Beethovenovské projekty Pražského jara od A do Z a k tomu ještě něco navíc

Zdálo se mi nemožné opustit tento svět, dokud nevytvořím vše, co v sobě cítím,“ napsal Ludwig van Beethoven v roce 1802 ve své Heiligenstadtské závěti… a pustil se do práce. Bylo mu dvaatřicet a z klavírního virtuosa, který brilantností své hry přiváděl vídeňskou šlechtu do extáze a zároveň pobuřoval svou přímočarostí a vysokým sebevědomím, se pomalu stával – vinou zhoršujícího se sluchu – mrzoutem a samotářem, který se uzavíral sám do sebe. Postupná izolace od okolních vlivů však dala v jeho hlavě paradoxně průchod novým, revolučním myšlenkám, kterými nekompromisně nasměroval hudbu k romantickému 19. století. Když v roce 1827 zemřel, přišlo se s ním rozloučit odhadem třicet tisíc Vídeňanů. A dokonce i jeho snacha, se kterou se pět let soudil o svěření synovce Karla do péče, si ustřihla na památku pramen Beethovenových vlasů.