První dojem, který návštěvník získá v nejdelší tovární hale ve Spojených státech, ve firmě Lockheed Martin v texaském Fort Worthu, jsou pestré barvy. Žluté linky označují hranice a zábradlí, za kterými se v modré a šedivé změti lešení a krabic s díly skrývají světle zelené a zářivě bílé vznikající trupy nejmodernějšího letadla na světě, bitevního letounu F-35. Při pohledu shora na celou linku pak ještě svítí oranžové fólie, kterými jsou zakryté ty otevřené části letounu, na nichž se na daném stanovišti právě nepracuje.

Pohled na více než kilometr a půl dlouhou linku budí silný dojem. Pracovníci se tu pohybují různými typy elektrických golfových vozítek, ještěrek, vysokozdvižných vozíků nebo nákladních kol. Všude visí nápisy upozorňující na bezpečnost práce, na zemi je čisto a dělníci nemusí na oběd chodit do centrální kantýny. Jednu menší mají uprostřed haly.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Spolu s lakovnou a hangáry na sousedním testovacím letišti je tu v různé fázi rozpracovanosti na dvě stě letounů, o jejichž pořízení uvažuje i česká vláda. „Na každém pracovišti je stroj třicet dní a pak se posouvá dál,“ vysvětluje Don Kinard, který linku na výrobu letounů před necelými dvaceti lety budoval a vedl.

Začíná se montáží křídel a trupu, pak se přidává kabina, vyrobená ve vedlejší hale, motor a nakonec jde stroj na „kódování“, jak tu říkají speciálnímu nátěru, který zajišťuje, že bitevník je pro své nepřátele neviditelný – to je ona slavná technologie stealth. K nástřiku jedné z vrstev se používají i dva obří roboti.

U jednotlivých pracovišť svítí velké obrazovky, na kterých je vidět, pro jakého zákazníka daný stroj je, a v procentech je uvedeno, v jakém stadiu rozpracovanosti se nachází. V průběhu návštěvy skupiny českých novinářů byl vidět budoucí americký, izraelský, dánský či australský bitevník. Fotografování je zakázáno.

Každý ze strojů se skládá z 22 tisíc součástek, které dodává zhruba 1700 dodavatelů prakticky z celého světa – tedy ze zemí, jež Spojené státy považují za bezpečné spojence. Nedávno měl jeden z dodavatelů, americký Honeywell, problém, když se zjistilo, že jedna ze součástí malých magnetů pochází z Číny. „Vyšetřuje se, jak se to mohlo stát,“ řekl HN Joseph LaMarca, viceprezident letecké části Lockheed Martin zodpovědný za komunikaci.

Na výrobě F-35 mohou pracovat jen američtí občané, kteří projdou speciální bezpečnostní prověrkou. Přímo na výrobní lince pracuje zhruba 3500 lidí, stejný počet je u bezprostředních dodávek a služeb kolem ní. Kolem strojů stojí většinou muži, kteří při výměně směny odjíždějí z firemního parkoviště zpravidla typickými obřími pick-upy. V každém z nich sedí jeden člověk. Na citlivost k životnímu prostředí a zelenou ekonomiku se tady evidentně nehraje. Texas je bašta republikánů a v továrně Lockheed Martin je to poznat i při neformálních diskusích s manažery o politice.

Jaká je skutečná cena?

Výroba F-35 je zatím nejdražší vojenská zakázka ve světové historii. Vývoj a nákup zatím Spojené státy stály podle letošní zprávy amerického ministerstva obrany 412 miliard dolarů. Letadlo tak provází pověst, že je drahé jak na koupi, tak na provoz. Manažeři Lockheed Martin ale odmítali uvést jakákoli čísla, která by naznačovala aktuální cenu stroje i jeho provozu. Pouze podle nich o polovinu snížili náklady na údržbu, za které je odpovědná sama firma. Cena i náklady na údržbu a provoz prý klesají a budou klesat s tím, jak bude ve světě létat čím dál víc těchto strojů. Příští rok by při současném tempu zhruba 146 strojů ročně měli vyrobit tisící kus.

Pro českou vládu a voliče bude cena nejspíš nejdůležitějším kritériem. Vzhledem k tomu, že je předmětem jednání mezi vládami – stejně jako to, co všechno bude nákup obsahovat –, je možné o ní jen spekulovat na základě dostupných veřejných informací. Nejčerstvější evropští zákazníci Finsko a Švýcarsko, kteří výběr strojů podrobili velmi tvrdým testům, získají F-35 zhruba za 80 milionů dolarů za kus v případě Finska, Švýcaři téměř o 30 milionů dolarů za kus dráž. Rozdíl v ceně je daný tím, co všechno obsahuje smlouva, jaký bude druh servisu, kolik náhradních dílů a jaké výzbroje si kupec pořídí.

Další položkou je provoz letadla. Podle Nicka Smytheho, který má na starosti globální program údržby, by právě tady byl prostor pro zapojení českých firem, které požaduje český vyjednávací tým. Obvykle se podle něj u evropských uživatelů kombinuje údržba složená z vojenského personálu a domácí firmy.

„Prostor pro české firmy vidíme i v dodavatelském řetězci pro výrobu F-35,“ zdůraznil ale Greg Day, který má na starosti prodej letadla v severní Evropě. Nedávno v Praze zástupci Lockheed Martin jednali s představiteli 65 českých firem, které by se podle názoru Američanů mohly potenciálně o pozici dodavatele pro největší americkou zbrojovku ucházet –
a to nejen v jejím leteckém programu.

Podobně optimisticky vidí Lockheed Martin i investice do potřebné infrastruktury. Čáslavská základna, kde by případně české F-35 byly umístěné, podle Nicka Smytheho z devadesáti procent splňuje požadavky, které letoun má.

Bitevníky F-35, které jsou jedinými v praxi skutečně létajícími stroji páté generace a jejichž nejsilnější předností je podle výrobce schopnost propojení s ostatními systémy na bojišti, si nedávno v Evropě objednaly zmíněné Finsko a Švýcarsko. Česká delegace vedená náměstkyní obrany Blankou Cupákovou minulý měsíc navštívila USA a zahájila jednání s americkou vládou. Praha si totiž bude stroje kupovat od Washingtonu, firma Lockheed Martin je pouhým dodavatelem a všichni oslovení manažeři se zdráhali mluvit o podrobnostech případného kontraktu a ceny, protože to je podle nich právě otázka domluvy mezi vládami USA a Česka. Zatím podle zdrojů HN všechno vypadá optimisticky.

Českou vládu ale tlačí čas. Pronájem nadzvukových Gripenů končí nejpozději v roce 2029. Do října příštího roku chce ministryně obrany Jana Černochová (ODS) jednání uzavřít a případně vládě doporučit nákup. „Musí se objednat součástky od dodavatelů, takže od podpisu smlouvy k dodávce prvního stroje to trvá zhruba dva roky,“ vysvětlil Don Kinard.

Ve výrobě, která v menším měřítku probíhá i v továrnách v Itálii a Japonsku, začíná být trochu tlačenice. Stroj si objednává nejen americká armáda, ale v tuto chvíli probíhají dodávky dalším patnácti státům. Lockheed Martin vyjednává nyní kromě Česka i v Německu nebo Řecku a F-35 by se mohl stát standardním evropským letounem. „Pětadvacet procent dílů dodávají evropské firmy,“ zdůraznil Greg Day.

Česko uvažuje o 24 strojích. Určitě by všechny nedostalo do roku 2029, pokud by se pro F-35 rozhodlo. Ale několik strojů by nejspíš mohlo už mít, aby nebylo v situaci, v jaké je Slovensko, které vyřadilo staré MiGy a čeká na dodávku prvních bitevníků F-16, zatímco ochranu jeho vzdušného prostoru mají na starosti spojenci z Česka a Polska. „Ano, byli bychom schopní v tomto časovém rámci letouny dodat,“ řekl opatrně Greg Day.

Jiný zážitek pilota

Stejně optimisticky jako manažeři hovoří o stroji F-35 jeden z testovacích pilotů Scott McLaren s přezdívkou Shark, tedy Žralok. Zasvěceně popsal, jak náročně probíhaly testy ve Švýcarsku a ve Finsku, kde svedl v jejich rámci cvičné souboje s místními piloty, jejichž výsledky pak experti pečlivě analyzovali.

F-35 vyžaduje podle něj od pilota jiný přístup, protože jedna z výhod stroje je propojení všech dat do jednoho obrazu v rozšířené realitě, kterou má pilot promítanou v helmě. Tu má každý upravenou na míru své hlavy, aby jeho oči přesně sledovaly promítaný displej.

„Je pak víc času na přemýšlení, co dělat,“ řekl McLaren. Způsob použití letounu je prostě jiný, než na jaký jsou piloti jiných nadzvukových bitevníků zvyklí.

Přeškolení zkušeného pilota Gripenu na F-35 odhadl McLaren na dva měsíce. Nick Smythe doplnil, že přeškolení mechanika ve speciálním středisku na Floridě může trvat čtyři až šest měsíců.

Pro Lockheed Martin je výroba F-35 poměrně klíčová, tvoří zhruba čtvrtinu jeho obratu. Kritiku zpráv amerických vládních institucí o špatné kvalitě a zpoždění některých dodávek viceprezident Joseph LaMarca odmítl s tím, že jsou tyto zprávy často staré a mezitím firma situaci zlepšuje.

Nicméně po zkušenosti s obřími náklady na vývoj F-35 nyní americká armáda tajně vyvíjí letoun další, šesté generace už sama a pod svojí kontrolou. Lockheed Martin se ale zatím nemusí obávat. F-35 je letoun navržený na čtyřicet až padesát let s možnostmi neustálé modernizace především softwaru a elektroniky, kterou je doslova a do písmene nabitý.

Zajímají vás další kvalitní články z Hospodářských novin? Výběr těch nejúspěšnějších posíláme každý všední den večer v našem newsletteru 7 v SEDM, který si můžete zdarma přihlásit.