě podobné incidenty budují naši připravenost na to, že máme v rukách extrémně schopnou technologii.

Komentář

My, Boží AI aneb Unikla umělá inteligence ze zahrady Eden a má svobodnou vůli?

9. 10. 2026 ▪ 4 min. čtení

Na druhou stranu AI přišla nečekaně a rozvíjí se neuvěřitelně rychle, takže i když dochází k určitému dialogu, nemáte přece žádnou takovou zkušenost z historie.

Velmi zajímavý je samotný koncept nečekanosti, protože i v tomto ohledu je společnost rozdělená. Spolek prg.ai byl založen před sedmi lety předními vědeckými institucemi a hlavním městem Prahou právě proto, že někteří odborníci už tehdy očekávali, že dojde k jejímu významnému rozvoji. Ale ano, rozvíjí se rychleji, než jsme si všichni mysleli.

Spolek prg.ai vznikl s cílem vytvořit z Prahy evropské centrum umělé inteligence. V jaké jsme nyní fázi? Jaká jsou očekávání versus realita?

Praha je na tom skvěle, co se týče rozvoje talentů. Ostatně za několika klíčovými objevy na poli umělé inteligence, které dnes pohání její exponenciální rozvoj, stojí čeští výzkumníci. Zároveň je ale třeba si uvědomit, že ani zbytek světa nepřešlapuje. Naším úkolem je najít správnou roli Česka, potažmo Prahy, na mapě umělé inteligence.

Jaká by ta správná role měla být?

Na toto téma jsme vedli rozsáhlou diskusi na nedávném CEE AI Summitu se zástupci dalších evropských zemí. Podobné výzvy totiž neřeší jen Česko, ale i další malé ekonomiky, které nemohou v některých oblastech konkurovat velkým zemím nebo nadnárodním laboratořím. Naše pozice proto bude zejména ve schopnosti adopce AI, a to v oblasti ovládání a přizpůsobování velkých jazykových modelů. Čeká nás také spousta práce v oblasti psychologické a emoční stránky adopce umělé inteligence. Zatím jsme se soustředili převážně na technologické aspekty, nyní bychom měli začít pracovat i na tom, že mnoho lidí podobné technologie odmítá.

Jakým způsobem se toho dá docílit?

V první řadě je potřeba komunikovat a oslovovat různé části veřejnosti, nejen ty, kteří už mají o umělé inteligenci hlubší znalosti, ale i lidi, kteří se s ní teprve seznamují. Osobně mám největší obavy z rozdělení společnosti. Na jedné straně tu máme extrémně informované lidi, kterým AI mění život, na druhé tu jsou skupiny, které jsou hluboce podkomunikované a nikam se zásadně neposouvají.

Zapojování do debaty všech vrstev společnosti je klíčem k tomu, abychom se v této oblasti posunuli dál. Také proto od 2. listopadu spouštíme celorepublikový festival Dny AI, ve kterém si mohou lidé vybrat různé typy aktivit souvisejících s AI, které jsou určené různým cílovým skupinám. Osobně nepovažuji AI primárně za technologický, ale za celospolečenský fenomén.

V letošním roce se koná 5. ročník festivalu Dny AI. Bude v něčem specifický?

Specifický je především tím, jak se vyvíjí vnímání umělé inteligence. Podtitul letošního ročníku „Testováno na lidech“ do určité míry odráží skutečnost, že velká část populace už má s umělou inteligencí zkušenosti. Lidí, kteří jsou jí nezasaženi, už tolik nepotkáváme. Dostáváme se tak do fáze hledání toho, jak by nám mohla konkrétně pomáhat v osobním a pracovním životě. Letošní ročník tedy půjde více do hloubky.

V rámci Dnů AI pořádáte spoustu workshopů, seminářů a konferencí. Je nějaké konkrétní téma, na které byste chtěl návštěvníky nalákat?

Pro mě bude jednou z nejdůležitějších akcí konference AI for Business. Jejím cílem je podpořit adopci umělé inteligence ve firmách a ukázat možnosti jejího reálného nasazení. Zatímco individuální používání AI je dnes už poměrně rozšířené, ve firemním prostředí je situace složitější. Už jen tím, že jsou firmy svázané řadou vnitřních předpisů nebo regulatorními požadavky. Tohle je i jedna z výzev, před kterou dnes firmy stojí. Jak pustit novou technologii dovnitř, aniž by se zvýšila rizika.

Jaká je česká startupová scéna v oblasti AI?

Hodně formovaná akademickým zázemím. Jsme tradičně silní v rozpoznávání jazyka a obrazů. Některé klíčové objevy v oblasti jazykových modelů mají kořeny v Česku. Podobně jako jiné menší trhy ale narážíme na nejednotný kapitálový evropský trh, který neumožňuje dostatečnou koncentraci kapitálu a rychlý rozvoj. I proto jsme svědky exitů našich start‑upů na americký trh a do určité míry přesunu našeho know‑how za oceán. Jedná se o celoevropský problém, který je potřeba řešit.

Potřebujeme tedy takové evropské Silicon Valley?

Myslím si, že ano. Na druhou stranu si dovedu představit, jak těžké je něco takového udělat v evropském prostředí, které je velmi diverzifikované. Jinak se to realizuje v zemi s jednotným trhem o stovkách milionů obyvatel a jinak ve společenství nezávislých států, které sice našly způsob, jak ekonomicky spolupracovat, ale teď se potřebují dohodnout, jak se posunout na další úroveň.

Jak je v oblasti AI důležitá synergie byznysové, akademické a státní sféry?

Velmi. Pokud spolu firmy, akademická sféra a veřejný sektor nebudou komunikovat, hrozí dvě zásadní věci. Zaprvé může vznikat regulace, která nebude odpovídat potřebám firem. Zadruhé se na pracovní trh budou dostávat lidé, jejichž znalosti nebudou odpovídat tomu, co firmy potřebují. Propojování těchto oblastí je proto důležitý úkol, který před námi stojí.

Co by měl stát udělat pro rozvoj umělé inteligence v Česku?

Už nyní dělá hodně tím, že se účastní soutěže o zisk evropské AI gigafactory. Vnímám to jako důležitou příležitost ke zviditelnění země a zároveň jako důležitou aktivitu na evropské úrovni. Datová centra nám umožní zvládat výraznou zátěž spojenou s rozvojem a využíváním umělé inteligence a díky tomu budou firmy moct realizovat projekty, které by samy nebyly schopné dělat.

Dlouhou dobu jsme byli montovnou a trvalo nám, než jsme se dostali k vyšší přidané hodnotě. Hrozí nám podobné riziko i v souvislosti s AI?

Samozřejmě existují černé scénáře, kterých se snažíme vyvarovat. Jedním z nich je situace, kdy v Česku nevznikne dostatečně silná poptávka po využívání umělé inteligence. Začnou u nás růst datová centra, která různá použití umělé inteligence umožní, ale hlavními zákazníky se stanou americké laboratoře. Vybudujeme potřebnou infrastrukturu, ale místo abychom z ní generovali přidanou hodnotu, budou z ní těžit zahraniční subjekty.

Je to situace, které se snažíme vyhnout. Klíčové proto je, aby české firmy chtěly zavádět AI. Další černé scénáře nejsou omezené geograficky a do určité míry je nemáme pod kontrolou. Mluvím o tom, že jsme dosud neměli technologii, která by měla takovou míru nekontrolovatelné autonomie. Mluvili jsme o situacích, kdy se stroj rozhodne vlámat do jiného systému. Stejně se může rozhodnout i pro jiné věci, které nechceme, aby se děly.

Už jsem četla několik článků na téma, jak AI může potenciálně člověku ublížit.

Tento typ umělé inteligence, který stavíme na velkých jazykových modelech, má jednu specifickou vlastnost – technologie se vyvíjí sama učením. Výzkumné týmy následně zkoumají výsledky. A využívají k tomu modely, které mají snížené vnitřní zábrany, aby vůbec viděly, co se může stát. Často pak vznikají podobné věci, které jsou mediálně zajímavé, ale není to signifikantní k tomu, co opravdu hrozí. V laboratorních podmínkách může dojít k tomu, že bude nevhodně reagovat. Neznamená to ale, že bychom měli všichni raději AI přestat používat, protože něco hrozí.

Ředitelem prg.ai jste se stal relativně nedávno. S čím do organizace přicházíte? Jaká je vaše vize?

Jedním z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodl přijmout tuto pozici, je možnost spojovat světy, které k sobě jinak hledají cestu jen velmi těžko. To, že se pohybujeme na pomezí akademické sféry, veřejného a soukromého sektoru, nám dává unikátní pozici pro vytváření dialogu mezi nimi. Mojí vizí je dál pracovat na tom, aby byla umělá inteligence vnímána jako celospolečenské téma.

Dobrým příkladem je prg.ai Minor, který jsme iniciovali a který koordinujeme. Jde o vzdělávací program pro studující ČVUT a Univerzity Karlovy, který na AI nahlíží z technického, etického, bezpečnostního i společenského hlediska. Nedávno proběhlo slavnostní předávání certifikátů další kohortě absolventů a já měl velkou radost, že mezi nimi nebyli jen studující technických oborů, ale například i sociálních věd. Umělá inteligence postupně přestává být vnímána jen jako IT problematika a mezioborovost nabývá na významu. Čím více do výzkumných projektů zapojíme odborníky z humanitních a společenských věd, tím větší šanci máme najít odpovědi na hrozby, o kterých byla řeč na začátku.

Text vznikl ve spolupráci se spolkem prg.ai.