Když řidiči v zorném úhlu oka třeba po projetí křižovatky nebo kolem detektoru rychlosti probleskne malé nenápadné světlo, může mít nepříjemný pocit. Ptá se sám sebe, zda se při jízdě provinil proti pravidlům. Vždyť ho právě vyfotila policejní kamera. I když si třeba není jist, žádný přestupek přitom udělat nemusel, přesto systém uložil jeho snímek na rok do policejní databáze. Téma rezonovalo ve společnosti poté, co vyšlo najevo, že informace z dopravních kamer nakonec může dostat do rukou i finanční správa, která si je od policie vyžádala ke kontrole daní. Její právo potvrdil soud, na což na začátku srpna HN upozornily.

Nejenom soudní spor nastolil nepříjemnou otázku, zda stát odpovědný za silniční kontrolní systém uchovává fotky legálně a neporušuje zásady o ochraně osobních údajů.

Psal se rok 2015, kdy Policie České republiky začala na domácích silnicích a dálnicích budovat systém Automatická kontrola vozidel, který o čtyři roky později získal ještě přídomek Centrální. Je složený z kamer rozmístěných různě po republice, policii prý pomáhá pátrat po ukradených autech a státní orgány jím deklarují i svou činnost v boji proti terorismu. Pro zefektivnění práce při potírání trestní činnosti ale kamery snímají plošně všechna projíždějící vozidla a fotografie ukládají do policejní databáze.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Takových kamer je v Česku podle policie několik set, jen v Praze a Brně desítky. Jejich přesný počet ovšem policie, která dokumentaci shromažďuje, odmítá sdělit. „Primárně vždy rozhoduje vlastník kamerového systému, například obec. Do databáze Centrální automatické kontroly vozidel (CAKV) jsou předávány údaje z kamerových systémů, které jsou přímo ve vlastnictví Police ČR, nebo ze systémů, jejichž vlastník má s policií uzavřenou dohodu o jejich poskytnutí. Často je tomu tak u kamer určených k úsekovému měření rychlosti,“ odpovídá na dotazy HN vrchní komisařka Policejního prezidia Hana Rubášová.

Otázky a pochybnosti

Spravujícím orgánem CAKV je Úřad služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia. Kamery umístěné nejen ve městech a obcích, ale také na dálnicích a sjezdech nebo tunelech sbírají o řidiči, autě a jeho pohybu řadu informací. Jednak je to fotografie celého vozidla včetně tabulky s registrační značkou a její textový přepis, dále pak mezinárodní poznávací značka, datum s přesným místem a časem výskytu auta včetně směru jízdy a názvu pozemní komunikace. Systém také umí ze snímku identifikovat přesnou GPS souřadnici.

Rubášová potvrzuje, že kamerový systém může druhotně snímat i podobiznu řidiče a dalších cestujících v autě. Tvrdí však, že to není záměrem nebo cílem vedoucím k jednoznačné identifikaci osoby řidiče a členů posádky.

U advokáta Jana Vobořila z nevládní neziskové organizace na ochranu lidských práv Iuridicum Remedium to ale vyvolává pochyby. „Šmírování občanů je do jisté míry náplní práce policie. Otázkou tedy je, jestli jde o šmírování přiměřené a zda má zákonný základ. Systém zaznamenává všechny, tedy v drtivé většině řidiče, kteří se ničeho nezákonného nedopustili. Ve stávající podobě je podle mého názoru systém nelegální,“ říká pro HN advokát Vobořil.

Podstatné je, že snímky a data zůstávají v policejní databázi až jeden rok. „Preventivně“ jsou v systému bez jakéhokoliv rozlišování mezi řidiči a vozidly, tedy i když se dotyčný ničím neprovinil. Jen fotka celého vozidla v systému zůstává o něco kratší dobu, půl roku. K mazání se pak podle policie přistupuje po uplynutí dané doby automaticky.

Policie lhůtu považuje za přiměřenou. Vobořil je ale proti: „Záznamy jsou uchovávány po nesmyslně dlouhou dobu. Vše je pak činěno na základě vágního zmocnění policie monitorovat veřejný prostor a zpracovávat osobní údaje. Rozhodně nikde v zákoně není řečeno, že policie může pouze proto, že to jde, vytvářet pro budoucí použití obří databázi s údaji o pohybu všech řidičů a jejich aut.“ Problém je podle něj jakákoli doba uchovávání.

Policie tvrdí, že osobní údaje zpracovává z několika účelů, především kvůli vyšetřování přestupků a trestných činů. V případě CAKV jde však pouze o prevenci. Advokáta zaráží i tvrzení, že systémem se vyhlašuje boj proti terorismu. „Je to běžný způsob zdůvodňování zásahů do práv občanů. Těží z toho, že se lidé bojí a jsou ochotni akceptovat zásahy do svých práv, aniž by zkoumali, jak může daný zásah terorismu bránit. A to opravdu já netuším,“ hodnotí.

Policie na dotazy HN, kolik kradených aut bylo díky systému za poslední dobu vráceno původnímu majiteli, neodpověděla. Vobořil mu moc nevěří. „Vzhledem k tomu, že nejde o systém, který automatizovaně nahlašuje podezřelé údaje, ale pouze ukládá data pro budoucí možné využití, tak pochybuji, že by nějak přínosný byl,“ hodnotí.

Součinnost s finanční správou. A s kým dál?

Otázkou pak zůstává, kdo všechno do databáze má přístup. Jak je zmíněno výše, HN již dříve informovaly, že finanční správa může po policii žádat informace z CAKV o tom, kdy a kde se jaké auto pohybovalo. Toto její právo potvrdil v červenci Nejvyšší správní soud. Spor se týkal majitele auta Mercedes-Benz, který u finančního úřadu vzápětí uplatnil maximální odpočet DPH ve výši čtvrt milionu – auto prý koupil výhradně pro účely svého podnikání. Úředníky to ale zarazilo a vyžádali si knihu jízd. A vedle toho i od policie informace z kamer, především těch dálničních.

Když vyšlo najevo, že jízdy byly vykázány špatně, finanční správa odmítla odpočet na dani ve výši 244 tisíc korun uznat. Ačkoliv majitel vozu protestoval, že tento státní úřad by neměl mít k takovým údajům přístup a policie jí ho neměla poskytnout, soud mu nedal za pravdu. Poškozený chce spor hnát k Ústavnímu soudu.

Vobořil míní, že policie jednala v obecné zásadě o součinnosti při poskytování informací, která platí i ve vztahu k dalším orgánům státní správy. Advokát si proto dokáže představit, že o data budou žádat další správní úřady a třeba i soudy v civilních řízeních nebo zpravodajské služby.

„Problém nevidím primárně v předání dat, ale v tom, že policie data vůbec zpracovávala, což dle mého názoru může být rovněž porušením GDPR, případně zákona o zpracování osobních údajů,“ hodnotí Vobořil. Nejvyšší správní soud by se podle něj měl mnohem více věnovat samotné otázce legálnosti policejní databáze. Už před pěti lety Úřad pro ochranu osobních údajů nicméně konstatoval, že uchovávání záznamů z dálničních kamer je v pořádku. Ani pravidla GDPR o ochraně osobních údajů na to nemají vliv.

Advokátka z poradenské společnosti Grant Thornton Veroniky Odrobinové považuje za běžné, že se finanční správa zaměřuje na knihy jízd. Zapojení policie už je podle ní ale neobvyklé. „Z mého pohledu advokáta je to hodně velký zásah do soukromí,“ dodala již dříve pro HN s tím, že se s podobným případem ještě nesetkala.

Podle policie musí oprávnění k nahlédnutí do databáze vycházet ze zákona, proto data nemůže žádat úplně každý. „Soukromá osoba si vyžádat údaje vztahující se k jiným osobám zásadně nemůže. Soukromé fyzické osoby mohou využít svého práva na přístup ke svým osobním údajům,“ říká Rubášová. Každý občan tak může policii požádat o poskytnutí všech údajů, které o něm ochránci veřejného pořádku za rok nasbírali.

Vobořil říká, že je celý systém CAKV nastaven špatně. Vidí proto prostor na změnu. „Dokázal bych si představit systém, který by porovnával v reálném čase automaticky rozpoznávané registrační značky se značkami zájmových vozidel, tedy především těch kradených, případně spojených s nějakou trestnou činností. Zpracování by tedy probíhalo jen pro účely porovnání s referenční databází a nezájmová vozidla by byla vzápětí mazána,“ uzavírá advokát.