Je načase vytáhnout svetr. Cože?! Neměl by si ho obléci spíš premiér Fiala?

Invaze může být vnímána jako imperialistická, ale vhodnější je hodnotit ji jako klimatickou válku. Je to válka o zdroje, které jsou nyní kvůli změně klimatu vzácnější a jsou ohroženy kvůli evropským závazkům bojovat proti změně klimatu. Za prvé, od okupace ukrajinského poloostrova Krym a Donbasu Ruskem v roce 2014 tato území opakovaně trpěla nedostatkem vody, jak uvedla ukrajinská klimatoložka Svitlana Krakovská. Vodovody vedou z pevninské Ukrajiny, a protože oba státy byly ve válečném stavu, docházela voda v zemědělství i domácnostech. Nezapomínejme, že hovoříme o regionu velikosti Itálie.

Za druhé, Donbas je bohatý na uhlí a jižní pobřeží Ukrajiny je bohaté na ropu v okolí Zmijího ostrova. V neposlední řadě evropská Zelená dohoda pomohla Rusku vyvinout tlak na Evropskou unii. USA i Rusko to viděly jako poslední šanci získat evropské peníze na plyn. Již před začátkem ruské agresivní války se americký dovoz LNG ztrojnásobil. Nyní představuje dvě třetiny evropského dovozu plynu. Zatímco se EU zavázala k dekarbonizaci své ekonomiky, nechala jedno místo otevřené pro trojského koně: Německo a jeho nové dohody s Ruskem ohledně Nord Streamu 2. Situace jasně ukazuje, že Evropská unie musí jednat v souladu. Německo se totiž samo o sobě rozhodlo vyřadit uhlí a jadernou energii a celá Evropa je nyní kvůli němu přímo nebo nepřímo závislá na ruském plynu. 

Jde o změnu paradigmatu pro Česko a další země střední Evropy. Nyní vidíme, co se může stát, pokud budeme jednat na vlastní pěst. Můžete být, chcete-li, antievropští nacionalisté, ale tváří v tvář velkému ruskému medvědovi všichni cítí potřebu jednotné evropské akce. Během několika měsíců změnila střední Evropa svůj postoj k evropské solidaritě a jednotnému postupu o 180 stupňů. Byl to zrovna současný český premiér Petr Fiala, kdo se v roce 2015 fotil s Viktorem Orbánem na maďarských hraničních plotech s tím, že nebude solidární s Německem a nepřijme ani jednoho uprchlíka. V roce 2022 Česko potřebuje Evropu a Evropa potřebuje Česko. Jakkoliv podpora členství v Evropské unii mezi Čechy klesla za poslední dva roky o deset procent, exit z unie je nyní méně pravděpodobný. Údaje také jasně ukazují, že Evropská unie jako taková reaguje na Ukrajinu velmi pomalu. Většina Čechů (65 procent) je spokojena s kroky vlády, nejméně polovina považuje kroky Evropské unie za adekvátní. 

Jedním z důvodů je, že Česká republika v současnosti hostí největší počet ukrajinských uprchlíků na počet obyvatel. Třetina z nich je již součástí trhu práce a více než 90 procent si již našlo vlastní byt nebo bydlí u českých rodin, které jsou dotovány, aby je mohly ubytovat. Veřejná podpora přijímání uprchlíků samozřejmě rychle klesá a ty největší problémy ještě přijdou. Reakce české veřejnosti se ale zatím staly tak trochu dobrým příkladem. 

Podobně byly na začátku roku 2020 velké naděje, že sjednocená Evropa zvládne epidemii koronaviru. Ale orgány Evropské unie reagovaly příliš pomalu, takže každý ze států začal jednat na svou vlastní pěst. Výsledek byl děsivý. Se stovkami tisíc mrtvých. Naděje na společnou evropskou akci tváří v tvář ruské energetické a klimatické válce jsou proto nízké. Reakce na sankce byla příliš pomalá a nevidíme, že by fungovaly: Česko má aktuálně vyšší míru inflace než Rusko. Evropa poslala Ukrajině zbraně v hodnotě pouhých deseti procent plateb za ropu a plyn. Nedůvěru v datech už vidíme – v březnovém průzkumu, po ruské invazi na Ukrajinu, vzrostla veřejná podpora členství v NATO v ČR o 10 procent, zatímco podpora členství v EU klesla o dvě procenta (STEM). 

Středoevropské země, včetně Česka, se nyní musí stát součástí spolupracující Evropy. Není to přání, ale jediný způsob, jak udržet společný evropský projekt. Evropská spolupráce a solidarita je jednoznačně nejlepším obranným mechanismem proti ruské nebo jakékoli jiné agresi. 

Solidarita ale v první řadě musí přijít na národní úrovni. V době prohlubující se krize nemůže nechat vláda občany trpět samotné. Poslední analýzy energetiků, které modelují situaci, kdy Putin vypne kohouty, jasně ukazují, že naše nejlepší šance to zvládnout bez zásadních zásahů do průmyslu bude, když stát podpoří občany ve změně spotřebitelského chování. Snížit topení o jeden stupeň může ušetřit až šest procent spotřeby.

Klimatická změna nemůže za konkrétní požáry, ale zvyšuje jejich četnost a intenzitu, říká Přibyla

29. 7. 2022 ▪ 6 min. čtení

Výzkum České klima 2021 přitom jasně ukázal na celonárodním vzorku, že 72 procent českých občanů je ochotno přispívat k ochraně klimatu osobním zapojením se, i kdyby tak nečinili ostatní lidé. Navíc 64 procent Čechů a Češek se již často či velmi často zapojuje do boje proti změně klimatu snižováním spotřeby energií. Veřejná podpora ke snížení standardu vytápění a spotřeby tu tedy je, a pokud by došlo k vládnímu nařízení, mělo by být přijato pozitivně většinou společnosti. 

Petr Fiala ale musí jít příkladem. Není nic jednoduššího než stáhnout topení ve Strakovce o pět stupňů a na další tiskovce natáhnout svetr. Červený patří Hamáčkovi, zelený nosí prezident Zelenskyj. Modrý – bude mu ladit k plakátům Spolu. Nic se od koronaviru nezměnilo, spolu to zvládneme a můžeme z toho vyjít silnější. Naučíme se šetřit energiemi a nakonec postavíme i ty vlastní obnovitelné zdroje. Pokud ale půjde vláda příkladem a nenechá, jako v případě koronaviru, trpět občany samotné. Je načase vytáhnout svetry, i když venku zuří třicítky.

Autor je komunikační stratég a zakladatel studia Kontra